1Proto vás, bratři, prosím skrze Boží milosrdenství, abyste podávali své tělo v živou, svatou, Bohu libou oběť; to je vaše správná bohoslužba.
2A nepřipodobňujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovou své mysli, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré a bohumilé a dokonalé.
3Neboť každému mezi vámi říkám skrze milost mi danou: Nemysli si nad to, než se sluší myslit si; ale mysli si, aby to bylo rozumné, každý podle míry víry, jakou ho Bůh podělil.
4Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů a všechny tyto údy nemají touž činnost,
5tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a každý jsme údem jeden druhému.
6Máme však rozličné dary podle milosti nám udělené: je to proroctví, ať je to úměrné k víře;
7je to služba, ať se věnuje té službě; kdo učí, ať se věnuje tomu vyučování;
8kdo má dar povzbuzování, ať povzbuzuje; kdo rozdává, čiň to s prostností; kdo je představený, s horlivostí; kdo prokazuje milosrdenství, s radostností.
9Láska buď bez pokrytectví. Mějte zlo v ošklivosti, lněte k dobru.
10V bratrské lásce se vzájemně vroucně milujte, předcházejte jeden druhého v uctivosti.
11V horlivosti nebuďte liknaví! Duchem buďte vroucí, služte Pánu.
12V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, na modlitbě vytrvalí;
13o potřeby se sdílejte se svatými, pohostinnost rádi pěstujte.
14Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte.
15Radujte se s radujícími; plačte s plačícími.
16Stejně smýšlejte jeden o druhém; nemyslete vysoko, ale buďte nakloněni skromným. Nebuďte moudří (jen) sami pro sebe.
17Nikomu nesplácejte zlé zlým. Hleďte si dobra přede všemi lidmi.
18Je-li možno, pokud to závisí na vás, žijte v pokoji se všemi lidmi.
19Nemstěte se sami, nejmilejší, ale dejte místo hněvu (Božímu); je totiž psáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.
20Ale lační-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, napoj ho. Neboť budeš-li to činit, shrneš mu žhavé uhlí na hlavu.
21Nedávej se přemáhat zlem, nýbrž přemáhej zlo dobrem.