1A když se blížil k Jerusalemu, k Bethfage a k Bethanii u Olivové hory, pošle dva ze svých učedníků
2a řekne jim: „Jděte do protější osady, a hned jak do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na kterém žádný člověk dosud neseděl. Odvažte je a přiveďte!
3A řekne-li vám kdo: ´Co to děláte?´, řekněte: ´Pán ho potřebuje´, a hned je sem propustí.“
4I odešli a u rozcestí našli oslátko přivázané venku u dveří a odvázali je.
5Tu někteří z těch, co tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, proč to oslátko odvazujete?“
6A oni jim řekli, co jim Ježíš přikázal; i nechali je.
7Přivedou tedy to oslátko k Ježíšovi, vloží na ně své pláště, a on si na ně sedl.
8Mnozí pak prostřeli své pláště na cestu, jiní zase zeleň, kterou natrhali na polích.
9A ti, kteří šli napřed, i ti, kteří šli vzadu, volali: „Hosana!
10Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Buď požehnáno přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!“
11A vešel v Jerusalemě do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už nastal večer, odešel s dvanácti do Bethanie.
12Když druhý den vyšli z Bethanie, pocítil hlad.
13A když spatřil zdáli fíkovník, který měl listí, šel, zdali na něm snad něco nenajde. Ale když k němu přišel, nenalezl kromě listí nic; nebyl totiž čas fíků.
14A řekl mu: „Ať z tebe už nikdo na věky nejí!“A jeho učedníci to slyšeli.
15A přijdou do Jerusalema. Když vešel do chrámu, počal vyhánět prodavače a kupce z chrámu a převracet stoly směnárníkům a stolice prodavačům holubů
16a nedovoloval, aby kdo pronášel chrámem nádobu
17a takto je poučoval: „Což není psáno: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy? Vy však jste z něho udělali lupičský pelech!“
18Když to uslyšeli veleknězi a vykladatelé Písma, hledali, jak by ho zahubili; ale báli se ho, protože všechen lid se obdivoval jeho učení.
19Když pak nastal večer, vyšel z města.
20Když šli ráno kolem, viděli, že ten fíkovník je uschlý od kořenů.
21I vzpomněl si Petr a řekl mu: „Rabbi, pohleď! Píko vnik, kterému jsi zlořečil, uschl!“
22A Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha!
23Vpravdě vám pravím: Kdo řekne této hoře: ´Zdvihni se a vrhni se do moře', a nebude pochybovat ve svém srdci, nýbrž bude věřit, že se stane, co říká, stane se mu to.
24Proto vám pravím: Věřte, že obdržíte všecko, začkoli budete v modlitbě prosit, a stane se vám.
25A když se postavíte k modlitbě, odpusťte, máte-li co proti komu, aby i váš Otec v nebesích vám odpustil vaše hříchy.“
26***
27A přijdou znovu do Jerusalema. Když chodil v chrámě, přistoupili k němu veleknězi, vykladatelé Písma a starší
28a řekli mu: „Jakou mocí toto děláš? A kdo ti dal tuto moc, abys toto dělal?“
29A Ježíš jim odpověděl: „Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí toto dělám.
30Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi!“
31Ale oni u sebe uvažovali takto: „Řekneme-li ´Z nebe', řekne: ´Proč jste mu tedy neuvěřili?´
32Máme však říci: ´Z lidí'? - báli se lidu, neboť všichni pokládali Jana za pravého proroka.
33I odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto dělám.“