1Tu přijdou k Ježíšovi farizeové a vykladatelé Písma z Jerusalema a praví:
2„Proč tvoji učedníci přestupují podání starších? Neboť si nemyjí ruce, když jedí chléb.“
3On jim však na to odpověděl: „Proč zase vy přestupujete Boží nařízení pro podání svoje?
4Bůh totiž řekl: Cti otce a matku a Kdo bude zlořečit otci nebo matce, ať zemře.
5Vy však pravíte: ´Kdo řekne otci nebo matce: (Bohu) obětuji, čím bych ti měl pomáhat,
6není už povinen podporovat svého otce nebo svou matku´. Tak jste zrušili slovo Boží svým podáním.
7Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš:
8Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je ode mne daleko.
9Než marně mě ctí, protože učí příkazům lidským“.
10A k zástupům, které přivolal, řekl: „Slyšte a rozumějte!
11Neposkvrňuje člověka to, co vchází do úst, nýbrž co z úst vychází, to poskvrňuje člověka“.
12Tu k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když slyšeli tu řeč!“
13Ale on jim odpověděl: „Každá sazenice, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude s kořenem vytržena.
14Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Jestliže však slepec vede slepce, oba spadnou do jámy.“
15Petr mu na to řekl: „Vylož nám to podobenství!“
16On pravil: „I vy jste ještě nechápaví?
17Nechápete, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky?
18Co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka.
19Vždyť ze srdce vycházejí špatné úsudky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20Tyto věci poskvrňují člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to neposkvrňuje člověka.“
21Odtamtud šel Ježíš dále a odebral se do území tyrského a sidonského.
22A hle, kananejská žena, který vyšla z onoho kraje, křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je krutě trápena zlým duchem.“
23Ale on jí neodpověděl (ani) slovo. I přistoupili jeho učedníci a prosili ho: „Propusť ji, vždyť za námi křičí“.
24Ale on odpověděl: „Jsem poslán jen k ovcím, které zahynuly z izraelského domu.“
25Ona však přišla, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“
26A on jí odpověděl: „Není dobré vzít chléb dětem a hodit jej psíkům.“
27Než ona řekla: „Ovšem, Pane, ale i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů“.
28Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ženo, veliká je tvá víra. Staň se ti, jak si přeješ!“A od oné hodiny její dcera byla uzdravena.
29Odtamtud se Ježíš vzdálil a přišel ke Galilejskému moři. Pak vystoupil na horu a posadil se tam.
30I přišly k němu četné zástupy a měly s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a mnoho jiných a vrhali mu je k nohám. A uzdravil je,
31takže se zástupy divily, když pozorovaly, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdrávi, chromí chodí, slepí vidí; a velebily izraelského Boha.
32Ježíš pak přivolal své učedníky a promluvil k nim: „Je mi líto zástupu, neboť už tři dni prodlévají se mnou a nemají co jíst. A nechci je pustit hladové, aby cestou nezemdleli.“
33I řeknou mu učedníci: „Kde bychom my vzali na poušti tolik chlebů, abychom mohli nasytit zástup tak veliký?“
34A Ježíš se jich otáže: „Kolik chlebů máte? „Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“
35I rozkázal zástupu, aby se rozsadil po zemi,
36vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci lidu.
37I jedli všichni a nasytili se. A z toho, co zbylo, nasbírali plných sedm košů drobtů.
38Těch, kdo jedli, bylo čtyři tisíce mužů, mimo ženy a děti.
39Potom rozpustil zástup, vstoupil na loď a přijel do magadanské krajiny.