1„Tehdy bude podobno nebeské království deseti pannám, které si vzaly lampy a vyšly vstříc ženichovi.
2Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
3Ty pošetilé si totiž vzaly lampy, ale nevzaly s sebou oleje.
4Rozumné si však vzaly s lampami do nádobek olej.
5Když se ženich omeškával, začaly všechny podřimovat a usnuly.
6O půlnoci se však strhl křik: ´Už je tu ženich, jděte mu naproti!“
7Tu všechny ty panny vstaly a upravily si lampy.
8Pošetilé však řekly rozumným: ´Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!´
9Ale rozumné odpověděly: ´Mohlo by se snad nedostávat nám i vám; jděte raději ke kupcům a kupte si´.
10Ale zatím co šly kupovat, přišel ženich, a ty, které byly připraveny, vejdou s ním k svatební hostině, a dveře se zavřely.
11Naposled přijdou i ostatní panny a říkají: ´Pane, pane, otevři nám!´
12Ale on jim odpověděl: ´Vpravdě vám pravím, neznám vás´.
13Bděte tedy, protože nevíte dne ani hodiny.“
14„Je to jako s člověkem, který, dříve než odcestoval, povolal své služebníky a odevzdal jim svůj majetek:
15jednomu dal pět hřiven, jinému zase dvě a jinému jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
16Ten, který dostal pět hřiven, hned šel a pracoval s nimi a vydělal jiných pět.
17Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal jiné dvě.
18Ale ten, který dostal jednu, Sel, vykopal zem a ukryl peníze svého pána.
19Po delší době přijde pán oněch služebníků a účtuje s nimi.
20I přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl jiných pět hřiven a řekl: ´Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, vyzískal jsem dalších pět´.
21Jeho pán mu řekl: ´Dobře, služebníku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohem. Vejdi do radosti svého pána!´
22Přistoupil také ten, který dostal dvě hřivny, a pravil: ´Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, vyzískal jsem jiné dvě´.
23Jeho pán mu řekl: ´Dobře, služebníku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohem. Vejdi do radosti svého pána!´
24Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ´Pane, vím, že jsi tvrdý člověk, žneš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.
25Proto z bázně jsem šel a schoval tvou hřivnu do země. Hle, tady máš, co je tvé.´
26Ale jeho pán mu odpověděl: ´Služebníku špatný a lenivý! Věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasil, a sbírám, kde jsem nerozsypal.
27Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, a až bych já přišel, dostal bych své i s úrokem.
28Vezměte mu proto tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.
29Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost; tomu však, kdo nemá, bude vzato i to, co má.
30A neužitečného služebníka uvrhněte do temnot venku. Tam bude pláč a skřípání zubů.
31Až tedy přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svém slavném trůně.
32A budou před ním shromážděny všechny národy, a oddělí je od sebe, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
33ovce pak postaví po své pravici, kozly po levici.
34Potom král řekne těm po své pravici: ´Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království připraveného pro vás od založení světa.
35Neboť měl jsem hlad, a dali jste mi jíst. Měl jsem žízeň, a dali jste mi pít. Cizincem jsem byl, a ujali jste se mě.
36Nahý, a oděli jste mě. Nemocný jsem byl, a navštívili jste mě. Vězněn jsem byl, a přišli jste ke mně.´
37Tehdy mu spravedliví na to řeknou: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě? Žíznivého, a podali jsme ti nápoj?
38Kdy pak jsme tě viděli jako cizince, a ujali jsme se tě? Nebo nahého, a ošatili jsme tě?
39Nebo kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?´
40A král jim odpoví: ´Vpravdě vám pravím: Co jste učinili jednomu z nejmenších z těchto mých bratří, mně jste (to) učinili'.“
41„Potom řekne i těm po levici: ´Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, který je připraven ďáblu a jeho andělům.
42Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi jíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi pít,
43byl jsem cizincem, a neujali jste se mě, nahý, a neoděli jste mě, nemocen a vězněn jsem byl, a nenavštívili jste mě´.
44Tu mu odpovědí také oni: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, jako cizince nebo nahého, nemocného nebo v žaláři, a neposloužili jsme ti?´
45A tehdy jim odpoví: ´Vpravdě vám pravím: Co jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste (to) neučinili´.
46I půjdou tito do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“