1A potom chodil po městech a vesnicích, kázal a zvěstoval Boží království; s ním bylo dvanáct
2a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalena, z které vyšlo sedm zlých duchů,
3Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které jim přispívaly ze svého majetku.
4Když se scházel četný zástup a lidé z měst se k němu hrnuli, promluvil v podobenství:
5„Vyšel rozsévač rozsévat své semeno. A jak je rozséval, padlo jedno vedle cesty, i bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobli.
6A jiné padlo na skálu; když se ujalo, uschlo, protože nemělo vláhy.
7A jiné padlo mezi trní, a když vyrostlo i trní, zadusilo je.
8A jiné padlo do dobré půdy; a když vyrostlo, urodilo stonásobný plod.“ Když to řekl. volal: „Kdo máš uši k slyšení, poslouchej!“
9Jeho učedníci se ho pak tázali, co znamená toto podobenství.
10A on řekl: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby se dívali, a neviděli, aby poslouchali, a nerozuměli.
11Toto podobenství tedy znamená: Semeno je Boží slovo.
12Vedle cesty to jsou ti, kdo slyšeli, ale potom přijde ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.
13A na skále zase jsou ti, kdo s radostí přijímají to slovo, když je slyší, ale tihle nemají kořen. Věří jen na čas, a v době pokušení odpadají.
14A to, které padlo do trní, jsou ti, kdo slyšeli, ale protože žijí ve starostech, bohatství a rozkoších života, jsou dušeni a nepřinesou zralý plod.
15Avšak semeno v dobré zemi jsou ti, kdo poslouchají to slovo a chovají je v dobrém, ano výborném srdci, a přinášejí plod ve vytrvalosti.“
16„Nikdo nepřeklopuje rozžatou svíčku nádobou ani ji nedává pod postel, nýbrž ji staví na svícen, aby vcházející viděli světlo.
17Neboť nic není skrytého, co by nevyšlo najevo, ani se nic neutají, co by nebylo známo a nevyjevilo se.
18Dávejte si pozor, jak posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, o čem se domnívá, že to má.“
19Přišli pak k němu jeho matka a bratři a nemohli se k němu dostat pro zástup.
20I oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a rádi by tě viděli.“
21Ale on jim odpověděl: „Moje matka a moji bratři jsou ti, kdo Boží slovo slyší a plní.“
22Jednoho dne vstoupil na loď se svými učedníky a řekl jim: „Přeplujme na druhý břeh jezera!“
23A vypluli. A když se plavili, usnul. I snesla se na jezero větrná bouře, zaplavovala je a octli se v nebezpečí.
24I přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“On vstal a poručil větru a příboji vln; i utišily se a nastal klid.
25Jim však řekl: „Kde je vaše víra? „Oni se báli, divili se a pravili mezi sebou: „Kdo on asi je, že poroučí i větrům a moři, a poslouchají ho?“
26A doplavili se do gerasenského kraje, který leží proti Galileji.
27Když vystoupil na pevninu, vyšel proti němu nějaký muž z města, který měl zlé duchy a dlouhou dobu se neoblékal a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
28Jakmile Ježíše spatřil, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mne, Ježíši, synu nejvyššího Boha? Prosím tě, nemuč mě!“
29Přikazoval totiž nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Neboť po dlouhou dobu se ho zmocňoval, a ačkoli ho svazovali řetězy a pouty a střežili, přervával pouta a býval hnán zlým duchem do pustin.
30Ježíš se ho otázal: „Jak se jmenuješ? „A on řekl: „Pluk“, neboť do něho vešlo mnoho zlých duchů.
31A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do propasti.
32A tam na hoře se páslo velké stádo vepřů; a prosili ho, aby jim dovolil vejít do nich; a dovolil jim to.
33Zlí duchové tedy vyšli z toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se střemhlav hnalo po srázu do jezera a utonulo.
34Jakmile spatřili pasáci, co se stalo, rozutekli se a oznámili to v městě a po dvorcích.
35I vyšli se podívat, co se stalo. A přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z kterého vyšli zlí duchové, jak sedí Ježíšovi u nohou, oblečený a při zdravé mysli; a báli se.
36Ti, kdo to viděli, vypravovali jim, jak byl posedlý zachráněn.
37A všichni obyvatelé gerasenského kraje ho prosili, aby od nich odešel, protože se jich zmocnil velký strach. On tedy vstoupil na loď a vrátil se.
38A muž, z kterého vyšli zlí duchové, ho prosil, aby s ním směl zůstat. Ale propustil ho se slovy:
39„Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh!“ I odešel a po celém městě hlásal, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40Když se pak Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.
41A hle, přišel muž jménem Jair, představený to synagogy, padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby šel do jeho domu,
42protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a umírala. Když se tam ubíral, tlačily se na něj zástupy.
43A jedna žena, která měla už dvanáct roků krvotok a celý svůj majetek vynaložila na lékaře, a nikdo ji nemohl uzdravit,
44přistoupila zezadu a dotkla se třásní jeho roucha, a krvotok se jí náhle zastavil.
45A Ježíš řekl: „Kdo se mě to dotkl? M Když se nikdo nepřiznával, řekl Petr: „Pane, lidé se na tebe tlačí a tísní tě.“
46Ale Ježíš řekl: „Někdo se mě dotkl, neboť já vím, že ze mne vyšla moc.“
47Když ta žena viděla, že se to neutajilo, s třesením přistoupila, padla před ním a přede vším lidem oznámila, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48On jí pak řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji!“
49Zatím co ještě mluví, přichází kdosi od představeného synagogy a praví mu: „Tvá dcera zemřela; už neobtěžuj mistra.“
50Když to však Ježíš slyšel, odpověděl mu: „Neboj se, jen věř, a bude zdráva“.
51A když vešel do domu, nikomu nedovolil, aby s ním vstoupil, jen Petrovi, Jakubovi a Janovi, dále otci a matce té dívky.
52Všichni nad ní plakali a naříkali. On však řekl: „Neplačte! Neumřela, nýbrž spí.“
53A posmívali se mu, protože věděli, že umřela.
54On ji však vzal za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“
55A vrátil se jí duch a hned vstala. Nařídil pak, aby jí dali jíst.
56A její rodiče užasli; on však jim přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.