1Začal pak k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysázel vinici, obehnal ji plotem, vyhloubil lis a vystavěl věž. A pronajal ji vinařům a odcestoval.
2Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby přijal od vinařů z plodů vinice.
3A oni ho popadli, zbili a odeslali s prázdnou.
4A opět k nim poslal jiného služebníka. Ale i toho zranili na hlavě a potupili.
5Zase poslal jiného, a toho zabili; a mnoho jiných, a z těch jedny zbili, jiné však zabili.
6Měl ještě jednoho, milovaného syna. I toho k nim naposled poslal. Řekl si: ´Zastydí se před mým synem´.
7Ale oni vinaři si řekli:´To je dědic. Nuže, zabijme ho, a dědictví bude naše´.
8I chopili se ho, zabili a vyhodili ho z vinice.
9Co tedy udělá pán vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici svěří jiným.
10Nečetli jste také to Písmo: Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným?
11Pán to učinil a je to podivuhodné v našich očích?“
12I hledali, jak se ho zmocnit, ale báli se davu. Poznat totiž, že to podobenství řekl na ně. Nechali ho tedy a odešli.
13A pošlou k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytli za slovo.
14Ti přijdou a řeknou mu: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že nedbáš na nikoho, neboť nikomu nestraníš, nýbrž učíš Boží cestě podle pravdy. Je dovoleno dávat císaři daň, či ne? Máme dávat, či nemáme dávat?“
15On však poznal jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, abych viděl!“
16A přinesli, a (on) jim praví: „Čí Je tento obraz a nápis? „Řekli mu: „Císařův.“
17Ježíš jim pak řekl: „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ A užasli nad ním.
18Přijdou k němu také sadduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
19„Mistře, Mojžíš nám předepsal: Zemře-li někomu bratr a zanechá manželku, ale bez dětí, ať si ji vezme jeho bratr za manželku a zplodí potomstvo svému bratrovi.
20Bylo (tedy) sedm bratří. První pojal manželku, a zemřel bez potomka.
21Vzal si ji druhý, ale zemřel, a nezanechal potomka. A třetí stejně.
22A tak žádný z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech umřela i žena.
23Čí z nich bude ta žena, až při vzkříšení vstanou, neboť všech sedm ji mělo za manželku?
24Ježíš jim řekl: „Zdali nebloudíte proto, že neznáte ani Písma, ani Boží moc?
25Neboť až vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.
26Co se pak týká mrtvých, že vstanou, nečetli jste v Mojžíšově knize, kde je o keři, jak mu řekl Bůh: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakobův?
27Není Bůh mrtvých, nýbrž živých. Velmi se mýlíte!“
28A přistoupil jeden z vykladatelů Písma, který slyšel, jak se dotazovali. Když viděl, že jim dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které je první ze všech přikázání?“
29Ježíš odpověděl: „První (přikázání) je: Slyš Izraeli! Pán, náš Bůh, je jediný Pán,
30a miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a veškerou svou silou.
31Druhé je toto: Miluj svého bližního jako sám sebe. Není jiného většího přikázání nad tato.“
32I pravil mu vykladatel Písma: „Dobře, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jeden je (Bůh) a není jiného kromě něho
33a že má být milován celým srdcem, celým rozumem a veškerou silou, a milovat bližního jako sám sebe že je větší než všechny celopaly a oběti.“
34A když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království“. A nikdo se už neodvážil tázat se ho.
35Potom se Ježíš ujal slova, když učil v chrámě: „Jak mohou vykladatelé Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn?
36Vždyť sám David praví v Duchu svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám!
37Tedy sám David ho nazývá Pánem; jak tedy může být jeho syn? „A četný zástup ho rád poslouchal.
38Řekl jim také ve svém učení: „Varujte se vykladatelů Písma, kteří chtějí chodit v řízách, libují si v pozdravech na náměstích,
39v prvních sedadlech v synagogách a v prvních místech při hostinách;
40vyjídají domy vdov a navenek se dlouho modlí. Těm se dostane velmi přísného soudu.“
41Když se posadil proti chrámové pokladnici, díval se, jak lid hází peníze do pokladnice; a mnozí boháči vhazovali mnoho.
42Přišla pak jedna chudá vdova a vhodila dvě lepty, to je čtyrák.
43I přivolal své učedníky a řekl jim: „Vpravdě vám pravím: Tato chudá vdova vhodila více než všichni, kteří házeli do pokladnice.
44Neboť všichni vhodili ze svého nadbytku, ale tato vhodila ze svého nedostatku všechno, co měla, celé svoje živobytí.“