Ecclesiastes 9
1 Toto všechno jsem bedlivě zvážil a zjistil jsem, že spravedliví a moudří jsou se vším, co konají, v Boží ruce. Sám člověk je bezradný, má-li se rozhodnout co milovat a co nenávidět. Budoucnost všeho a všech je zamlžena.
2 Jen jedno je jisté: spravedlivé i svévolníky čeká stejný úděl. Dobrý a čistý i nečistý, kdo obětuje, protože hledá smíření i ten, kdo po smíření netouží, kdo se slibem zavazuje Bohu i bezbožný, všichni jsou na tom stejně.
3 Zlé je to, že v tomto hříchem porušeném světě mají všichni stejný úděl a že lidská srdce jsou naplněna zlem, a to po celou dobu, než se odeberou do hrobu.
4 Ovšem pokud člověk žije, má naději, protože živý pes je na tom stále lépe než mrtvý lev.
5 Ti co žijí, stále ještě vědí, že zemřou, kdežto mrtví, ti už nevědí nic; už nemají co očekávat a záhy upadnou v zapomenutí.
6 Jejich láska, nenávist a žárlivost jsou ty tam, už nikdy se nebudou podílet na ničem, co se děje na světě.
7 Proto pojídej svůj chléb s radostí a víno popíjej s veselou myslí, protože Bůh si již dávno oblíbil, co děláš.
8 Bílý oděv znamená slávu a vítězství, a tak si ho oblékni; svou hlavu pomaž vonícím olejem.
9 Všechny dny, jimiž Bůh naplní tvůj život, si užívej se ženou, kterou sis zamiloval; to je tvůj podíl na životě, při vší námaze, která tě na světě potkává.
10 Všechno, co můžeš vykonat, bez odkladu udělej, protože v hrobě, do kterého se ubíráš, už není žádná činnost ani myšlení ani poznání ani moudrost.
11 A dále jsem na světě poznal, že rychlý nemusí zvítězit v běhu, hrdina nemusí vyhrát boj, stejně jako moudrý může žít o hladu, rozumný nemusí být bohatý a vzdělaný nemusí být v oblibě. Záleží na tom, zda se člověku naskytne v pravou chvíli vhodná příležitost.
12 Člověk nezná svůj čas. Jako jsou ryby chyceny do sítě a jako ptáky polapí tenata, tak končí i lidé, když na ně dolehne neštěstí.
13 A ještě další moudrost jsem na světě objevil, a hluboce mne zasáhla:
14 Bylo malé městečko a v něm jen málo obyvatel. K městu přitáhl mocný král, obklíčil je a postavil proti němu velké valy.
15 Ve městě žil chudý, ale moudrý muž, který by svou moudrostí město zachránil, ovšem na chudáka si nikdo ani nevzpomněl.
16 I řekl jsem si: Moudrost je lepší než síla, a přece moudrostí pohrdli, protože patřila chudákovi. Jeho slova nikdo nechtěl slyšet.
17 Přitom slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou mnohem cennější než křik toho, kdo vládne nad hlupáky.
18 Moudrost je lepší, než válečné zbraně, ovšem jeden hříšník pokazí mnoho dobrého.