1Když Ježíš skončil tyto řeči, odebral se z Galileje a přišel do judského území za Jordánem.
2Následovaly ho četné zástupy a on je tam uzdravil.
3A přistoupili k němu farizeové a zkoušeli ho takto: „Může člověk propustit svou manželku z jakékoliv příčiny?´:
4A on jim odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil na počátku (lidi), učinil je jako muže a ženu
5a pravil: Proto opustí člověk otce a matku a přilne k své manželce a ti dva budou jedno tělo?
6Proto už nejsou dva, nýbrž jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
7Řeknou mu: „Proč tedy Mojžíš přikazoval dát (ženě) propouštěcí listinu a propustit?“
8Praví jim: „Mojžíš vám dovolil propouštět vaše manželky pro tvrdost vašeho srdce; avšak od počátku tomu tak nebylo.
9Ale pravím vám: Kdo propustí svou manželku, vyjma cizoložství, a vezme si jinou, cizoloží; a kdo si vezme propuštěnou, cizoloží“.
10Učedníci mu praví: „Je-li to takové mezi mužem a ženou, je lépe neženit se.“
11On jim řekl: „Všichni nechápou toto slovo, nýbrž (jen ti), kterým je (to) dáno.
12Jsou totiž neschopní k manželství, kteří se tak (už) narodili z matčina lůna; a jsou neschopní k manželství, které takovými učinili lidé; a jsou neschopní k manželství, kteří se takovými učinili sami pro nebeské království. Kdo může chápat, chápej!“
13Tehdy mu přivedli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci je plísnili.
14Ježíš jim však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království.“
15A když na ně vložil ruce, odešel odtamtud.
16A hle, přistoupil k němu jeden (člověk) a řekl mu: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych měl věčný život?“
17A odpověděl mu: „Co se mě tážeš na dobré? Jediný je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“
18Řekne mu: „Která? „Ježíš tedy odpověděl: „Nezabiješ, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit,
19cti svého otce a svou matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“
20Praví mu mladík: „To všechno jsem zachoval. Co mi ještě chybí?“
21Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a dej (to) chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“
22Když mladík uslyšel to slovo, odešel smuten, neboť měl značné jmění.
23Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám pravím: Boháč vejde nesnadno do nebeského království.
24A dále vám říkám: Spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč (vejde) do nebeského království.“
25Když (to) učedníci uslyšeli, velmi se divili a pravili: „Kdo tedy může být spasen?“
26Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je všechno možné.“
27Tehdy mu na to řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou; čeho se nám tedy dostane?“
28Ježíš jim řekl: „Vpravdě vám pravím, že vy, kteří jste mě následovali, při znovuzrození, až Syn člověka zasedne na svém velebném trůně, také vy budete sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.
29A každý, kdo opustí domy, bratry, sestry, otce, matku, manželku, děti nebo pole pro mé jméno, obdrží stokrát víc a za podíl bude mít život věčný.“
30„Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními.