Genesis 31
1 Závist ostatních, kterou s sebou úspěch vždy přináší, však neobešla ani Jákoba. Brzy se mu doneslo, že dokonce i jeho vlastní švagři, Lábanovi synové ho pomlouvají a obviňují jej z obohacování se na úkor Lábanova majetku.
2 2-3 Ani Lában už se k Jákobovi nechoval tak, jako dříve, a proto jednoho dne Hospodin Jákoba vyzval: "Je čas, aby ses vrátil domů do své rodné země. Já sám tě budu na cestě doprovázet."
3 ***
4 Jakmile Jákob Hospodinova slova vyslechl, neváhal a ihned si k sobě na pole, kde pásl stáda, zavolal Leu a Ráchel.
5 Když obě jeho ženy přišly, řekl jim: "Všiml jsem si, že váš otec už mi není nakloněn tak jako dříve a jeho vztah ke mě ochladl. Můj Bůh však stojí při mně i nadále a ve všem mi pomáhá.
6 Samy dobře víte, že jsem vašemu otci sloužil, jak jen jsem mohl, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
7 Avšak váš otec toho častokrát zneužil a několikrát mne podvedl. Přestože se mi mnohokrát snažil zkrátit mzdu, která mi právem patří, Bůh mu vždy jeho plány překazil a stál na mé straně.
8 Když Lában řekl, že mi budou patřit jen skvrnité ovce a kozy, Bůh zařídil, že všechna mláďata, která se rodila, byla skvrnitá. Když to však váš otec viděl, změnil opět svůj slib a řekl, že mi dá jen pruhovaná zvířata. I tentokrát však Bůh zasáhl a všechny ovce a kozy rodily jen pruhovaná zvířata.
9 Tak jsem brzy z majetku vašeho otce zbohatl i já.
10 V době, kdy se zvířata pářila, se mi navíc zdál zvláštní sen, ve kterém se všechny ovce a kozy pářily jen se strakatými, pruhovanými a skvrnitými berany a kozly.
11 11-12 Boží posel, kterého jsem v tom snu viděl, mi pak potvrdil, že to způsobil Hospodin, právě kvůli tomu, jak se ke mně Lában zachoval.
12 ***
13 Sám Bůh z Bét-elu, kde jsem pomazal olejem posvátný sloup a dal Bohu svůj slib, mi pak v tom snu řekl, abych ihned odešel z této země a vrátil se do svého rodiště."
14 Nato mu Lea a Ráchel odpověděly: "Když je to tak, rády půjdeme s tebou. Stejně nás zde už nic dobrého nečeká.
15 Nejenže nám otec nic nedal, ale chová se k nám navíc jako k cizím.
16 Vlastně nás prodal jako svůj majetek a z toho, co za nás získal, nám nikdy nic nedal. To, co Bůh našemu otci odňal, mu vlastně ani nepatří. Všechno náleží jen nám a našim potomkům. Jen pěkně Boha poslechni a udělej všechno, co ti nařídil."
17 17-20 Jednoho dne, když Lában odešel stříhat ovce, tedy Jákob, aniž by cokoliv Lábanovi řekl, posadil celou svou rodinu na velbloudy a naložil i veškerý majetek, který v Mezopotámii získal. Se všemi svými stády se pak tajně vydal na cestu domů, do kenaanské země za svým otcem Izákem. Nevěděl však, že jeho žena Ráchel svému otci ukradla všechny jeho domácí bůžky a vzala je s sebou.
18 ***
19 ***
20 ***
21 Přebrodili řeku Eufrat a dali se směrem k pohoří Gileádu.
22 22-23 Za tři dny se však zpráva o jejich útěku donesla Lábanovi a ten se je ihned dal spolu se svými přáteli pronásledovat.
23 ***
24 Avšak předtím než Jákoba konečně po sedmi dnech v Gileádském pohoří dostihl, se Lábanovi v noci ukázal Bůh a varoval ho: "Dej si dobrý pozor na to, jak budeš s Jákobem jednat! Neopovaž se mu jakkoliv ublížit nebo vyhrožovat!"
25 Když tedy Lában dorazil do tábora, který si v pohoří Jákob postavil, aby si po cestě odpočinul, potlačil v sobě svůj hněv a v klidu si postavil svůj tábor hned vedle Jákobova.
26 26-27 Když se však setkal s Jákobem, vyčetl mu: "Co měl znamenat tvůj tajný útěk? Bez toho, aniž by ses slůvkem zmínil, jsi utekl jako zloděj a odvedl mé dcery jako nějaké válečné zajatce. Kdybys jen něco naznačil, uspořádal bych na rozloučenou hostinu a vyprovodil vás s hudbou a zpěvem.
27 ***
28 Ale tys mi zatím nedal ani příležitost rozloučit se s mými vnuky a dcerami. Nikdy bych nečekal, že uděláš něco tak bláznivého.
