Bible

1 Odtamtud se pak odebere a přijde do judského území a za Jordán. Opět se k němu sejdou zástupy a jak obvykle je zas učil. 2 A přistoupili farizeové a tázali se ho, zdali je muži dovoleno propustit manželku; tím ho zkoušeli. 3 A on jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?´: 4 A oni mu řekli: „Mojžíš nařídil napsat propouštěcí listinu a propustit.“ 5 A Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. 6 Avšak na počátku stvoření učinil je Bůh jako muže a ženu. 7 Proto muž opustí svého otce a svou matku a přilne k své manželce; 8 a ti dva budou jedno tělo. Proto už nejsou dva, nýbrž jedno tělo. 9 Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ 10 V domě se ho pak jeho učedníci na to ještě zeptali. 11 A řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. 12 A jestliže ona propustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží!“ 13 A přinášeli mu děti, aby se jich dotkl; učedníci však je plísnili. 14 Když to Ježíš viděl, zamrzel se a řekl jim: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně; nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 15 Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde do něho.“ 16 A bral si je do náručí a s žehnáním vkládal na ně ruce. 17 Když se dával na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a tázal se ho: „Dobrý mistře, co nám dělat, abych dostal údělem věčný život?“ 18 Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh. 19 Znáš přikázání: Nezabiješ, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, nebudeš podvádět, cti svého otce a matku“. 20 A on mu odpověděl: „Mistře, toto všechno jsem zachovával od svého mládí.“ 21 Ježíš se na něj s láskou zadíval a řekl mu: „Jedno ti chybí: jdi, prodej, co máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě.“ 22 Ale on se zarmoutil pro to slovo a smuten odešel; měl totiž velké jmění. 23 A Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají majetek.“ 24 Učednici se podivili jeho slovům. Ale Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak je nesnadné vejít do Božího království! 25 Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“ 26 A oni se ještě více divili a říkali si: „Kdopak může být spasen?“ 27 Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí (je to) nemožné, ale u Boha ne; vždyť u Boha je všechno možné.“ 28 Tehdy mu Petr řekl: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou“. 29 Ježíš odpověděl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nedostal stokrát víc, nyní v tomto čase domy a bratry a sestry a matky a děti a pole - s pronásledováním, a v budoucím věku věčný život. 31 Mnozí první pak budou poslední a poslední budou první.“ 32 Právě byli na cestě vzhůru do Jerusalema a Ježíš šel před nimi, takže oni žasli a šli za ním s bázní. A zase vzal k sobě dvanáct a počal k nim mluvit o tom, co se s ním stane: 33 „Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a vykladatelům Písma; i odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům 34 a budou se mu posmívat, plivat na něj, budou ho bičovat a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“ 35 Tu k němu přistoupí Jakub a Jan, Zebedeovi synové, a praví mu: „Mistře, přejeme si, abys pro nás udělal, začkoli tě požádáme.“ 36 On jim řekl: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ 37 A řekli mu: „Dej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé pravici a druhý po levici.“ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo býti pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn.' 39 A oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim však řekl: „Budete sice pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn. 40 Avšak sedět mi po pravici nebo po levici, to není má věc dát, nýbrž (je to pro ty), kterým je to připraveno.“ 41 Když to uslyšelo deset, začali se mrzet na Jakuba a Jana. 42 Tu Ježíš je přivolal a praví jim; „Víte, že ti, kdo se pokládají za vládce národů, panují nad nimi a jejich velmoži uplatňují na nich moc. 43 Než tak tomu není mezi vámi! Ale kdo bude chtít mezi vámi být větší, bude váš služebník; 44 a kdo bude chtít mezi vámi být první, bude služebník vás všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dával sloužit, nýbrž aby sloužil a svůj život dal jako výkupné za mnohé.“ 46 Přijdou pak do Jericha. A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a značné množství, seděl u cesty slepý žebrák Bartimeus, Timeův syn. 47 Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat a říkat: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ 48 A okřikovali ho mnozí, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ 49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“Zavolají tedy toho slepce a říkají mu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě!“ 50 On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51 A Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych ti učinil? „A slepec mu řekl: „Rabboni, ať vidím!“ 52 Ježíš mu tedy pravil: „Jdi, tvá víra tě spasila!“A hned prohlédl a šel za ním tou cestou.“