1V té chvíli přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: „Nuže, kdo je největší v nebeském království?
2I přivolal dítě, postavil je doprostřed mezi ně
3a řekl: „Vpravdě vám pravím: neobrátíte-li se a nestanete-li se jako děti, nevejdete do nebeského království.
4Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten bude největší v nebeském království.
5A kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu, mne přijímá.
6Kdo však pohorší jedno z těchto maličkých, které ve mne věří, tomu by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen do mořské hlubiny.
7Běda světu pro pohoršení! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází.
8Je-li ti však tvoje ruka nebo noha kamenem úrazu, usekni ji a odhoď od sebe! Lépe je pro tebe, abys vešel do života jednoruký nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.
9A jestliže je ti tvé oko kamenem úrazu, vylup je a odvrhni od sebe! Lépe je pro tebe, abys jednooký vešel do života, než abys měl obě oči, a byl vržen do pekelného ohně.
10Hleďte, ať nepohrdáte žádným z těchto maličkých! Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého nebeského Otce“.
11[Syn člověka přišel totiž spasit, co zahynulo.]
12„Co myslíte? Kdyby měl někdo sto ovcí a jedna z nich by se zatoulala; nezanechal by těch devětadevadesát na horách a nešel hledat tu, která se zatoulala?
13A podaří-li se mu ji nalézt, vpravdě vám pravím, že ze z ní raduje více než z devadesátidevíti, které se nezatoulaly.
14Stejně ani není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynulo kterékoli z těchto maličkých.“
15„Zhřeší-li proti tobě tvůj bratr, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, získal jsi svého bratra.
16Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla zajištěna výpovědí dvou nebo tří svědků.
17Jestliže však je neuposlechne, pověz církvi. Neuposlechne li však ani církev, měj ho za pohana nebo celníka.
18Vpravdě vám pravím: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
19Dále vpravdě vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v modlitbě o kteroukoli věc, stane se jim od mého nebeského Otce.
20Kde totiž jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem mezi nimi.“
21Tu přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nanejvýš sedmkrát?“
22Ježíš mu odpoví: „Nepravím ti, ´nanejvýš sedmkrát´, ale ´sedmdesátsedmkrát´.
23Proto je nebeské království podobno králi, který chtěl vyúčtovat se svými služebníky.
24A když začal účtovat, byl mu přiveden jeden, který mu byl dlužen deset tisíc hřiven.
25Když neměl čím zaplatit, rozkázal pán prodat ho a i jeho manželku, děti a všechno, co měl, a (tím) zaplatit.
26Tu mu ten služebník padne k nohám a prosí ho: ´Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím´.
27I slitoval se pán nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.
28Sotva však onen služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů. I chytil ho a rdousil se slovy: ´Zaplať, co jsi dlužen!´
29A jeho spoluslužebník padne na kolena a prosí ho: ´Měj se mnou strpení, a zaplatím ti´.
30Než on nechtěl, nýbrž šel a vsadil ho do žaláře, dokud nezaplatí dluh.
31Když jeho spoluslužebníci viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili, šli a pověděli svému pánovi všechno, co se udalo.
32I zavolá si ho jeho pán a řekne mu: ´Ničemný služebníku, celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil.
33Neslušelo se tedy, aby ses i ty slitoval nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se i já slitoval nad tebou?´
34A rozhněval se jeho pán a odevzdal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh.
35Tak i můj nebeský Otec učiní vám, neodpustíte-li každý svému bratru ze srdce.“