1Onoho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře.
2I shromáždilo se u něho velmi mnoho lidí, a proto vstoupil na loď a posadil se. Celý zástup pak stál na břehu
3a on k nim mluvil mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač rozsévat.
4A jak rozséval, padla některá (zrna) vedle cesty. A přiletěli ptáci a sezobali je.
5Jiná pak padla na skalnatou zem, kde neměla mnoho půdy, a hned vzešla, protože neměla hlubokou prst.
6Ale když vyšlo slunce, sežehlo je, a poněvadž neměla kořen, uschla.
7Jiná zase padla do trní; a trní vyrostlo a udusilo je.
8Jiná však padla do dobré půdy a dávala užitek stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
9Kdo má uši, poslouchej!“
10A přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11A odpověděl jim: „Protože vám je dáno znáti tajemství nebeského království, ale jim (to) dáno není.
12Tomu totiž, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.
13Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože se dívají, a nevidí, poslouchají, a neslyší ani nerozumějí.
14Tak se na nich plní Izaiášovo proroctví, které zní: Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte.
15Neboť ztučnělo srdce tohoto lidu a stali se nedoslýchavými; a zavřeli oči, aby očima neviděli a ušima neslyšeli a srdcem nechápali a neobrátili se a abych je neuzdravil.
16Ale vaše oči jsou blažené, že vidí, a vaše uši, že slyší.
17Neboť vpravdě vám pravím, že mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte, a neviděli, a slyšet, co slyšíte, a neslyšeli.“
18„Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači.
19Když někdo slyší slovo o království, a nechápe, přichází Zlý a uchvacuje, co bylo v jeho srdci zaseto; to je ten, jenž byl zaset vedle cesty.
20Kdo však byl zaset do skalnaté země, je ten, kdo poslouchá to slovo a hned je s radostí přijímá.
21Nemá však v sobě kořen, nýbrž je chvilkový, neboť když nastane soužení nebo pronásledování pro to slovo, hned poklesne.
22Kdo byl pak zaset do trní, je ten, kdo poslouchá slovo, ale starost o tento svět a klam bohatství dusí to slovo, a tak se stává neplodným.
23Kdo však byl zaset do dobré země, je ten, kdo poslouchá to slovo, chápe je a přináší plody, jeden sto, jiný šedesát, jiný zase třicet.“
24Jiné podobenství jim předložil takto: „Nebeské království se podobá člověku, který zasel dobré semeno na svém poli.
25Ale zatím co lidé spali, přišel jeho nepřítel, zasel koukol mezi pšenici a odešel.
26Když osení vyrostlo a ukazovalo plodný, tehdy se objevil i koukol.
27Tu přišli hospodářovi služebníci a řekli mu: ´Pane, což jsi nezasel dobré semeno na svém poli? Odkud má tedy koukol?´
28On jim pravil: ´Nepřítel to udělal'. A služebníci mu řekli: ´Chceš-li, půjdeme a sebereme ho'.
29On však řekl: ´Ne; abyste při sbírání koukolu nevytrhli s ním (také) pšenici.
30Nechtě obojí růst spolu až do žní, a v době žní řeknu žencům: Seberte nejprve koukol a svažte ho do snopků k spálení; pšenici pak shromážděte do mé stodoly.“
31Jiné podobenství jim předložil tak to: „Nebeské království je podobno hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel na svém poli.
32Ono je sice nejmenší mezi všemi semeny, ale když vyroste, je větší než (všechny) rostliny a stává se stromem, takže přilétají nebeští ptáci a usazují se v jeho větvích.“
33Pověděl jim jiné podobenství: „Podobno je nebeské království kvasu, který vzala žena a zamíchala do tří měřic mouky, až všecko zkynulo.“
34Toto všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim nemluvil,
35aby se splnilo, co řekl prorok: Otevřu ústa v podobenstvích, vyhlásím věci, skryté od stvoření světa.
36Potom rozpustil zástupy a přišel do domu. A přistoupili k němu jeho učedníci se slovy: „Vylož nám to podobenství o koukolu na poli!“
37On jim na to řekl: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,
38pole je svět. Dobré símě jsou účastníci království, koukol však jsou ti, kdo jsou propadlí zlému.
39Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci pak jsou andělé.
40Jako se tedy koukol sbírá a spaluje ohněm, tak bude při skonání věku.
41Syn člověka, pošle své anděly, ti seberou z jeho království všechna pohoršení a pachatele nepravosti
42a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípání zuby.
43Tehdy budou spravedliví zářit jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, poslouchej!“
44„Podobno je nebeské království pokladu skrytému v poli. Člověk, který ho nalezne, zakope ho a pln radosti z něho jde, prodá všechno, co má, a ono pole koupí.“
45Dále je podobno nebeské království kupci, který hledá krásné perly.
46A když nalezne jednu drahocennou perlu, odejde a prodá všechno, co má, a koupí ji.“
47“ Opět je podobno nebeské království síti spuštěné do moře, která zahrnuje všechny druhy (ryb).
48Když se naplní, vytáhnou ji na břeh, posadí se a dobré ryby vyberou do nádob, špatné však vyhodí.
49Tak bude při skonání věku: vyjdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých
50a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípání zuby.“
51„Rozuměli jste tomu všemu? „Řeknou mu: „Ano.“
52Řekl jim: „Pak každý vykladatel Písma, který je zběhlý v učení o nebeském království, je podoben hospodáři, který vynáší ze své komory věci nové i staré.“
53Když Ježíš skončil tato podobenství, vzdálil se odtamtud.
54A přišel do své otčiny a učil je v jejich synagoze, takže žasli a pravili: „Odkud on má takovou moudrost a ty zázraky“?
55Což to není syn tesařův? Což se nejmenuje jeho matka Maria a nejsou Jakub, Josef, Šimon a Juda jeho bratři?
56A nejsou u nás všechny jeho sestry? Odkud to tedy všecko má?
57A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své otčině a ve svém domě“.
58A pro jejich nevěru neučinil tam mnoho zázraků.