1Mrtvé mouchy v parfému způsobí, že celá láhev voňavky se zkazí a páchne. Stejně způsobí stačí troška bláznovství a pošetilosti, jestliže jsou ceněny více než moudrost a čest.
2Myšlení moudrého je zaměřeno na správné věci, kdežto hlupák se zabývá pošetilostmi.
3Ať jde hlupák kamkoli, rozum vždycky postrádá, a přesto každého považuje za omezence.
4Jestliže upadneš v nelibost u nadřízeného, nevzdávej se svého místa; mírnost a rozvážnost odvrátí mnohá pochybení.
5Jednu špatnost jsem na světě poznal, a to je zlo, které páchají ti, co mají moc:
6Hlupákům svěří vysoké postavení zatímco schopní sedí dole.
7Viděl jsem, že na koních jezdí sluhové, kteří se dostali k moci, zatímco knížata chodí pěšky jako podřízení.
8Kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne, kdo bourá zeď, toho uštkne had, který se v její škvíře skrýval.
9Kdo láme kámen, zraní ho střepina, kdo štípe dříví, způsobí si bolest.
10Jestliže se ztupí sekera a nenaostří-li se znovu, je k práci potřebí vynaložit mnohem více síly. I zde je potřebná moudrost.
11Zaříkávat hada, když už uštknul, nemá žádný význam.
12Když moudrý mluví, šíří příjemnou pohodu, kdežto hlupák svým tlacháním škodí sám sobě.
13Sotva pusu otevře, sype se z ní hloupost, a když domluví, zůstanou jen nesmysly.
14Blázen, ten má mnoho řečí; člověk přece nikdy neví, co nastane. Je snad někdo, kdo by to mohl oznámit?
15Blázen se tak vyčerpá svým pachtěním, že mu nezbude síla, aby došel k cíli.
16Běda tobě, země, je-li tvým králem nezkušený mladík a jestliže tvá knížata hned ráno hodují.
17Dobře je té zemi, jejíž panovník je z důstojného rodu a kde se knížata scházejí pro posílení a ne pro opilství.
18Pro lenost se rozpadají krovy domu a pro pohodlnost zatéká do domu.
19Pro potěšení se připravuje pokrm a pro obveselení se nalévá víno. Peníze všechno vyřeší.
20Králi ani v myšlenkách nespílej a ani ve svém pokojíku, kam sám chodíš spát, nenadávej na bohatého; pamatuj, že i nebeské ptactvo roznese tvůj hlas a opeření poslové vyzradí každé tvé slovo.