Bible

1 Říkám pravdu v Kristu, nelžu, i svědomí mi to dosvědčuje v Duchu svatém, 2 že mám v srdci velký zármutek a neustálou bolest. 3 Neboť bych si přál já sám být odloučen od Krista pro své bratry, pro své příbuzné podle těla; 4 vždyť jsou to Izraelité, jim patří synovství, sláva, smlouvy, zákonodárství, bohoslužba a zaslíbení; 5 jim patří otcové a z nich je podle těla Kristus, který je nade všechno, Bůh velebený na věky, amen. 6 Ale ne že by tím padlo slovo Boží. Neboť nejsou Izraelité všichni, kdož pocházejí z Izraele; 7 ani nejsou všichni dětmi, protože jsou potomky Abrahamovými, ale z Izáka bude tvé potomstvo. 8 To znamená: ne děti tělesné jsou děti Boží, nýbrž děti ze zaslíbení jsou počítány za potomstvo. 9 Slovo zaslíbení je zajisté toto: V tomto čase přijdu a Sára bude mít syna. 10 Nejen to, ale i Rebeka, která počala z jednoho muže, z našeho otce Izáka; 11 neboť když se ještě nenarodili, aniž učinili co dobrého nebo špatného, aby zůstalo v platnosti Boží rozhodnutí o vyvolení 12 bez ohledu na skutky, ale pro toho, který povolává, bylo jí řečeno: Starší bude podroben mladšímu, 13 jak je psáno: Jakuba jsem si zamiloval, ale k Ezaovi jsem pojal nenávist. 14 Co tedy máme říci? Že je u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! 15 Mojžíšovi totiž praví: Smiluji se, nad kým se chci smilovat, a slituji se, nad kým se chci slitovat. 16 Nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, nýbrž na Bohu, který se smilovává. 17 Neboť Písmo praví faraónovi: Proto jsem tě povznesl, abych na tobě ukázal svou moc a aby se tak mé jméno rozhlásilo po celé zemi. 18 Tudíž se smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. 19 Řekneš mi tedy: „Proč ještě činí výtky? Kdo pak se může vzepřít jeho vůli?“ 20 Člověče, kdo jsi ty, že si dovoluješ přít se s Bohem? Což řekne výrobek výrobci: „Proč jsi mě udělal takto?“ 21 Či nemá hrnčíř moci nad hlínou udělat z téže kaše jednu nádobu pro čestné věci, jinou zase pro nečestné? 22 A jestliže Bůh, přestože chce ukázat svůj hněv a učinit známou svou moc, snášel s velkou shovívavostí nádoby hněvu zralé k záhubě, 23 a aby ukázal svou bohatou slávu na nádobách milosrdenství, které připravil k slávě, 24 totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, nýbrž i z pohanů... 25 Jak praví také u Oseáše: Nazvu svým lidem ty, kdo nebyli mým lidem, a milovanou tu, která nebyla milovaná; 26 a právě na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny živého Boha. 27 Izaiáš pak volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů izraelských jako mořského písku, jen ostatek bude spasen. 28 Neboť Pán dokoná a rychle provede své slovo na zemi. 29 A jak předpověděl Izaiáš: Kdyby Pán zástupů nebyl nám ponechal potomstvo, byli bychom se stali jako Sodoma a byli bychom podobni Gomoře. 30 Co tedy máme říci? Že pohané, kteří nešli za spravedlností, dostali spravedlnost, totiž spravedlnost z víry, 31 kdežto Izrael, který hledal zákon spravedlnosti, k zákonu nedospěl. 32 Proč? Protože (ji hledal) ne vírou, nýbrž skutky. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení; a kdo v něj věří, nebude zahanben.