1Když jednou v sobotu procházel obilím, trhali jeho učedníci klasy, vydrolovali je rukama a jedli.
2Ale někteří z farizeů řekli: „Proč děláte, co není v sobotu dovoleno?“
3Ježíš jim na to řekl: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad on i jeho společníci?
4Jak vešel do Božího domu, vzal předkladové chleby, jedl (je) a dal svým společníkům, a ty přece nesmí jíst nikdo kromě kněží?“
5A pravil jim: „Syn člověka je pán soboty.“
6Opět jinou sobotu vešel do synagogy a učil. A byl tam člověk s uschlou pravicí.
7Ale vykladatelé Písma a farizeové dávali na něj pozor, bude-li uzdravovat v sobotu, aby nalezli příčinu pro obžalobu proti němu.
8On však věděl o jejich myšlenkách. A řekl tomu člověkovi s uschlou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed!“I vstal a postavil se.
9A Ježíš jim řekl: „Tážu se vás: Je dovoleno v sobotu dělat dobře, či zle? Zachránit život, «'•i zmařit?“
10A když se po nich po všech rozhlédl, řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla zase v pořádku.
11Oni však byli celí pominutí a umlouvali se, co by Ježíšovi udělali.
12V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil, a po celou noc trval na modlitbě k Bohu.
13Když se rozednilo, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a také je nazval apoštoly:
14Šimona, kterého taky pojmenoval Petr, a Ondřeje, jeho bratra, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona zvaného Horlivce
16a Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
17Potom s nimi sestoupil a stanul na rovině a (s ním) četný zástup jeho učedníků a nesčetné množství lidu z celého Judska a Jerusalema a od pobřeží Tyru a Sidonu,
18kteří přišli, aby ho poslouchali a byli uzdraveni od svých nemocí. I ti, kteří byli i lapeni nečistými duchy, byli uzdravováni.
19Každý ze zástupu hledal, jak by se ho dotkl, protože z něho vycházela moc a všechny uzdravovala.
20On pak zvedl oči k svým učedníkům a mluvil: „Blažení vy, chudí, neboť vaše je Boží království.
21Blažení, kteří nyní hladovíte. neboť budete nasyceni. Blažení, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát.
22Blažení jste, když vás lidé budou nenávidět a vyloučí vás a potupí a jako špatné zavrhnou vaše jméno pro Syna člověka.
23V onen den se radujte a jásejte, neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi; vždyť totéž dělávali jejich otcové prorokům.“
24„Avšak běda vám, boháči, protože už máte svoje potěšení!
25Běda vám, kteří jste nyní syti, protože budete hladovět! Běda vám, kteří se nyní smějete, protože budete naříkat a plakat!
26Běda, budou-li o vás všichni lidé krásně mluvit; vždyť tak dělávali jejich otcové nepravým prorokům!“
27„Ale vám, kteří posloucháte, říkám: milujte své nepřátele, dělejte dobře těm, kdo vás nenávidí,
28žehnejte těm, kdo vám zlořečí, modlete se za ty, kdo vás tupí!
29A když tě někdo udeří po líci, nastav mu i druhou, a tomu, kdo ti bere plášť, neodpírej ani sukni.
30Kdo tě prosí, tomu dej, a od toho, kdo ti bere věci, nežádej nic nazpátek!
31A jak chcete, aby lidé činili vám, čiňte (i vy) jim podobně.
32A milujete-li ty, kdo milují vás, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo milují je.
33A budete-li dělat dobře těm, kdo dělají dobře vám, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci dělají totéž.
34A půjčujete-li těm, od kterých (to) doufáte dostat, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně nazpátek.
35Avšak milujte své nepřátele, dělejte dobře a půjčujte, a nic z toho neočekávejte. I budete mít hojnou odměnu a budete synové Nejvyššího, protože on je dobrý k nevděčným a zlým.
36Buďte tedy milosrdní, jako milosrdný je i váš Otec!“
37„Nesuďte, a nebudete souzeni, neodsuzujete, a nebudete odsouzeni. Odpusťte, a bude vám odpuštěno.
38Dávejte, a bude vám dáno; míru dobrou, plnou, natlačenou a vrchovatou vám dají do klína. Bude vám totiž naměřeno tou mírou, jakou měříte vy.“
39Pověděl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Což nespadnou oba do jámy?
40Není učedník nad mistra; ale každý, když je dokonalý, bude jako jeho mistr.“
41„Proč vidíš třísku v oku svého bratra, a trám ve vlastním oku nepozoruješ?
42Jak můžeš říci svému bratrovi: ´Dovol, bratře, odstraním ti třísku z oka´, a přitom trám ve vlastním oku nevidíš? Pokrytče, odstraň nejdříve trám ze svého oka, a potom prohlédneš, takže budeš moci vyjmout třísku z oka svému bratrovi.“
43„To není přece dobrý strom, který nese špatné ovoce; ani zase špatný strom, který nese ovoce dobré.
44Každý strom se totiž pozná po svém ovoci. Neboť s trní se nesbírají fíky ani s bodláčí se nesklízejí hrozny.
45Dobrý člověk z dobré pokladnice svého srdce vynáší věci dobré, a zlý člověk ze zlé vynáší věci zlé; mluví totiž z toho, čím srdce oplývá.“
46„Proč mě oslovujete: ´Pane, Pane´, ale nekonáte, co říkám?
47Každý, kdo ke mně přichází a poslouchá, co mluvím, a dělá to, ukážu vám, komu je podoben.
48Je podoben člověku, který staví dům; kopal, šel do hloubky a položil základ na skálu. Když nastala povodeň, proud narazil na ten dům, a nemohl jím otřást, neboť byl dobře vystavěn.
49Ale ten, kdo slyší, a nedělá, podobá se člověku, který vystavěl dům na zemi bez základu; a když proud na něj narazil, ihned spadl a nastalo velké zhroucení toho domu.“