Bible

1 Dobré jméno je lepší než vzácný parfém a den smrti je lepší než den narození. 2 Lépe je navštívit dům smutku než jít do domu, kde se hoduje. 3 Tam si člověk uvědomí, jak pomíjivý je život každého. 4 Moudrý člověk se nevyhýbá myšlence na smrt, kdežto pošetilec hledá v radovánkách falešnou útěchu. 5 Lépe je přijmout pokárání od moudrého než poslouchat pochlebující chvalozpěvy od hlupáků, 6 neboť jejich lichotivé žerty a smích jsou jako praskot hořícího trní pod hrncem. Také to je marnost. 7 I z moudrého se stane potřeštěnec, nechá-li se svést falešným ziskem a úplatek kazí srdce. 8 Lepší je konec věci nežli její začátek, lepší je shovívavá trpělivost nežli domýšlivá pýcha. 9 Chraň se vzplanout podrážděností a hněvem, neboť hněv se rodí v srdci hlupáků. 10 Neříkej: Čím to je, že dříve to bylo lepší než dnes? To není moudré, když se tak ptáš. 11 Být moudrý je stejné jako být bohatý, užitek z toho však mají jen živí, kteří vidí ještě slunce. 12 Být skrytý ve stínu moudrosti je stejné jako být zajištěn penězi, ovšem užitečnější je získat moudrost, protože ta vede k zajištění života toho, kdo ji má. 13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat to, co on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobro, které ti nabízí, v den zlý pamatuj, že i tento ti dal Bůh, aby ses mu více v důvěře odevzdal. 15 Dva výstřední postoje jsem poznal ve dnech svého pomíjivého života: je zde moudrý a spravedlivý — a hyne, a je zde zlý a bezbožný, a ten dlouho žije. 16 Proto se nedělej příliš spravedlivým ani moudrým; proč by sis měl škodit? 17 Nepřičítej si však ani přílišnou hříšnost a nerozumnost; proč bys měl předčasně zemřít? 18 Dobré je, když se jednoho držíš a druhé neopouštíš. Měj uctivou bázeň před Bohem a uchrání tě obou extrémů. 19 Moudrost je větší síla než jakou má deset radních, kteří spravují město. 20 Není na zemi tak spravedlivý člověk, který by jen dobře činil a nehřešil. 21 Nevšímej si všeho, co se povídá, jinak se dozvíš, co o tobě vypráví ten, kterého zaměstnáváš. 22 Vždyť musíš přiznat, že jsi sám také někoho pomluvil. 23 Tím vším jsem se ve své moudrosti zabýval. Předsevzal jsem si, že budu moudrý, ale moudrost mi unikala. 24 Poznání podstaty všeho je tak vzdálené, je ve velké hloubce ukryté; kdo ji může nalézt? 25 Rozhodl jsem se, že plně poznám, prozkoumám a dopátrám se smyslu všech věcí, a že odhalím příčiny bezbožnosti a hlouposti. 26 Dospěl jsem však k poznání toho, co je trpčí než smrt: je to žena, která se stane osidlem. Její srdce je sítí a její ruce jsou okovy. Kdo se líbí Bohu, vyvázne z její léčky, ovšem hříšník je jí vydán na pospas. 27 Pohleď, na co jsem přišel, říká Kazatel, když jsem hledal rozluštění všech věcí, 28 a které stále ještě hledám, ale dopátrat smyslu se nemohu: mezi tisíci jsem objevil pouze jediného muže, ale ženu jsem již mezi nimi nenašel. 29 Přišel jsem na to, že Bůh učinil upřímného člověka, ale ten však vyhledává scestné myšlenky.