Ecclesiastes 11
1 Svůj chléb rozdávej, pouštěj ho po vodě, a po čase se k tobě opět navrátí.
2 Můžeš-li, na sedm i osm částí rozděl co můžeš, vždyť nevíš, jaké neštěstí může přijít na zem.
3 Mraky se naplní a vylijí se na zem, strom se vyvrátí, buď na sever, nebo na jih, a zůstane ležet.
4 Kdo příliš hledí na vítr, ten nic nezaseje a kdo hledí na mraky, ten nikdy nesklidí.
5 Jako neznáš cesty větru a jako nevíš, jak v lůně matky vznikají kosti, tak neznáš záměry Boha, který to všechno koná.
6 Již od rána rozsévej semeno a buď pilný až do večera, vždyť nevíš, jestli se ti to či ono podaří, nebo jestli je obojí dobré.
7 Světlo je příjemné pro oči a je úžasné vidět slunce.
8 I když někdo žije třeba sto let, ať se raduje z každého dne, ale ať pamatuje i na dny, kdy se začne nad jeho životem stmívat, neboť i těch bude dost. Všechno, co přijde, je pomíjivé.
9 Jinochu, raduj se ze svého mládí a užívej dobré věci v rozkvětu svého života. Jdi za věcmi, ke kterým tě táhne srdce a které se tvým očím nabízejí, ale přitom pamatuj, že ze všeho, co vykonáš, se budeš zodpovídat na Božím soudu.
10 Odstraň ze svého srdce každou zatrpklost a své tělo zdržuj od všeho, co je zlé. Pamatuj, že mládí i čerň tvých kadeří pominou.