Genesis 32
1 Brzy ráno se pak Lában polibkem rozloučil se svými dcerami a vnuky a vrátil se zpět domů.
2 Také Jákob se opět vydal na cestu a nedaleko místa, kde strávili noc, mu Bůh otevřel oči a Jákob spatřil Boží anděly.
3 Sotva je uviděl, v úžasu zvolal: "Na tomto místě přebývá sám Bůh! " A nazval je proto Machanajim (to znamená Dva tábory).
4 4-5 Jákob si byl dobře vědom toho, za jakých okolností opustil svou rodnou zemi, a proto před sebou poslal ke svému bratru Ezauovi do Seíru nejdříve posly se vzkazem: "Zdraví tě tvůj služebník Jákob. Až dosud jsem žil u svého tchána Lábana a
5 ***
6 za svou práci jsem získal množství dobytka a služebnictva. Oznamuji ti, že se nyní pokorně vracím domů a chovám naději, že nás vlídně přijmeš."
7 Když se však poslové vrátili, oznámili Jákobovi neradostnou zprávu: "Sotva jsme tvému bratru Ezauovi předali tvůj vzkaz, shromáždil čtyři sta silných ozbrojených mužů a vyrazil ti vstříc."
8 Jen to Jákob uslyšel, padl na něj děs a hrůza. Ve snaze učinit alespoň nějaké obranné opatření rozdělil celý svůj tábor včetně služebnictva a zvířat na dvě skupiny.
9 Doufal, že napadne-li Ezau jednu část tábora, druhé se snad mezitím podaří uprchnout a zachránit se.
10 Celou dobu se přitom modlil a prosil Boha: "Bože mého praotce Abrahama a mého otce Izáka, Hospodine, ty sám jsi mi nařídil, abych se navrátil do své rodné země a slíbil jsi, že se o mě postaráš a ochráníš mne.
11 Jsem jen pouhý tvůj služebník a ničím jsem si tvou přízeň a milost nezasloužil. Když jsem odcházel z domu, neměl jsem nic než hůl na cestu a teď se vracím s nesmírným bohatstvím a dvěma tábory lidu.
12 Nyní tě však prosím, abys mne ochránil před mým bratrem Ezauem, který jistě přichází jenom proto, aby se mi pomstil a zabil mě i všechny, kdo patří k mé rodině.
13 Vždyť ty sám jsi mi řekl, že mne bude provázet tvé požehnání a rozmnožíš mé potomky tak, že stejně jako písek na mořském břehu, je nikdo nedokáže sečíst."
14 Té noci pak Jákob nikam nepokračoval a zůstal s celým táborem na stejném místě. Ráno pak ze svého majetku vyčlenil pro Ezaua dar. Vybral pro něj
15 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,
16 třicet velbloudů s mláďaty, čtyřicet krav a deset býků a nakonec ještě dvacet oslic a deset oslů.
17 17-20 Rozdělil je podle jednotlivých druhů do stád a každé z nich pak svěřil jednomu svému služebníkovi a všem nařídil: "Půjdete postupně jeden za druhým naproti mému bratru Ezauovi a budete mezi sebou udržovat určitý odstup. Jakmile na něj narazíte a on se vás zeptá ke komu patříte, kam jdete, a proč před sebou ženete stádo, odpovězte mu, že ta zvířata mu posílá jeho služebník Jákob jako dar a sám jde nedaleko za vámi.
18 ***
19 ***
20 ***
21 Řekněte mu, že dříve než se s ním setkám osobně, chci si jej nejprve usmířit svými dary. Teprve potom se před ním ukáži já sám v naději, že mne přijme jako přítele."
22 Služebníci se tedy podle Jákobových instrukcí vydali naproti Ezauovi, zatímco Jákob s ostatními se rozhodl zůstat ještě jednu noc v táboře.
23 23-24 Avšak dříve než se setmělo, zavedl raději Jákob obě manželky, jejich služky i všech svých jedenáct dětí na noc za potok Jabok. Dal jim s sebou i veškeré své jmění a sám se pak vrátil na druhý břeh do tábora.
24 ***
25 Zůstal přes noc úplně sám, a když si uvědomoval, co ho čeká, nebylo mu do tance. Proto, když k němu náhle ze tmy přistoupil nějaký muž, začal s ním Jákob zápolit v domnění, že mu ten neznámý muž usiluje o život. Jejich síly byly vyrovnané, a tak zápasili až do úsvitu.
26 26-27 Když cizinec viděl, že Jákob se jen tak lehce nevzdá, záměrně mu vykloubil kyčelní kloub a řekl: "Pusť mne, už svítá." Jákob však toho muže naopak uchopil ještě pevněji a řekl: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."
27 ***
28 28-29 Nato se ho tedy ten muž zeptal na jeho jméno, a když mu Jákob odpověděl, řekl mu: "Ode dneška už se tedy nebudeš jmenovat Jákob (to je Uchvatitel), ale Izrael (to znamená Bůh zápasí), protože jsi odvážně zápasil s Bohem i s lidmi a v boji jsi obstál."
29 ***
30 Když muž domluvil, zeptal se ho nyní zase Jákob, jak se jmenuje. Avšak muž mu neodpověděl a řekl: "Proč ti záleží na mém jménu?" a požehnal mu.
31 Jakmile ten muž zmizel, pochopil Jákob, že zápolil se samotným Bohem, a s úžasem si řekl: "Stál jsem tváří v tvář Bohu, a přesto jsem stále naživu." Proto pak to místo, kde spolu zápasili, pojmenoval Peníel (což znamená Boží tvář).
32 Jakmile vyšlo slunce, vydal se Jákob za ostatními na druhou stranu Jaboku, avšak díky svému poranění kyčle značně kulhal.
33 (Až dodnes se na základě této události v Izraeli nejí zvířecí maso z oblasti kyčelního kloubu, neboť právě tam Hospodin Jákoba poranil.)