29 Mohl jsem vás teď za to pořádně potrestat, ale Bůh tvého otce mě před tím dnes v noci varoval.
30 Jedno ale nechápu. Když už jsi tak nečekaně odešel, proč jsi mi navíc ukradl i všechny mé domácí bůžky?"
31 Nato mu však Jákob překvapeně odpověděl: "Ano, odešel jsem tajně, protože jsem se bál, že mne připravíš o mé ženy. Ale o krádeži tvých Bůžků nic nevím.
32 Najdeš-li je u kohokoliv z mých lidí, máš právo jej zabít. Můžeš klidně prohledat všechno, co mám." (Jákob totiž ještě stále netušil, že je ukradla jeho vlastní žena Ráchel.)
33 Lában tedy prohledal Jákobův, Lejin i stany obou služek svých dcer, ale nic nenašel. Vešel pak tedy i do Ráchelina stanu, avšak
34 Ráchel ještě předtím ukryla všechny bůžky do vaku na velbloudím sedle a posadila se na ně.
35 Zatímco Lában prohledával celý stan, omluvila se mu slovy: "Odpusť mi otče, že před tebou nepovstanu, ale mám zrovna své ženské dny a není mi dobře." Lában ji tedy nechal sedět tam, kde byla, a přestože všechno dokonale zpřevracel, nic nenašel.
36 Lábanovo počínání však po chvíli Jákoba rozhněvalo a začal se s Lábanem přít: "Proč se mnou a s mou rodinou nakládáš jako se zloději? Čeho jsme se dopustili, že se k nám tak chováš?
37 Našel jsi snad teď, když jsi nám tady všechno zpřeházel, cokoliv ze svého majetku? Ukaž mi to tedy! Polož to přede mě a před své přátele, ať to všichni vidí a mohou nás dva rozsoudit.
38 Pracoval jsem pro tebe věrně celých dvacet let. Pečoval jsem o tvá stáda a staral se o zdraví tvých zvířat. Ani jedno z nich jsem nezabil, abych se z jeho masa najedl.
39 Dokonce i zvířata, která roztrhala divá zvěř, jsem ti nahradil ze svého vlastního stáda. Tys na mě však vymáhal náhradu i za zvířata, která ti šelmy roztrhaly v noci.
40 Ve dne mě sužovalo úmorné vedro a v noci jsem se místo spánku třásl zimou.
41 Dvacet let jsem se u tebe takto dřel. Čtrnáct let za tvé dvě dcery a dalších šest let, abych jako mzdu získal svá stáda. Za tu dobu jsi naši dohodu o odměně změnil nejméně desetkrát!
42 Kdyby na mé straně nestál Abrahamův Bůh, Bůh, kterého respektuje i můj otec Izák, nakonec bys mi stejně nic nedal. Bůh však mé trápení a mou poctivou námahu viděl a spravedlivě mezi námi rozsoudil."
43 Lában však Jákobovi odpověděl: "Nevzal sis snad mé dcery? I jejich synové jsou tedy z části moji. Dokonce i tvá stáda vzešla z mých zvířat. Všechno, co vidíš, patří tedy i mně. Avšak nyní, když všechno patří i tobě, co mohu dělat.
44 Uzavřeme tedy spolu smlouvu, jejímž svědkem bude sám Bůh.
45 Jákob tuto Lábanovu výzvu přijal a na tom místě vztyčil velký balvan jako památník.
46 Svým služebníkům pak řekl, aby navršili z kamení val. Když s tím byli hotovi, společně pak s Lábanem vedle něj na stvrzení vzájemné smlouvy pojedli.
47 Oba potom ten val nazvali Val svědectví. Lában mu dal tento název v aramejštině (Jegar-sahaduta) a Jákob jej pak shodně pojmenoval hebrejsky (Gal-ed).
48 Tento název dostal proto, že Lában prohlásil val za svědka mezi ním a Jákobem a pojmenoval tak rovněž celé to místo.
49 Avšak díky tomu, že Jákob tenkrát vyslovil přání, aby mezi ním a Lábanem dohlížel na dodržování všech ujednání sám Hospodin, se to místo rovněž nazývá Mispa (to je Hlídka).
50 Nakonec ještě Lában dodal: "Nezapomeň, že i kdybych o tom já nevěděl, budeš-li s mými dcerami nakládat zle nebo je dokonce nahradíš jinými, sám Bůh bude svědkem tvých činů a dá ti nést za ně odpovědnost.
51 51-52 Tento val a posvátný sloup, který jsme zde společně vztyčili, bude věčnou připomínkou našeho slibu, že ani já, ani ty, je nepřekročíme, abychom na sebe zaútočili.
52 ***
53 Toho z nás, kdo vzájemnou smlouvu poruší, ať soudí a odsoudí Bůh tvého děda Abrahama a jeho bratra, mého děda Náchora." Po Lábanově přísaze slíbil totéž ve jménu Boha jeho otce Izáka i Jákob a
54 přinesl na tom místě Hospodinu oběť. Nakonec pak společně uspořádali hostinu a zůstali tam celou noc.