Romans 7
1 Či nevíte, bratři - vždyť mluvím k těm, kdo znají Zákon, že Zákon vládne nad člověkem, dokud žije?
2 Tak vdaná žena je vázána zákonem k muži, dokud on žije; když však muž umře, je osvobozena od zákona k muži.
3 Proto, oddá-li se za života svého muže jinému muži, bude nazvána cizoložnicí; když však muž umře, je osvobozena od toho zákona, takže není cizoložnicí, oddá-li se jinému muži.
4 Tak i vy, moji bratři, zemřeli jste Zákonu skrze Kristovo tělo, abyste patřili jinému, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinášeli ovoce Bohu.
5 Dokud jsme totiž byli tělesní, hříšné vášně, probuzené Zákonem, působily v našich údech, abychom přinášeli ovoce smrti.
6 Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, neboť jsme odumřeli tomu, čím jsme byli poutáni, takže sloužíme v novém duchu a ne v zastaralé liteře.
7 Co tedy řekneme? Je Zákon hřích? Jistě ne. Ale hřích bych nepoznal bez Zákona. Neboť o hříšné žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: Nepožádáš!
8 Ale hřích vzal podnět z přikázání a způsobil ve mně všelikou žádost; neboť bez Zákona je hřích mrtvý.
9 Já jsem žil kdysi bez Zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil,
10 já však jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mi mělo být k životu, je k smrti.
11 Hřích totiž vzal podnět z přikázání, oklamal mě a jím zabil.
12 Tedy: Zákon je sice svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13 Stala se mi tedy dobrá věc smrtí? Jistě ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi dobrem smrt, aby se hřích stal velmi hříšným, a to j skrze přikázání.
14 Víme zajisté, že Zákon je duchovní. Já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu.
15 Neboť co činím, nechápu, vždyť nekonám dobro, které chci, ale Činím zlo, které nenávidím.
16 Činím-li tedy to, co nechci, přisvědčuji Zákonu, že je dobrý.
17 Ale pak to již nedělám já, nýbrž hřích, který přebývá ve mně.
18 Vím totiž, že ve mně, to je v mém těle, nepřebývá dobro. Neboť chtění je při mně, ale vykonání dobra nikoliv;
19 vždyť nekonám dobro, které chci, nýbrž činím zlo, které nechci.
20 Jestliže tedy činím to, co nechci, nedělám to již já, nýbrž hřích, který přebývá ve mně.
21 Shledávám tedy zákon, že, když chci činit dobro, je u mne zlo.
22 Libuji si totiž v Božím zákoně podle vnitřního člověka;
23 pozoruji však ve svých údech jiný zákon, který bojuje proti zákonu mého rozumu a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
24 Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25 Díky Bohu, skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Tak tedy já sám sloužím rozumem Božímu zákonu, tělem však zákonu hříchu.