1Není tedy nyní odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.
2Vždyť zákon ducha, který oživuje v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
3Neboť co bylo nemožné Zákonu, protože neměl síly pro tělesnost, učinil Bůh tím, že poslal vlastního syna v podobě hříšného těla a pro hřích a odsoudil hřích na těle,
4aby spravedlnost Zákona byla vyplněna na nás, kteří nežijeme podle těla, nýbrž podle ducha.
5Vždyť ti, kdo jsou podle těla, obmýšlejí tělesné věci, ale ti, kdo jsou podle ducha, věci duchovní.
6Tělesné smýšlení však vede k smrti, ale duchovní smýšlení vede k životu a k pokoji.
7Proto je tělesné smýšlení v nepřátelství k Bohu; neboť není, ba ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.
8Ti však, kteří jsou tělesní, nemohou se líbit Bohu.
9Ale vy nejste tělesní, nýbrž duchovní, jen když ve vás přebývá Duch Boží. Nemá-li pak kdo Kristova Ducha, ten není jeho.
10Ale je-li Kristus ve vás, tělo je ovšem mrtvé skrze hřích, duch však je život skrze spravedlnost.
11A jestliže Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým Duchem, který přebývá ve vás.
12Nuže, bratři, nejsme dlužníky těla, abychom žili podle těla.
13Neboť žijete-li podle těla, zemřete; jestliže však duchem umrtvujete skutky těla, budete žít.
14Neboť všichni, kdož jsou vedeni Duchem Božím, to jsou synové Boží.
15Nepřijali jste zajisté ducha otrockého, abyste se zase báli, nýbrž přijali jste ducha synovského, v kterém voláme: „Abba, Otče!“
16Duch sám svědčí s naším duchem, že jsme děti Boží.
17Jsme-li však děti, jsme také dědici; dědici Boží a spoludědici Kristovi, jen když spolu (s ním) trpíme, abychom spolu (s ním) byli také oslaveni.
18Pokládám totiž utrpení nynějšího času za nic ve srovnání s budoucí slávou, která se na nás zjeví.
19Vždyť tvorstvo netrpělivě čeká na zjevení synů Božích.
20Neboť tvorstvo bylo podrobeno marnosti, ne že samo chtělo, ale kvůli tomu, který je podrobil, s nadějí,
21že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z poroby porušení ke svobodě v slávě Božích dětí.
22Neboť víme, že veškeré tvorstvo spolu sténá a spolu se trápí až dosud.
23A není samo, nýbrž i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, očekávajíce přijetí za syny, vykoupení svého těla.
24Neboť v naději jsme byli spaseni. Vidět však to, čeho se týká naděje, není (již) naděje. Jak přece může mít kdo naději v to, co vidí?
25Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme (to) s trpělivostí.
26Stejně však i Duch napomáhá naší slabosti. Vždyť nevíme, zač se máme modlit, jak je potřebí; ale sám Duch se nadto přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.
27Ten pak, který zpytuje srdce, ví, jaký je záměr Ducha, že se podle Boha i přimlouvá za svaté.
28Víme také, že těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm totiž, kteří jsou podle úradku povoláni.
29Protože ty, o nichž předem věděl, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry.
30A ty, které předurčil, také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil; které pak ospravedlnil, ty také oslavil.
31Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
32Ten, který neušetřil ani vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, jak nám s ním také nedaruje všecko?
33Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh zjednává právo!
34Kdo odsoudí? Kristus Ježíš, který zemřel, ano byl vzkříšen, který je na pravici Boží, který se za nás i přimlouvá?
35Kdo nás odloučí do lásky Kristovy? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství nebo meč?
36Jak je psáno: Pro tebe jsme vydáváni na smrt po celý den; jsme pokládáni za ovce na zabití.
37Ale v tom ve všem víc než vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.
38Jsem zajisté přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani přítomné věci, ani budoucí, ani mocnosti,
39ani výše, ani hloubka, ani žádný jiný tvor nebude nás moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.