1Když Ježíš skončil všechny tyto řeči, řekl svým učedníkům:
2„Víte, že po dvou dnech budou velikonoce a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“
3Tehdy se sešli veleknězi a starší lidu do domu velekněze jménem Kaifáše a
4doradili se, že se Ježíše zmocní lstí a zabijí ho.
5Pravili však: „Ne ve svátek, aby nenastalo vzbouření lidu.“
6Když pak dlel Ježíš v Bethanii v v domě Šimona Malomocného,
7přišla k němu žena s alabastrovou nádobkou se vzácnou mastí a vylila mu ji na hlavu, jak ležel při jídle.
8Když to uviděli učedníci, rozmrzeli se a říkali: „K čemu tato ztráta?
9Vždyť se to mohlo draho prodat a dát chudým.“
10Ježíš to však poznal a řekl: „Proč působíte těžkosti této ženě? Vždyť na mně učinila dobrý skutek.
11Chudé přece máte s sebou vždycky, mne však vždycky nemáte.
12K mému pohřbení to totiž učinila, že vylila tuto mast na mé tělo.
13Vpravdě vám pravím: Kdekoli na celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se vypravovat také o tom, co ona učinila, jí na památku.“
14Tehdy jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím
15a řekl: „Co mi dáte, a já vám ho vydám? „A oni mu odpočítali třicet stříbrných.
16A od té chvíle hledal příležitost, aby ho vydal.
17Prvního dne přesných chlebů přistoupili k Ježíšovi jeho učedníci a tázali se: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?“
18A on řekl: „Jděte do města k tomu a tomu člověkovi a řekněte mu: Mistr praví: Můj čas je blízko, u tebe budu se svými učedníky slavit velikonočního beránka.“
19A učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
20Když nastal večer, položil se ke stolu s dvanácti učedníky.
21A při jídle jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Jeden z vás mě zradí.“
22Tu se velmi zarmoutili a jeden po druhém mu začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“
23On pak odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.
24Syn člověka ovšem odchází, jak je o něm psáno, ale běda onomu člověku, kterým je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil“.
25Jidáš, který ho zradil, mu na to řekl: „Jsem to snad já, rabbi? „Praví mu: „Ano, ty!“
26Když jedli, vzal Ježíš chléb, vzdal díky, rozlámal a dal svým učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte! Toto je mé tělo.“
27Vzal i kalich, poděkoval, dal jim a řekl: „Pijte z něho všichni,
28neboť toto je má krev [nové] úmluvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.
29A pravím vám: Od této chvíle nebudu pít z tohoto plodu révy až do onoho dne, kdy ho budu pít s vámi nový v království svého Otce“.
30A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu.
31Tehdy jim Ježíš praví: „Vy všichni této noci přes mne poklesnete. Neboť je psáno: Budu bít pastýře, a ovce ze stáda se rozprchnou.
32Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje“.
33Petr mu však na to řekl: „I když všichni přes tebe poklesnou, já nikdy nepoklesnu.“
34Pověděl mu Ježíš: „Vpravdě ti pravím, že této nocí, než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš“.
35Řekne mu Petr: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě!“Podobně mluvili i všichni učedníci.
36Potom Ježíš s nimi přijde na místo zvané Gethsemany a praví učedníkům: „Seďte tady, a já se odejdu tamto pomodlit.“
37Vzal pak Petra a dva Zebedeovy syny a začal pociťovat smutek a úzkost.
38Tehdy jim praví: „Smutno je mé duši až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“
39A popošel maličko, padl na tvář a takto se modlil: „Otče můj, je-li možné, ať mě mine tento kalich! Ale ne jak já chci, nýbrž jak ty.“
40Přijde pak k učedníkům a nalezne je, jak spí. I řekne Petrovi: „Což jste nemohli jednu hodinu se mnou bdít?
41Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je zajisté ochotný, ale tělo slabé.“
42Opět po druhé odešel a modlil se takto: „Otče můj, není-li možné, aby mě minul, a musím ho pít, staň se tvá vůle!“
43A když znova šel, nalezl je, jak spí, neboť se jim oči klížily.
44I nechal je, zas odešel a modlil se po třetí opět týmiž slovy.
45Po tom přijde k učedníkům a řekne jim: „Spěte dále a odpočívejte. Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka bude vydán do rukou hříšníkům.
46Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se můj zrádce.“
47Když ještě mluvil, hle, přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním četný zástup s meči a s holemi od velekněží a starších lidu.
48Ten, který ho zrazoval, smluvil s nimi znamení: „Kterého políbím, to je on; chopte se ho!“
49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, rabbi!“, a políbil ho.
50Ježíš mu však řekl: „Příteli, na to jsi přišel“. Tu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
51A hle, jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, vztáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho.
52Tehdy mu řekne Ježíš: „Vrat svůj meč na jeho místo, neboť všichni, kdo sahají po meči, mečem zahynou.
53Či myslíš, že nemohu prosít svého Otce, a dá mi hned víc než dvanáct pluků andělů?
54Jak se tedy splní Písma, že se tak má stát?“
55V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi, abyste mě jali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě.
56Než toto všecko se stalo, aby se splnila Písma proroků.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.
57Oni tedy se zmocnili Ježíše a odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se sešli vykladatelé Písma a starší.
58Petr pak šel vpovzdáli za ním až k veleknězovu domu. I vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec.
59Veleknězi a celá velerada hledali lživé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit,
60ale nenalezli, ačkoliv se dostavilo mnoho lživých svědků. Nakonec však přišli dva
61a řekli: „Tenhle (člověk) řekl: ´Mohu zbořit Boží chrám, a ve třech dnech ho znovu zbudovat´...“
62Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tihle svědčí proti tobě?“
63Ale Ježíš mlčel. I řekl mu velekněz: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jsi-li ty Mesiáš, Boží Syn.“
64Praví mu Ježíš: „Jak jsi řekl. Avšak pravím vám: Od nynějška uvidíte Syna člověka sedět na pravici Moci a přicházet v nebeských oblacích.“
65Tehdy velekněz roztrhl si šat a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, právě jste slyšeli rouhání.
66Co se vám zdá? „A oni odpověděli: „Zasluhuje smrt!“
67Tehdy mu naplivali do obličeje a tloukli ho pěstmi, jiní ho zpolíčkovali
68se slovy: „Hádej nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil?“
69Petr však seděl venku na dvoře. A přistoupila k němu jedna služka a pravila: „I ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“
70Ale on zapřel přede všemi: „Nevím, co mluvíš.“
71Když vyšel k bráně, spatřila ho jiná a praví těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“
72A zase zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka!“
73Za chvilku pak přistoupili okolostojící a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvá mluva tě prozrazuje.“
74Tehdy se počal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“A vtom zakokrhal kohout.
75I vzpomněl si Petr na to, co Ježíš řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A vyšel ven a hořce se rozplakal.