1Potom svolal dvanáct a dal jim sílu a moc nade všemi zlými duchy i uzdravovat nemoci.
2A poslal je hlásat Boží království a uzdravovat.
3A řekl jim: „Nic neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani nemějte dvě sukně!
4Když vejdete do některého domu, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte!
5A když vás někteří nepřijmou, na odchodu z toho města si setřeste prach s nohou na svědectví proti nim“.
6Oni tedy vyšli, obcházeli vesnice a hlásali evangelium a všude uzdravovali.
7A uslyšel tetrarcha Herodes o všem, co se dělo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,
8jiní zase, že se objevil Eliáš, a jiní, že vstal jeden z dávných proroků.
9Ale Herodes řekl: „Jana jsem já sťal. Ale kdo je tenhle, o němž slyším takové věci? „A snažil se ho uvidět.
10Když se apoštolově vrátili, vypravovali mu, co vykonali. I vzal je a odebral se v ústraní směrem k městu jménem Bethsaida.
11Jakmile to poznaly zástupy, šly za ním. I přijal je a mluvil k nim o Božím království, ty pak, kteří potřebovali ošetření, uzdravoval.
12Den se však počal nachylovat. Přistoupilo tedy dvanáct a řekli mu: „Rozpusť zástup, ať se rozejdou do okolních vesnic a dvorců, ať tam zůstanou na noc a najdou si jídlo, protože tady jsme na pustém místě!“
13Ale on jim řekl: „Dejte vy jim jíst!“Oni však řekli: „nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; ledaže bychom šli a nakoupili pokrmů pro všechen tento lid.“
14Bylo jich totiž asi pět tisíc mužů. Řekl pak svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!“
15I učinili tak a rozsadili všechny.
16Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je a rozlámal a dával, aby předložili zástupu.
17I jedli všichni a nasytili se. A ze zbytků po nich bylo nasbíráno dvanáct košů drobtů.
18Když se potom modlil o samotě, byli s ním učedníci. A otázal se jich: „Za koho mě zástupy pokládají?“
19A oni na to řekli: „Za Jana Křtitele, jiní pak za Eliáše, jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.“
20Řekl jim tedy: „A za koho mě pokládáte vy? „A Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného.“
21Ale on jim důrazně přikázal, aby to nikomu nepovídali,
22a řekl: „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, veleknězi a vykladatelů Písma, být zabit a třetí den vstát.“
23Pravil pak ke všem: „Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe, každodenně ber svůj kříž a následuj mě!
24Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život kvůli mně, zachrání ho.
25Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, sebe ale když zahubí nebo poškodí!
26Kdo se totiž bude stydět za mne a za moje slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě své a Otcově a svatých andělů.
27Vpravdě vám však pravím: Někteří z těch, kdo tady stojí, neumřou, dokud neuvidí Boží království.“
28Bylo to asi osm dní po těchto řečech, když vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu pomodlit se.
29A při modlení se mu změnil vzhled tváře a šaty mu bělostí zářily.
30A hle, rozmlouvali s ním dva mužové; byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě
31a hovořili o jeho odchodu (ze života), který měl dokonat v Jerusalemě.
32Ale na Petra a jeho společníky dolehl spánek. Když se ze spánku probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
33Když se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Pane, je nám tady dobře; postavme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!“Nevěděl, co mluví.
34Když to říkal, udělal se oblak a zahalil je.
35Z oblaku pak zazněl hlas: „Toto je můj vyvolený Syn, poslouchejte ho!“
36A co hlas zněl, Ježíš zůstal sám. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu nepověděli nic z toho, co viděli.
37Když potom příští den sestupovali s hory, šel jim vstříc četný zástup.
38A hle, muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím, tě, pohled na mého syna; mám jen toho,
39a hle, duch ho popadne, a znenadání vyráží křik, lomcuje jím, až slintá; ztěžka od něho odchází a vysiluje ho.
40I poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“
41Ježíš odpověděl: „Ó pokolení nevěřící a zvrácené! Jak dlouho budu u vás a budu vás trpět? Přiveď sem svého syna!“
42A když přicházel, zlý duch ho porazil a zalomcoval jím. Ježíš však pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a odevzdal ho jeho otci.
43Všichni pak žasli nad Boží velikostí. Když se všichni divili všemu, co dělal, řekl svým učedníkům:
44„Dobře si zapamatujte tato slova, neboť Syn člověka bude vydán lidem do rukou“.
45Oni však nechápali ten výrok a zůstal pro ně zabalen, takže mu neporozuměli, a báli se ho na ten výrok zeptat.
46Dali se pak do uvažování, kdo asi z nich je největší.
47Ale Ježíš, který viděl myšlenky jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe
48a řekl jim: „Kdo přijme toto dítě v mém jménu, mne přijímá, a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi všemi, ten je veliký.“
49Jan na to řekl: „Pane, viděli jsme člověka, který tvým jménem vyhání zlé duchy, a bránili jsme mu, poněvadž nechodí s námi“.
50A Ježíš mu řekl: „Nebraňte! Vždyť kdo není proti vám, je pro vás.“
51Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat (do nebe), rozhodl se, že půjde do Jerusalema.
52I poslal před sebou posly; ti na cestě vešli do samařské vesnice, aby mu (všechno) připravili.
53Ale nepřijali ho, protože směřoval do Jerusalema.
54Když to viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš? Řekneme, aby oheň sestoupil s nebe a zahubil je.“
55On se však obrátil a pokáral je.
56Odešli pak do jiné vesnice.
57Když se ubírali, cestou mu kdosi řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš“.
58A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam hlavu sklonit“.
59Jinému zase pravil: „Následuj mě!\ Ale on řekl: „Pane, dovol mi, abych nejdříve šel pohřbít svého otce\.
60Řekl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé; ty však jdi a hlásej Boží království!“
61A jiný řekl: „Budu tě, Pane, následovat, ale dovol mi, abych se napřed rozloučil se svými domácími lidmi“.
62Ježíš mu však řekl: „Kdo položí ruku na pluh, a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království“.