1Či nevíte, bratři - vždyť mluvím k těm, kdo znají Zákon, že Zákon vládne nad člověkem, dokud žije?
2Tak vdaná žena je vázána zákonem k muži, dokud on žije; když však muž umře, je osvobozena od zákona k muži.
3Proto, oddá-li se za života svého muže jinému muži, bude nazvána cizoložnicí; když však muž umře, je osvobozena od toho zákona, takže není cizoložnicí, oddá-li se jinému muži.
4Tak i vy, moji bratři, zemřeli jste Zákonu skrze Kristovo tělo, abyste patřili jinému, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinášeli ovoce Bohu.
5Dokud jsme totiž byli tělesní, hříšné vášně, probuzené Zákonem, působily v našich údech, abychom přinášeli ovoce smrti.
6Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, neboť jsme odumřeli tomu, čím jsme byli poutáni, takže sloužíme v novém duchu a ne v zastaralé liteře.
7Co tedy řekneme? Je Zákon hřích? Jistě ne. Ale hřích bych nepoznal bez Zákona. Neboť o hříšné žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: Nepožádáš!
8Ale hřích vzal podnět z přikázání a způsobil ve mně všelikou žádost; neboť bez Zákona je hřích mrtvý.
9Já jsem žil kdysi bez Zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil,
10já však jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mi mělo být k životu, je k smrti.
11Hřích totiž vzal podnět z přikázání, oklamal mě a jím zabil.
12Tedy: Zákon je sice svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13Stala se mi tedy dobrá věc smrtí? Jistě ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi dobrem smrt, aby se hřích stal velmi hříšným, a to j skrze přikázání.
14Víme zajisté, že Zákon je duchovní. Já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu.
15Neboť co činím, nechápu, vždyť nekonám dobro, které chci, ale Činím zlo, které nenávidím.
16Činím-li tedy to, co nechci, přisvědčuji Zákonu, že je dobrý.
17Ale pak to již nedělám já, nýbrž hřích, který přebývá ve mně.
18Vím totiž, že ve mně, to je v mém těle, nepřebývá dobro. Neboť chtění je při mně, ale vykonání dobra nikoliv;
19vždyť nekonám dobro, které chci, nýbrž činím zlo, které nechci.
20Jestliže tedy činím to, co nechci, nedělám to již já, nýbrž hřích, který přebývá ve mně.
21Shledávám tedy zákon, že, když chci činit dobro, je u mne zlo.
22Libuji si totiž v Božím zákoně podle vnitřního člověka;
23pozoruji však ve svých údech jiný zákon, který bojuje proti zákonu mého rozumu a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
24Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25Díky Bohu, skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Tak tedy já sám sloužím rozumem Božímu zákonu, tělem však zákonu hříchu.