1V onom čase uslyšel tetrarcha Herodes zprávu o Ježíšovi.
2A řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel. On vstal z mrtvých, a proto v něm působí zázračná moc.“
3Herodes totiž jal Jana, spoutal ho a vsadil do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa.
4Neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno mít ji za ženu.“
5Rád by ho byl zabil, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka.
6Ale v den Herodových narozenin tančila před nimi Herodiadina dcera a zalíbila se Herodovi.
7Proto jí s přísahou slíbil, že jí dá, oč ho požádá.
8Ona pak, předem navedená svou matkou, pravila: „Dej mi tu na míse hlavu Jana Křtitele.“
9A král se zarmoutil; ale pro přísahu a pro ty, kteří s ním stolovali, nařídil (ji) dát.
10I poslal a sťal Jana ve vězení.
11Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce.
12Přišli pak jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili je; potom odešli a oznámili to Ježíšovi.
13Když to Ježíš uslyšel, odebral se odtamtud na lodi na osamělé místo do ústraní. Jakmile o tom uslyšely zástupy, šly za ním z měst pěšky.
14On vystoupil, a když spatřil velký zástup, slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné.
15Večer k němu přistoupili učedníci se slovy: „Tohle místo je osamělé a čas pokročil. Rozpusť tedy zástupy, ať se rozejdou po vesnicích nakoupit si pokrmů.“
16Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte jim jíst vy!“
17Odpovědí mu: „Nemáme tady než pět chlebů a dvě ryby.“
18On řekl: „Přineste mi je sem!“
19A když rozkázal zástupu uložit se na trávu, vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal a dal chleby učedníkům a učedníci zástupům.
20I jedli všichni a nasytili se. Sebrali pak zbytky, plných dvanáct košů drobtů.
21Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů, mimo ženy a děti.
22A (Ježíš) hned přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a předjeli ho na druhý břeh, než rozpustí zástupy.
23A když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se pomodlil v soukromí. Když nastal večer, byl tam samoten.
24Zatím loď byla už vzdálena mnoho honů od země a byla zmítána vlnami, neboť byl opačný vítr.
25O čtvrté noční hlídce přišel k nim jak kráčel po moři.
26Když ho učedníci spatřili kráčet po moři, poděsili se a říkali: „Je to přízrak!“a strachem vykřikli.
27Ale Ježíš k nim najednou promluvil: „Vzmužte se, já jsem to, nebojte se!“
28Petr však odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž mi, ať přijdu k tobě po vodě.“
29A on řekl: „Pojď. „I vystoupil Petr z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi.
30Když však pozoroval silný vítr, bál se; i počal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“
31A Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“
32Jakmile vstoupili na loď, vítr přestal.
33Ti pak, kteří byli na lodi, po klonili se mu a pravili: „Vpravdě jsi Boží Syn.“
34Potom se přeplavili a přišli na zem ke Genesaretu.
35A když ho poznali muži z onoho místa, poslali do celého toho okolí. I přinesli mu všechny nemocné
36a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň lemu jeho roucha; a všichni, kteří se dotkli, uzdravili se.