1Když dokončil všechny tyto své řeči před lidem, který poslouchal, vešel do Kafarnaa.
2Jeden setník měl služebníka tak nemocného, že už umíral; on si ho velmi vážil.
3Když uslyšel a Ježíšovi, poslal k němu židovské stařešiny s prosbou, aby přišel a zachránil mu toho služebníka.
4Oni přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal,
5neboť miluje náš národ a i synagogu nám vystavěl“.
6Ježíš tedy šel s nimi. Když už nebyl daleko od domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu,
7protože se ani nepokládám za hodna přijít k tobě. Ale řekni (jen) slovo, a můj služebník bude uzdraven.
8Vždyť i já jsem člověk podřízený a mám pod sebou vojáky, a řeknu tomuto:´Jdi!´, a jde; a druhému:´Pojď!´, a přijde; a svému služebníku: ´Udělej tohle!´, a udělá.“
9Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu, obrátil se k zástupu, který ho provázel, a řekl: „Pravím vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!“
10Ti, kdo byli posláni, navrátili se pak domů a nalezli toho služebníka zdravého.
11Potom se odebral do města jménem Naim a doprovázeli ho jeho učedníci a četný zástup.
12Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna své matky, a ta byla vdova, a s ní byl četný zástup z města.
13Když ji Pán uviděl, slitoval se nad ní a řekl jí: „Neplač!“
14A přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili a on řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“
15Tu se ten mrtvý posadil a začal mluvit. I odevzdal ho jeho matce.
16Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi a Bůh navštívil svůj lid.“
17A tato řeč se o něm roznesla po celém Judsku a po celém tom okolí.
18Zvěstovali pak o tom o všem Janovi jeho učedníci. A Jan si zavolal dva ze svých učedníků
19a poslal je optat se Pána: „Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“
20Když tedy ti muži přišli k němu, řekli: „Jan Křtitel nás poslal k tobě s dotazem: Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“
21Právě v té chvíli uzdravil mnoho (nemocných) od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým vrátil zrak.
22I odpověděl jim: „Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí zase vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým je zvěstováno evangelium
23a blažený je ten, komu nejsem kamenem úrazu.“
24Když Janovi poslové odešli, začal mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť shlédnout? Rákos větrem zmítaný?
25Co jste tedy vyšli uvidět? Člověka oblečeného do měkkého roucha? Hle, lidé, kteří nosí vzácné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
26Co jste tedy vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.
27Toto je on, o němž je psáno: Hle, posílám svého posla před tvou tváří, a on ti připraví cestu před tebon.
28Pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, není nikdo větší než Jan. A přece ten nejmenší v Božím království je větší než on.“
29A všechen lid, který (to) slyšel, i celníci, uznali Boží rozhodnutí v Janově křtu tím, že ho přijali.
30Avšak farizeové a znalci Zákona pohrdli Božím úradkem, který se jich týkal, a nedali se od něho pokřtít.
31„Komuže přirovnám lidi tohoto pokolení a komu se podobají?
32Podobají se chlapcům, kteří sedí na náměstí, volají na sebe a říkají: ´Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a nekvíleli jste'.
33Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ´Má zlého ducha´.
34Přišel Syn člověka, který jí a pije, a říkáte: ´Hle, jedlík a pijan vína, přátelí se s celníky a hříšníky.´
35Ale uznaly moudrost za správnou všechny její děti.“
36Jakýsi farizeus ho pozval, aby s ním pojedl. I vešel do farizeova domu a položil se ke stolu.
37A hle, jakmile se dověděla jedna žena, která byla v městě (známa) jako hříšnice, že je u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku s vonnou mastí,
38postavila se mu s pláčem vzadu k nohám a začala mu slzami smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat, líbala mu nohy a mazala vonnou mastí.
39Když to viděl farizeus, který ho pozval, řekl sám u sebe: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice.
40A Ježíš mu na to řekl: „Šimone, mám ti co říci.“ On na to: „Mistře, řekni!“
41„Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
42Když neměli čím dluh zaplatit, odpustil oběma. Kdo z nich tedy bude ho více milovat?“
43Šimon odpověděl: „Myslím, že ten, kterému více odpustil.“ A on mu řekl: „Správně jsi usoudil“.
44Pak se obrátil k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vody na nohy jsi mi nepodal; ona však mi skropila nohy slzami a utřela vlastními vlasy.
45Políbení jsi mi nedal; ona však od té chvíle, co vstoupila, nepřestala líbat mi nohy.
46Hlavu´s mi olejem nepomazal; ona však mi pomazala vonnou mastí nohy.
47Proto ti pravím: Odpouští se jí mnoho hříchů, protože milovala mnoho. Avšak komu se málo odpouští, málo miluje.“
48Jí pak řekl: „Odpouštějí se ti hříchy.“
49A ti, kdo byli zároveň u stolu, pravili u sebe: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“
50A té ženě řekl: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji!“