Mark 5
1 A přišli na druhý břeh jezera do gerasenského kraje.
2 Sotva vystoupil z lodi, hned mu vyšel vstříc z hrobů člověk s nečistým duchem.
3 Přebýval v hrobech a ani řetězem ho už nikdo nemohl svázat;
4 často ho totiž svázali pouty a řetězy, ale on se sebe řetězy strhal a pouta rozlámal; nikdo ho nemohl zkrotit.
5 A pořád, ve dne v noci, dlel v hrobech a na horách a křičel tam a tloukl se kamením.
6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, poklonil se mu
7 a vykřikl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nemuč mě!“
8 Řekl mu totiž: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“
9 A tázal se ho: „Jak se jmenuješ? „I pravil mu: „Jmenuji se Pluk, protože je nás mnoho.“
10 A velmi ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje.
11 Tam na svahu hory se páslo velké stádo vepřů.
12 I prosili ho (duchové): „Pošli nás do vepřů, a vejdeme do nich!“
13 A dovolil jim to. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. Stádo však, kolem dvou tisíc, hnalo se střemhlav po svahu do moře a v moři se utopilo.
14 Pasáci těch vepřů se rozutekli a oznámili to v městě a po dvorcích. I vyšli se (lidé) podívat, co se to stalo.
15 Přijdou k Ježíšovi a vidí toho, který byl posedlý zlým duchem Plukem, že sedí oblečen a při zdravé mysli; a báli se.
16 Ti pak, kteří to viděli, vypravovali jim, jak se to stalo s tím posedlým, a o vepřích.
17 I počali ho prosit, aby se vzdálil z jejich končin.
18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby s ním mohl zůstat.
19 On mu (to) však nedovolil, nýbrž mu řekl: „Jdi domů k svým lidem a vypravuj jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou smiloval.
20 I odešel a počal hlásat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš všichni se divili.
21 Když se Ježíš přeplavil na lodi znovu na druhý břeh, shromáždil se k němu velký zástup; i zůstal u moře.
22 Tu přijde jeden z představených synagogy, jménem Jairos, a jak ho spatří, padne mu k nohám
23 a snažně ho prosí: „Umírá mi dcera. Pojď, vlož na ni ruce, aby se uzdravila a zůstala na živu!“
24 I odešel s ním. Šel za ním velký zástup a tlačili se na něj.
25 A (byla) jedna žena, která měla dvanáct let krvotok
26 a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, ano celý svůj majetek vynaložila, a nic jí to nepomohlo, ale spíše jí bylo čím dál tím hůř.
27 Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho roucha.
28 Pravila si totiž: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu zdráva.“
29 A hned se jí zastavil krvotok a pocítila v těle, že je uzdravena do toho trápení.
30 Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc; i obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mého roucha?“
31 Ale jeho učedníci mu pravili: „Vidíš, že se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mě dotkl?“
32 I rozhlížel se, aby spatřil tu, která to udělala.
33 Žena pak přistoupila s bázní a chvěním - věděla totiž, co se s ní stalo -, padla před ním na kolena a pověděla mu celou pravdu.
34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdráva od svého trápení!“
35 Zatím co ještě mluví, přijdou lidé představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?“
36 Ale když Ježíš uslyšel tu řeč, řekne představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“
37 A nedovolil, aby ho kdo provázel, leč jen Petr, Jakub a Jakubův bratr Jan.
38 A přijdou do domu představeného synagogy; vidí tam hluk a lidi plačící a velmi naříkající.
39 I vejde a praví jim: „Co hlučíte a pláčete? Neumřelo to dítě, ale spí.“
40 A posmívali se mu. On však všechny vykáže ven, vezme otce a matku dítěte a ty, kteří byli s ním, a vejde tam, kde dítě leželo.
41 A vezme dítě za ruku a řekne mu: „Talitha kúm „, což znamená: „Dívko, pravím ti, vstaň!“
42 A dívka najednou vstala a chodila; bylo jí totiž dvanáct let. A neobyčejně užasli.
43 Ale on jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.