1Když ke mně Hospodin opět promluvil, zeptal se mě:
2"Ezechieli, jsi připraven vynést rozsudek nad Jeruzalémem? Nad městem plným krveprolití? Poukaž tedy jeho obyvatelům na všechny jejich odporné činy
33-4 a mým jménem jim vyřiď: Jeruzaléme, jsi městem plným vražd a falešných bohů. Leží na tobě vina za spáchané bezpráví a uctívání pohanských mocností. Proto se tvůj čas naplnil a přiblížil se tvůj konec. Staneš se terčem výsměchu a opovržení obyvatelům všech národů a zemí.
4***
5Tvá nestálost tě neblaze proslavila a budou se ti smát všichni blízcí i vzdálení.
6Každý z panovníků, který v tobě vládl, zneužíval svou moc a proléval nevinnou krev.
7Tvoji obyvatelé pohrdali svými rodiči a utlačovali cizince, vdovy i sirotky.
8Znesvěcovali vše, co mi bylo svaté, a znevažovali mé sobotní dny odpočinku.
9Ve tvých zdech žijí ničemové ochotní vraždit a také všichni, kdo pořádají na pahorcích hostiny na počest falešných bohů. Tím vším se dopouštějí jen dalších zvrhlostí.
10Přebývají zde synové, kteří pohlavně žijí s manželkami svých otců, a také muži, kteří nutí ženy k sexu i v době jejich měsíčního cyklu.
11Celé město je plné manželské nevěry a jsou zde i takoví, kteří pohlavně zneužívají svou snachu nebo sestru.
12Po tvých ulicích se procházejí nájemní vrazi, kvetou finanční podvody a vydírání a jedni se obohacují na úkor druhých. Úplně jsi zapomněl, Jeruzaléme, že jsem tvůj Panovník Hospodin.
13Avšak já zakročím a ztrestám nepoctivost i krveprolití, které v tobě bují.
14Až s tebou zúčtuji, uvidíme, zda ti zůstane tvá odvaha a zda se ti ruce neroztřesou strachem. To ti slibuji jako Hospodin a také to splním.
15Rozptýlím tvé obyvatele mezi národy všech zemí a učiním přítrž jejich špinavostem.
16Až se před zraky národů úplně zhroutíš a znemožníš, snad pak pochopíš, že jedině já, Hospodin, jsem pravý Bůh."
17Potom Hospodin dodal:
18"Ezechieli, Izraelci jsou jako struska. Jsou jako měď, cín, železo a olovo, které zůstalo v peci jako odpad po vytavení stříbra.
19Proto jdi a vyřiď jim: Protože jste k ničemu stejně jako struska, já sám, Panovník Hospodin, vás shromáždím do Jeruzaléma jako tavné kovy do výhně.
20Stejně jako se vkládá stříbro, měď, železo, olovo a cín do pece, aby je žár roztavil, tak i já vás ve svém rozhořčení shromáždím do Jeruzaléma a dám vám pocítit žár své odplaty.
21Shromáždím vás a nechám vás nést důsledky vašeho vlastního provinění, které vás zničí.
22Roztavím vás uvnitř hradeb Jeruzaléma, stejně jako se taví stříbro ve výhni. Tehdy poznáte, že na vás dopadlo rozhořčení a soud vašeho Hospodina."
23Nakonec mi Hospodin řekl:
24"Ezechieli, vyřiď Izraelcům, že po pustošících pohromách zůstane jejich země neúrodná a vyprahlá.
25Jeho podlí proroci si počínají jako hladoví lvi a snaží se jen urvat něco pro sebe. Ožebračují lid, shrabují majetek a drahocenné věci a nezastaví se ani před vraždou.
26Kněží si můj zákon vykládají podle svého a pohrdají mými posvátnými věcmi. Nic jim není svaté a již dávno nejsou schopni rozlišovat dobro od zla. Jsou lhostejní k zachovávání mých sobotních dnů odpočinku a zcela mne přestali respektovat.
27Všichni představitelé Izraele se chovají jako vlci, které zajímá jen kořist. Prolévají krev, aby sobecky urvali co nejvíc pro sebe.
28Proroci jim jejich činy sebevědomě omlouvají a používají k tomu falešná proroctví a lživé předpovědí. Troufale tvrdí, že já sám, Panovník Hospodin, jsem jim svěřil své poselství, ačkoliv jsem k žádnému z nich nepromluvil.
29Lidé v celé zemi kradou a odírají jeden druhého. Utlačují chudáky a nemajetné a odpírají cizincům právo na spravedlnost.
30Snažil jsem se mezi nimi najít někoho, kdo by se za zemi postavil a nasadil třeba svůj vlastní život, aby ji hájil a zachránil před zkázou, kterou na ni chystám. Nikdo se však nenašel.
31Proto nad nimi jako Panovník Hospodin vynesu svůj rozsudek a nemilosrdně je nechám nést důsledky jejich vlastních provinění."