1Bratři, toužím v svém srdci a snažně prosím Boha za ně, aby byli spaseni.
2Neboť jim dosvědčuji, že mají horlivost o Boha, ale ne podle (pravého) poznání.
3Poněvadž totiž neuznávali Boží spravedlnost a snažili se postavit vlastní, nepoddali se Boží spravedlnosti.
4Vždyť cíl Zákona je Kristus k spravedlnosti každému, kdo věří.
5Mojžíš přece píše o spravedlnosti ze Zákona: Člověk, který ji činí, bude v ní živ.
6Ale spravedlnost z víry mluví takto: Neříkej v svém srdci: Kdo vystoupí do nebe?, to je svést Krista dolů,
7nebo: Kdo sestoupí do propasti?, to je Krista vyvést z mrtvých.
8Ale co říká? Blízko tebe je to slovo, v tvých ústech a v tvém srdci, totiž řeč o víře, kterou kážeme.
9Neboť vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v svém srdci, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10Srdcem totiž věří člověk k spravedlnosti; ústy pak se děje vyznání k spáse.
11Písmo totiž praví: Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben.
12Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem. Neboť tentýž je Pán všech, bohatý ke všem, kdo ho vzývají.
13Vždyť každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.
14Jak tedy budou vzývat toho, v koho neuvěřili? Jak však uvěří v toho, o kom neslyšeli? Jak však uslyší bez kazatele?
15Jak pak budou kázati, nebudou-li posláni? Jak je psáno: Jak je milý příchod; těch, kdo zvěstují dobré věci.
16Ale všichni neuposlechli evangelia. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil našemu kázání?
17Víra je tedy z kázání, kázání pak skrze řeč Kristovu.
18Ale tážu se: „Což neuslyšeli?“ Ovšemže ano: Po veškeré zemi rozesel se jejich hlas a na konec světa jejich slova.
19Ale tážu se: „Což Izrael neporozuměl?“ Především Mojžíš praví: Přivedu vás k žárlivosti na národ, který není národem, a vzbudím ve vás nevoli k národu nemoudrému.
20Izaiáš pak směle říká: Byl jsem nalezen těmi, kdo mě nehledali, zjevil jsem se těm, kdo se po mně neptali.
21O Izraelovi však praví: Po celý den jsem vztahoval ruce k lidu, který nevěřil a odmlouval.