Romans 11
1 Proto pravím: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Nikoli. Vždyť i já jsem Izraelita, z potomstva Abrahamova, z kmene Benjaminova.
2 Nezavrhl Bůh svůj lid, který si předem rozlišil. Nebo nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, jak si stěžuje Bohu na Izraele?
3 Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře vyvrátili, a já jsem zůstal sám a ukládají mi o život.
4 Ale co mu odpovídá božské slovo? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Bálem.
5 Tak tedy i v tomto čase zůstal zbytek podle vyvolení z milosti.
6 Jestliže však z milosti, už ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.
7 Co tedy? Izrael nedosáhl toho, oč usiluje, ale vyvolení (toho) dosáhli. Ostatní pak byli zaslepeni,
8 jak je psáno: Dal jim Bůh ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až podnes.
9 A David praví: Jejich stůl jim buď léčkou a pastí, příčinou pádu a odvetou.
10 Ať se jim zatemní oči, aby neviděli, a jejich hřbet buď vždy shrben.
11 Pravím tedy: Neklopýtli tak, aby padli? Naprosto ne. Ale pro jejich pochybení (přešla) spása na pohany, aby na ně žárlili.
12 A jestliže jejich pochybení je bohatstvím pro svět a jejich úbytek je bohatstvím pro pohany, čím teprv bude jejich plnost!
13 Ale vám, z pohanů, pravím: Pokud jsem tedy apoštolem pohanů, vykonávám okázale svůj úřad,
14 zdali bych nějak nevzbudil žárlivost svých soukmenovců a některé z nich nespasil.
15 Neboť jestliže jejich zavržení je smířením světa, čím bude jejich nové přijetí, ne-li vzkříšením z mrtvých?
16 Jsou-li svaté prvotiny, je také celé těsto; a je-li svatý kořen, také větve.
17 A jestliže některé větve byly ulomeny, ty pak, ač jsi byl planou olivou, byls mezi ně naroubován a stal ses účastným kořene, totiž tučné mízy olivy,
18 nevynášej se proti větvím! A jestliže se vynášíš, pamatuj, že neneseš kořen ty, nýbrž kořen tebe.
19 Ale řekneš: „Větve byly ulomeny, abych já byl naroubován.“
20 Dobře! Byly ulomeny pro nevěru, ty však stojíš vírou. Nemysli vysoko, ale boj se!
21 Neboť neušetřil-li Bůh přirozených ratolestí, neušetří ani tebe.
22 Viz tedy Boží dobrotu a přísnost. Přísnost k těm, kdo klesli, k sobě však Boží dobrotu, setrváš-li v dobrotě; jinak i ty budeš vyťat.
23 A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni; Bůh je zajisté mocen znovu je naroubovat.
24 Neboť byl-li jsi vyťat z olivy podle své přirozenosti plané a proti přirozenosti byls naroubován na ušlechtilou olivu, čím spíše budou naroubováni na vlastní olivu ti, kdo k ní přirozeně náleží.
25 Nechci totiž před vámi, bratři, skrývat toto tajemství, abyste se nepokládali (jen) sami za rozumné: Zatvrzení přišlo na Izraele zčásti, dokud nevejde celek pohanstva,
26 a tak bude spasen celý Izrael, jak je psáno: Přijde ze Siónu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba.
27 A to bude má úmluva s nimi, až odejmu jejich hříchy.
28 Vůči evangeliu jsou sice nepřáteli; pro vás; ale pro vyvolení zůstávají milovanými kvůli otcům.
29 Vždyť při Božích darech a Božím povolání není litování.
30 Neboť jak vy jste kdysi byli Boha neposlušni, nyní však se vám dostalo milosrdenství jejich neposlušností,
31 tak i oni nyní neposlechli, pro milosrdenství k vám, aby sami také nyní došli milosrdenství.
32 Bůh totiž uzavřel všechny v neposlušnosti, aby i se nade všemi smiloval.
33 Ó propasti bohatství, moudrosti a vědění Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihlo jeho cesty!
34 Neboť kdo poznal myšlení Páně? Nebo kdo byl jeho rádcem?
35 Anebo kdo mu dal dříve, aby se mu musilo oplatit?
36 Protože od něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu budiž sláva na věky! Amen.