Ecclesiastes 6
1 Poznal jsem ještě jiné zlo, které všude na světě na lidi těžce doléhá:
2 Bůh dá člověku bohatství, majetek a slávu, takže má všechno, co si jen přeje. Bůh mu však nedopřeje, aby to užíval, ale prospěch z toho má někdo cizí. Stačí zlá nemoc a všechno je marné.
3 I kdyby někdo zplodil třeba sto dětí a dožil se co nejvyššího věku, přitom však dobré věci neužil a ani nebyl řádně pohřben, pak říkám, že je na tom lépe potracené dítě,
4 které se krátce objeví v pomíjivém světě, ale zmizí v temnotě a temnota zahalí i jeho jméno;
5 ani slunce nespatří, vědomí nemá, nic nepozná a má více klidu než tento člověk.
6 A kdyby žil i dva tisíce let, ale dobra neokusil, což neodejdou oba na stejné místo?
7 Všechno lidské pachtění uspokojí jen to, po čem touží ústa, ale touhy duše uspokojit nemůže.
8 V čem převyšuje moudrý hlupáka? Co má ze života nuzný chudák, který by uměl i žít?
9 Lepší je to, co vidím a získám, než to, co je pouhou touhou mého srdce. I to je marnost a honba za větrem.
10 Všechno, co vzniklo, už dávno dostalo své jméno. A je jasné, že člověk se nemůže přít s tím, kdo je v přesile.
11 Čím více slov, tím více marnivosti. A jaký prospěch z toho člověk má?
12 Kdo ví, co je člověku ku prospěchu? Co je pro něho užitečné v životě, který mu uniká jako stín? Kdo oznámí člověku, co bude na světě, až on se ztratí?