1Odtamtud se pak odebere a přijde do judského území a za Jordán. Opět se k němu sejdou zástupy a jak obvykle je zas učil.
2A přistoupili farizeové a tázali se ho, zdali je muži dovoleno propustit manželku; tím ho zkoušeli.
3A on jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?´:
4A oni mu řekli: „Mojžíš nařídil napsat propouštěcí listinu a propustit.“
5A Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz.
6Avšak na počátku stvoření učinil je Bůh jako muže a ženu.
7Proto muž opustí svého otce a svou matku a přilne k své manželce;
8a ti dva budou jedno tělo. Proto už nejsou dva, nýbrž jedno tělo.
9Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
10V domě se ho pak jeho učedníci na to ještě zeptali.
11A řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.
12A jestliže ona propustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží!“
13A přinášeli mu děti, aby se jich dotkl; učedníci však je plísnili.
14Když to Ježíš viděl, zamrzel se a řekl jim: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně; nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
15Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde do něho.“
16A bral si je do náručí a s žehnáním vkládal na ně ruce.
17Když se dával na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a tázal se ho: „Dobrý mistře, co nám dělat, abych dostal údělem věčný život?“
18Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh.
19Znáš přikázání: Nezabiješ, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, nebudeš podvádět, cti svého otce a matku“.
20A on mu odpověděl: „Mistře, toto všechno jsem zachovával od svého mládí.“
21Ježíš se na něj s láskou zadíval a řekl mu: „Jedno ti chybí: jdi, prodej, co máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě.“
22Ale on se zarmoutil pro to slovo a smuten odešel; měl totiž velké jmění.
23A Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají majetek.“
24Učednici se podivili jeho slovům. Ale Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak je nesnadné vejít do Božího království!
25Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“
26A oni se ještě více divili a říkali si: „Kdopak může být spasen?“
27Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí (je to) nemožné, ale u Boha ne; vždyť u Boha je všechno možné.“
28Tehdy mu Petr řekl: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou“.
29Ježíš odpověděl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
30aby nedostal stokrát víc, nyní v tomto čase domy a bratry a sestry a matky a děti a pole - s pronásledováním, a v budoucím věku věčný život.
31Mnozí první pak budou poslední a poslední budou první.“
32Právě byli na cestě vzhůru do Jerusalema a Ježíš šel před nimi, takže oni žasli a šli za ním s bázní. A zase vzal k sobě dvanáct a počal k nim mluvit o tom, co se s ním stane:
33„Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a vykladatelům Písma; i odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům
34a budou se mu posmívat, plivat na něj, budou ho bičovat a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“
35Tu k němu přistoupí Jakub a Jan, Zebedeovi synové, a praví mu: „Mistře, přejeme si, abys pro nás udělal, začkoli tě požádáme.“
36On jim řekl: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
37A řekli mu: „Dej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé pravici a druhý po levici.“
38Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo býti pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn.'
39A oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim však řekl: „Budete sice pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn.
40Avšak sedět mi po pravici nebo po levici, to není má věc dát, nýbrž (je to pro ty), kterým je to připraveno.“
41Když to uslyšelo deset, začali se mrzet na Jakuba a Jana.
42Tu Ježíš je přivolal a praví jim; „Víte, že ti, kdo se pokládají za vládce národů, panují nad nimi a jejich velmoži uplatňují na nich moc.
43Než tak tomu není mezi vámi! Ale kdo bude chtít mezi vámi být větší, bude váš služebník;
44a kdo bude chtít mezi vámi být první, bude služebník vás všech.
45Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dával sloužit, nýbrž aby sloužil a svůj život dal jako výkupné za mnohé.“
46Přijdou pak do Jericha. A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a značné množství, seděl u cesty slepý žebrák Bartimeus, Timeův syn.
47Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat a říkat: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“
48A okřikovali ho mnozí, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“
49Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“Zavolají tedy toho slepce a říkají mu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě!“
50On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51A Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych ti učinil? „A slepec mu řekl: „Rabboni, ať vidím!“
52Ježíš mu tedy pravil: „Jdi, tvá víra tě spasila!“A hned prohlédl a šel za ním tou cestou.“