Bible

1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, dříve, než přijdou zlé dny a než se dostaví léta, ve kterých řekneš: „Vůbec se mi to už nelíbí!“ 2 Dříve, než se ti zatmí slunce a světlo, měsíc a hvězdy a sotva přestane pršet, přitáhnou nové mraky. 3 Tvé ruce už nebudou mít sílu tě střežit, protože se budou třást; mužná síla tě opustí, když se ti zchromlé nohy zkřiví, zuby, které drtí potravu, přestanou pracovat, protože jich bude poskrovnu, oči, které jako ženy hledí z oken, se smutkem zatemní, 4 dveře do ulice se zavřou, hlas mlýnu, který mlel potravu, zeslábne, stářím se na hlas ptáka zvýší a všechny písně ustanou. 5 Dostaví se závratě, strach z výšek a obava z úrazu na cestě. Hlava jako bílý mandloňový květ rozkvete, chůze ztěžkne jako malátné kobylce a kořeněná chuť kapary se vytratí. Tak se člověk vydává do svého věčného domu a na ulici se pomalu scházejí truchlící. 6 Pamatuj na svého Stvořitele, dříve, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se zlatá číše, než se roztříští džbán nad pramenem a rozpadne se kolo u studny. 7 Prach se vrátí do země, tam, kde byl a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. 8 Všechno je jako vítr, všechno pomíjí jako ranní mlha, řekl Kazatel. Marnost nad marnost! 9 A co ještě dodat? Kazatel byl moudrý, lidi stále vedl k poznání, vyučoval je, přemýšlel a bádal a složil mnoho přísloví. 10 Kazatel hledal výstižná slova a názvy věcí, a tak bylo všechno pravdivě a výstižně zapsáno. 11 Slova moudrých jsou jako ostny, jsou jako hřeby pevně vbité do této sbírky, ale jsou jedním pastýřem sebraná. 12 A tak tedy, můj synu, ještě poslyš: Vyvaruj se psaní mnohých knih. To nemá konce. A také mnohé mudrování unaví tělo. 13 Na závěr vyslechni souhrn všeho: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání; jenom tak budeš celým člověkem. 14 Bůh nade vším vyřkne soud; bude soudit věci tajné — a to dobré i zlé.