Romans 10
1 Bratři, toužím v svém srdci a snažně prosím Boha za ně, aby byli spaseni.
2 Neboť jim dosvědčuji, že mají horlivost o Boha, ale ne podle (pravého) poznání.
3 Poněvadž totiž neuznávali Boží spravedlnost a snažili se postavit vlastní, nepoddali se Boží spravedlnosti.
4 Vždyť cíl Zákona je Kristus k spravedlnosti každému, kdo věří.
5 Mojžíš přece píše o spravedlnosti ze Zákona: Člověk, který ji činí, bude v ní živ.
6 Ale spravedlnost z víry mluví takto: Neříkej v svém srdci: Kdo vystoupí do nebe?, to je svést Krista dolů,
7 nebo: Kdo sestoupí do propasti?, to je Krista vyvést z mrtvých.
8 Ale co říká? Blízko tebe je to slovo, v tvých ústech a v tvém srdci, totiž řeč o víře, kterou kážeme.
9 Neboť vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v svém srdci, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10 Srdcem totiž věří člověk k spravedlnosti; ústy pak se děje vyznání k spáse.
11 Písmo totiž praví: Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben.
12 Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem. Neboť tentýž je Pán všech, bohatý ke všem, kdo ho vzývají.
13 Vždyť každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.
14 Jak tedy budou vzývat toho, v koho neuvěřili? Jak však uvěří v toho, o kom neslyšeli? Jak však uslyší bez kazatele?
15 Jak pak budou kázati, nebudou-li posláni? Jak je psáno: Jak je milý příchod; těch, kdo zvěstují dobré věci.
16 Ale všichni neuposlechli evangelia. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil našemu kázání?
17 Víra je tedy z kázání, kázání pak skrze řeč Kristovu.
18 Ale tážu se: „Což neuslyšeli?“ Ovšemže ano: Po veškeré zemi rozesel se jejich hlas a na konec světa jejich slova.
19 Ale tážu se: „Což Izrael neporozuměl?“ Především Mojžíš praví: Přivedu vás k žárlivosti na národ, který není národem, a vzbudím ve vás nevoli k národu nemoudrému.
20 Izaiáš pak směle říká: Byl jsem nalezen těmi, kdo mě nehledali, zjevil jsem se těm, kdo se po mně neptali.
21 O Izraelovi však praví: Po celý den jsem vztahoval ruce k lidu, který nevěřil a odmlouval.