Mark 4
1 A opět začal učit u moře. I shromáždí se u něho přečetný zástup, takže vstoupil na loď a posadil se na moři, všechen zástup pak byl na souši u moře.
2 Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim pravil:
3 „Slyšte! Hle, vyšel rozsévač rozsévat.
4 A když rozséval, padlo jedno (zrno) vedle cesty; i přiletěli ptáci a sezobli je.
5 Jiné padlo na kameni tou zem, kde nemělo mnoho půdy. A hned vzešlo, protože nemělo hlubokou prsť.
6 A když vyšlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořen, uschlo.
7 A jiné padlo do trní; a vzešlo trní a udusilo je, takže plod nedalo.
8 A jiná padla do dobré půdy. I dávala plod, který rostl a množil se, a nesla třicet, šedesát i sto.“
9 Pravil také: „Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“
10 Když pak byl sám, tázali se ho na to podobenství ti, kteří byli kolem něho s dvanácti.
11 A pravil jim: „Vám je dáno (znát) tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, všechno se děje v podobenstvích,
12 aby se dívali a dívali, a neviděli, aby poslouchali a poslouchali, a nerozuměli, aby se někdy neobrátili a nebylo jim odpuštěno.“
13 A řekne jim: „Nechápete toto podobenství? A jak porozumíte všem podobenstvím?
14 Ten rozsévač zasévá slovo.
15 Ti vedle cesty, kde se zasévá to slovo, jsou ti, kdo uslyšeli; ale hned přijde satan a odnímá to slovo, které do nich bylo zaseto.
16 A podobně, kteří byli zaseti na kamenitou zem, jsou ti, kdo uslyší to slovo a hned je s radostí přijímají;
17 ale nemají v sobě kořen, nýbrž jsou chvilkoví. Když potom nastane soužení a pronásledování pro to slovo, najednou upadají.
18 A jsou jiní, kteří byli zaseti do trní. To jsou ti, kdo poslouchají to slovo,
19 ale světské starosti, klamavé bohatství a touhy po ostatních věcech se vkrádají a dusí to slovo, takže se stává neplodným.
20 A zaseti do dobré země jsou ti, kdo poslouchají a přijímají to slovo a nesou plody: třicet, šedesát i sto.“
21 Pravil jim také: „Což se přináší svíčka, aby se postavila pod nádobu nebo pod postel? Zda ne (spíše),aby se postavila na svícen?
22 Neboť nic není skryto, co by se neprojevilo, ani se nic neutají, ale vyjde to najevo.
23 Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“
24 Řekl jim ještě: „Dávejte pozor, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude měřeno, a bude vám přidáno.
25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
26 Také řekl: „S Božím královstvím je to jako s člověkem, který vhodí semeno do země;
27 on spí a vstává v noci a ve dne, semeno však vyráží a roste, aniž on ví, jak.
28 Země totiž sama od sebe vydává plod, napřed stéblo, potom klas a nakonec plnou pšenici v klase.
29 A když plod uzraje, hned se dá (člověk) do sekání, protože žně jsou tu.“
30 Také pravil: „Čemu připodobníme Boží království? Nebo do jakého podobenství je vložíme?
31 Je jako hořčičné zrnko, když je zaseto do země; je menší než všechna semena na zemi,
32 ale když je zaseto, vzejde a stává se větším než všechny byliny a vyžene velké větve, takže v jeho stínu mohou sídlit nebeští ptáci.“
33 A mnoha takovými podobenstvími mluvil jim slovo, pokud mohli slyšet,
34 a bez podobenství jim nemluvil, ale soukromě svým učedníkům vykládal všecko.
35 Téhož dne, když se schýlilo k večeru, řekne jim: „Přeplujme na druhý břeh!“
36 Když rozpustili zástup, vzali ho, jak byl na lodi; byly s ním i jiné lodi.
37 A strhla se silná větrná bouře a hnala na loď tolik vln, že se loď už naplňovala.
38 On sám však spal na zádi na podušce. I vzbudí ho a řeknou mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“
39 Tu vstal, poručil větru a řekl moři: „Mlč, ztichni!“ A vítr přestal a nastal veliký klid.
40 Jim pak řekl: „Proč se tak bojíte? Ještě ne máte víru?“
41 Oni se velmi báli a pravili mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho i vítr i moře poslouchají?“