Bible

1 Také jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Někteří z těch, co tady stojí, neumřou, dokud neuvidí Boží království přicházet v moci.“ 2 Po šesti dnech vezme Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyvede je samotné na vysokou horu do samoty. A proměnil se před nimi; 3 oděv se mu velkou bělostí zaskvěl, jak ho nedovede vybílit žádný bělič na zemi. 4 A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 5 Tu Petr na to řekne Ježíšovi: „Rabbi, je nám tady dobře; a postavme tři stany, JIM len tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 6 Nevěděl totiž, co říká, neboť byli ulekáni. 7 Tu se udělal oblak, zahalil je a z oblaku vyšel hlas: „Toto je můj milovaný Syn; poslouchejte ho!“ 8 Když se náhle rozhlédli, neviděli u sebe už nikoho kromě samotného Ježíše. 9 Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10 I ponechali si to slovo pro sebe a tázali se u sebe, co to znamená: až vstane z mrtvých. 11 A tázali se ho: „Proč tedy říkají vykladatelé Písma, že nejprve má přijít Eliáš?“ 12 On jim odpověděl: „Nejprve přijde Eliáš a obnoví všechno. A jak je psáno o Synu člověka, že má mnoho trpět a být opovržen´ 13 Pravím vám však, že Eliáš už přišel, a udělali mu, co chtěli, jak je o něm psáno.“ 14 Když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich mnoho lidí a vykladatele Písma, jak se s nimi přou. 15 A všechen lid, jakmile ho spatřil, užasl, a přiběhli, aby ho pozdravili. 16 A otázal se jich: „Oč se s nimi přete?“ 17 A jeden ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha; 18 a lomcuje jím, kdekoliv ho přepadne, a (on) slintá; skřípe zuby a schne. I řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli“. 19 On jim na to řekne: „Ó nevěřící pokolení, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho ke mně!“ 20 I přivedli ho k němu. A jakmile ho duch spatřil, hned jím zalomcoval, (on) pak padl na zem a válel se s pěnou u úst. 21 A otázal se jeho otce: „Jak je to dávno, co se mu to stalo? „On odpověděl: „Od dětství; 22 a často jej hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale zmůžeš-li co, pomoz nám! Měj s námi slitování!“ 23 Ježíš však mu pravil: „Můžeš-li! Všechno jé možně lomu, kdo věří“. 24 Tu chlapcův otec hned vykřikl: „Věřím! Pomoz mé malé víře!“ 25 Když Ježíš viděl, že se zástup sbíhá, pohrozil nečistému duchu a řekl mu: „Duchu němý a hluchý, já ti rozkazuji, vyjdi z něho a už nikdy do něho nevcházej!“ 26 I vzkřikl, velmi (jím) zalomcoval a vyšel. A zůstal jako mrtvý, takže mnozí řekli: „Zemřel.“ 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho, a (on) vstal. 28 Když pak vešel do domu, zeptali se ho jeho učedníci v soukromí: „Proč my jsme ho nemohli vyhnat?“ 29 A řekl jim: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou [a postem]. 30 Odtamtud šli dál a procházeli Galilejí, ale nechtěl, aby (to) kdo věděl. 31 Poučoval pak své učedníky a řekl jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech vstane. 32 Oni však nechápali tu řeč, ale báli se ho zeptat. 33 Potom přišli do Kafarnaa. A když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste se cestou domlouvali?´: 34 Ale oni mlčeli, protože se na cestě mezi sebou pře, kdo je větší. 35 Tu se posadil, zavolal dvanáct a řekl jim: „Chce-li kdo být prvním, ať je ze všech poslední a služebník všech.“ 36 A vzal dítě, postavil je doprostřed mezi ně, a když je objal, řekl jim: 37 „Kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu, mne přijímá; a kdo přijme mne, nepřijímá mne, nýbrž toho, který mě poslal.“ 38 Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale bránili jsme mu, protože nechodí s námi“. 39 Ježíš však pravil: „Nebraňte mu! Neboť kdo udělá div v mém jménu, není schopen hned o mně špatně mluviti 40 Vždyť kdo není proti vám, je pro vás. 41 Kdokoli vám dá napít z číše vody proto, že jste Kristovi, vpravdě vám pravím, nepřijde o svou odměnu.“ 42 „A tomu, kdo pohorší jednoho z těchto maličkých, kteří věří, bylo by lépe, kdyby mu byl na krk uvázán mlýnský kámen a byl vhozen do moře. 43 A je-li ti kamenem úrazu tvá ruka, usekni ji; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednoruký, než abys měl obě ruce, a šel do pekla, do neuhasitelného ohně. 44 *** 45 A jestliže tvá noha je ti kamenem úrazu, uřízni ji; lépe je pro tebe, abys vešel do života chromý, než abys měl obě nohy, a byl vržen do pekla. 46 *** 47 A jestliže tvé oko je ti kamenem úrazu, vyloupni je; lépe je pro tebe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys měl obě oči, a byl vržen do pekla, 48 kde jejich Červ neumírá a oheň neuhasíná. 49 Neboť každý bude solen ohněm.“ 50 „Dobrá je sůl. Ale ztratí-li sůl svou sílu, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě, a žijte mezi sebou v pokoji!“