1A odešel odtamtud a odebral se do své otčiny; jeho učedníci šli za ním.
2A příští sobotu počal učit v synagoze a mnozí z posluchačů se divili a říkali: „Odkud tohle má? A jaká je to moudrost, která mu byla dána, a takové zázraky, které se dějí jeho rukama?
3Což to není tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? Což nejsou tady u nás jeho sestry? „A pohoršovali se nad ním.
4A Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své otčině, ve svém příbuzenstvu a ve svém domě.“
5A nemohl tam udělat žádný zázrak, kromě uzdravení několika nemocných, na které vložil ruce.
6I divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
7A zavolá si dvanáct a počal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
8Přikázal jim také, aby si nic nebrali na cestu kromě hole, ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku,
9jen opánky na nohy, a aby si neoblékali dvě sukně.
10Dále jim řekl: „Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete.
11Ale které místo vás nepřijme a nebudou vás poslouchat, setřeste si prach s nohou, až odtamtud budete vycházet, na svědectví proti nim“.
12I vyšli a kázali, aby se obrátili;
13také mnoho zlých duchů vyhnali, mazali olejem mnoho nemocných a uzdravovali (je).
14Uslyšel (o tom) král Herodes, neboli Ježíšovo jméno se stalo všude známým a šla řeč, že to Jan Křtitel vstal z mrtvých a že proto v něm působí zázračná moc. Ale jiní říkali: „Je to Eliáš.“
15Jiní zase říkali: „Je to prorok jako jeden z proroků“.
16Když to Herodes uslyšel, pravil: „Vstal ten Jan, kterého jsem stal.“
17Tento Herodes totiž poslal (své lidi), zatkl Jana a spoutaného vsadil do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18Neboť Jan říkal Herodovi: „Není ti dovoleno mít manželku svého bratra.“
19Herodias (proto) na něj nevrazila a chtěla ho zabít, ale nemohla;
20neboť Herodes se Jana bál, protože o něm věděl, že je to spravedlivý a svatý muž, a chránil ho a když ho slyšel, byl na velkých rozpacích, a přece ho rád poslouchal.
21A přišel příhodný den, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu svým vysokým úředníkům, důstojníkům a galilejským předákům.
22Když dcera té Herodiady vešla a tančila, zalíbila se Herodovi i hostům. Král pak pravil dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“;
23a přísahal jí: „Žádej cokoliv, a dám ti to, třebas polovici svého království.“
24Ona vyšla a řekla své matce: „Co mám žádat? „A ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“
25Vrátila se co nejrychleji ke králi a přednesla mu žádost: „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele“.
26Tu se král zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nechtěl ji odmítnout.
27I poslal král hned kata a poručil přinést jeho hlavu. Ten odešel a stal ho v žaláři.
28Jeho hlavu pak přinesl na míse, dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a položili je do hrobu.
30Apoštolově se navrátili k Ježíšovi a vypravovali mu všechno, co dělali a čemu učili.
31I pravil jim: „Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, že neměli ani kdy pojíst.
32Odjeli tedy na lodi na osamělé místo stranou.
33Lidé však je viděli odjíždět a mnozí se to dověděli. I sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34Když vyšel, uviděl velký zástup; a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. A počal je učit mnohým věcem.
35Když se značně připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina;
36propusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu.“
37On však jim odpověděl: „Dejte vy jim jíst!“A řeknou mu: „Máme jít a koupit za dvě stě denárů chlebů a dát jim jíst?“
38A on jim praví: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ A když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby“.
39I rozkázal jim, aby všechny usadili po skupinách na zelené trávě.
40A rozsadili se v řadách po stu a po padesáti.
41Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal učedníkům, aby jim předkládali. Také ty dvě ryby všem rozdělil.
42A jedli všichni a nasytili se.
43Sebrali pak drobty, plných dvanáct košů, a také z ryb.
44A těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů.
45Tu hned přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a předjeli ho na druhý břeh k Bethsaidě, než on rozpustí zástup.
46A když ho rozpustil, odešel na horu se modlit.
47Když nastal večer, byla loď na širém moři, a on sám na zemi.
48A když je viděl, jak namáhavě veslují - měli totiž vítr proti sobě -, kolem čtvrté noční hlídky přichází k nim a kráčí po moři, jako by je chtěl minout.
49Jakmile ho však spatřili kráčet po moři, domnívali se, že je to přelud, a vykřikli;
50všichni ho totiž viděli a poděsili se. On však hned k nim promluvil takto: „Vzmužte se, já jsem to, nebojte se!“
51Vstoupil pak k nim na loď, a vítr přestal. A ještě více v duchu žasli.
52Nepochopili totiž tu věc s chleby, neboť jejich srdce bylo zaslepené.
53Potom se přeplavili na druhý břeh a přišli do Genesaretu; tam přistáli.
54Jakmile vystoupili z lodi, hned ho poznali.
55Oběhli celou onu krajinu a počali nosit nemocné na nosítkách, kde slyšeli, že je.
56A kamkoli vcházel do vsí, měst nebo dvorců, kladli nemocné na náměstích a prosili ho, aby se směli dotknout alespoň lemu jeho roucha. A všichni, kdo se ho dotkli, uzdravili se.