Bible

1 Když dokončil všechny tyto své řeči před lidem, který poslouchal, vešel do Kafarnaa. 2 Jeden setník měl služebníka tak nemocného, že už umíral; on si ho velmi vážil. 3 Když uslyšel a Ježíšovi, poslal k němu židovské stařešiny s prosbou, aby přišel a zachránil mu toho služebníka. 4 Oni přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal, 5 neboť miluje náš národ a i synagogu nám vystavěl“. 6 Ježíš tedy šel s nimi. Když už nebyl daleko od domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, 7 protože se ani nepokládám za hodna přijít k tobě. Ale řekni (jen) slovo, a můj služebník bude uzdraven. 8 Vždyť i já jsem člověk podřízený a mám pod sebou vojáky, a řeknu tomuto:´Jdi!´, a jde; a druhému:´Pojď!´, a přijde; a svému služebníku: ´Udělej tohle!´, a udělá.“ 9 Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu, obrátil se k zástupu, který ho provázel, a řekl: „Pravím vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!“ 10 Ti, kdo byli posláni, navrátili se pak domů a nalezli toho služebníka zdravého. 11 Potom se odebral do města jménem Naim a doprovázeli ho jeho učedníci a četný zástup. 12 Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna své matky, a ta byla vdova, a s ní byl četný zástup z města. 13 Když ji Pán uviděl, slitoval se nad ní a řekl jí: „Neplač!“ 14 A přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili a on řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ 15 Tu se ten mrtvý posadil a začal mluvit. I odevzdal ho jeho matce. 16 Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi a Bůh navštívil svůj lid.“ 17 A tato řeč se o něm roznesla po celém Judsku a po celém tom okolí. 18 Zvěstovali pak o tom o všem Janovi jeho učedníci. A Jan si zavolal dva ze svých učedníků 19 a poslal je optat se Pána: „Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“ 20 Když tedy ti muži přišli k němu, řekli: „Jan Křtitel nás poslal k tobě s dotazem: Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“ 21 Právě v té chvíli uzdravil mnoho (nemocných) od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým vrátil zrak. 22 I odpověděl jim: „Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí zase vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým je zvěstováno evangelium 23 a blažený je ten, komu nejsem kamenem úrazu.“ 24 Když Janovi poslové odešli, začal mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť shlédnout? Rákos větrem zmítaný? 25 Co jste tedy vyšli uvidět? Člověka oblečeného do měkkého roucha? Hle, lidé, kteří nosí vzácné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. 26 Co jste tedy vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. 27 Toto je on, o němž je psáno: Hle, posílám svého posla před tvou tváří, a on ti připraví cestu před tebon. 28 Pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, není nikdo větší než Jan. A přece ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ 29 A všechen lid, který (to) slyšel, i celníci, uznali Boží rozhodnutí v Janově křtu tím, že ho přijali. 30 Avšak farizeové a znalci Zákona pohrdli Božím úradkem, který se jich týkal, a nedali se od něho pokřtít. 31 „Komuže přirovnám lidi tohoto pokolení a komu se podobají? 32 Podobají se chlapcům, kteří sedí na náměstí, volají na sebe a říkají: ´Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a nekvíleli jste'. 33 Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ´Má zlého ducha´. 34 Přišel Syn člověka, který jí a pije, a říkáte: ´Hle, jedlík a pijan vína, přátelí se s celníky a hříšníky.´ 35 Ale uznaly moudrost za správnou všechny její děti.“ 36 Jakýsi farizeus ho pozval, aby s ním pojedl. I vešel do farizeova domu a položil se ke stolu. 37 A hle, jakmile se dověděla jedna žena, která byla v městě (známa) jako hříšnice, že je u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku s vonnou mastí, 38 postavila se mu s pláčem vzadu k nohám a začala mu slzami smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat, líbala mu nohy a mazala vonnou mastí. 39 Když to viděl farizeus, který ho pozval, řekl sám u sebe: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice. 40 A Ježíš mu na to řekl: „Šimone, mám ti co říci.“ On na to: „Mistře, řekni!“ 41 „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 42 Když neměli čím dluh zaplatit, odpustil oběma. Kdo z nich tedy bude ho více milovat?“ 43 Šimon odpověděl: „Myslím, že ten, kterému více odpustil.“ A on mu řekl: „Správně jsi usoudil“. 44 Pak se obrátil k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vody na nohy jsi mi nepodal; ona však mi skropila nohy slzami a utřela vlastními vlasy. 45 Políbení jsi mi nedal; ona však od té chvíle, co vstoupila, nepřestala líbat mi nohy. 46 Hlavu´s mi olejem nepomazal; ona však mi pomazala vonnou mastí nohy. 47 Proto ti pravím: Odpouští se jí mnoho hříchů, protože milovala mnoho. Avšak komu se málo odpouští, málo miluje.“ 48 Jí pak řekl: „Odpouštějí se ti hříchy.“ 49 A ti, kdo byli zároveň u stolu, pravili u sebe: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ 50 A té ženě řekl: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji!“