Luke 6
1 Když jednou v sobotu procházel obilím, trhali jeho učedníci klasy, vydrolovali je rukama a jedli.
2 Ale někteří z farizeů řekli: „Proč děláte, co není v sobotu dovoleno?“
3 Ježíš jim na to řekl: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad on i jeho společníci?
4 Jak vešel do Božího domu, vzal předkladové chleby, jedl (je) a dal svým společníkům, a ty přece nesmí jíst nikdo kromě kněží?“
5 A pravil jim: „Syn člověka je pán soboty.“
6 Opět jinou sobotu vešel do synagogy a učil. A byl tam člověk s uschlou pravicí.
7 Ale vykladatelé Písma a farizeové dávali na něj pozor, bude-li uzdravovat v sobotu, aby nalezli příčinu pro obžalobu proti němu.
8 On však věděl o jejich myšlenkách. A řekl tomu člověkovi s uschlou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed!“I vstal a postavil se.
9 A Ježíš jim řekl: „Tážu se vás: Je dovoleno v sobotu dělat dobře, či zle? Zachránit život, «'•i zmařit?“
10 A když se po nich po všech rozhlédl, řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla zase v pořádku.
11 Oni však byli celí pominutí a umlouvali se, co by Ježíšovi udělali.
12 V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil, a po celou noc trval na modlitbě k Bohu.
13 Když se rozednilo, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a také je nazval apoštoly:
14 Šimona, kterého taky pojmenoval Petr, a Ondřeje, jeho bratra, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15 Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona zvaného Horlivce
16 a Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
17 Potom s nimi sestoupil a stanul na rovině a (s ním) četný zástup jeho učedníků a nesčetné množství lidu z celého Judska a Jerusalema a od pobřeží Tyru a Sidonu,
18 kteří přišli, aby ho poslouchali a byli uzdraveni od svých nemocí. I ti, kteří byli i lapeni nečistými duchy, byli uzdravováni.
19 Každý ze zástupu hledal, jak by se ho dotkl, protože z něho vycházela moc a všechny uzdravovala.
20 On pak zvedl oči k svým učedníkům a mluvil: „Blažení vy, chudí, neboť vaše je Boží království.
21 Blažení, kteří nyní hladovíte. neboť budete nasyceni. Blažení, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát.
22 Blažení jste, když vás lidé budou nenávidět a vyloučí vás a potupí a jako špatné zavrhnou vaše jméno pro Syna člověka.
23 V onen den se radujte a jásejte, neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi; vždyť totéž dělávali jejich otcové prorokům.“
24 „Avšak běda vám, boháči, protože už máte svoje potěšení!
25 Běda vám, kteří jste nyní syti, protože budete hladovět! Běda vám, kteří se nyní smějete, protože budete naříkat a plakat!
26 Běda, budou-li o vás všichni lidé krásně mluvit; vždyť tak dělávali jejich otcové nepravým prorokům!“
27 „Ale vám, kteří posloucháte, říkám: milujte své nepřátele, dělejte dobře těm, kdo vás nenávidí,
28 žehnejte těm, kdo vám zlořečí, modlete se za ty, kdo vás tupí!
29 A když tě někdo udeří po líci, nastav mu i druhou, a tomu, kdo ti bere plášť, neodpírej ani sukni.
30 Kdo tě prosí, tomu dej, a od toho, kdo ti bere věci, nežádej nic nazpátek!
31 A jak chcete, aby lidé činili vám, čiňte (i vy) jim podobně.
32 A milujete-li ty, kdo milují vás, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo milují je.
33 A budete-li dělat dobře těm, kdo dělají dobře vám, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci dělají totéž.
34 A půjčujete-li těm, od kterých (to) doufáte dostat, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně nazpátek.
35 Avšak milujte své nepřátele, dělejte dobře a půjčujte, a nic z toho neočekávejte. I budete mít hojnou odměnu a budete synové Nejvyššího, protože on je dobrý k nevděčným a zlým.
36 Buďte tedy milosrdní, jako milosrdný je i váš Otec!“
37 „Nesuďte, a nebudete souzeni, neodsuzujete, a nebudete odsouzeni. Odpusťte, a bude vám odpuštěno.
38 Dávejte, a bude vám dáno; míru dobrou, plnou, natlačenou a vrchovatou vám dají do klína. Bude vám totiž naměřeno tou mírou, jakou měříte vy.“
39 Pověděl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Což nespadnou oba do jámy?
40 Není učedník nad mistra; ale každý, když je dokonalý, bude jako jeho mistr.“
41 „Proč vidíš třísku v oku svého bratra, a trám ve vlastním oku nepozoruješ?
42 Jak můžeš říci svému bratrovi: ´Dovol, bratře, odstraním ti třísku z oka´, a přitom trám ve vlastním oku nevidíš? Pokrytče, odstraň nejdříve trám ze svého oka, a potom prohlédneš, takže budeš moci vyjmout třísku z oka svému bratrovi.“
43 „To není přece dobrý strom, který nese špatné ovoce; ani zase špatný strom, který nese ovoce dobré.
44 Každý strom se totiž pozná po svém ovoci. Neboť s trní se nesbírají fíky ani s bodláčí se nesklízejí hrozny.
45 Dobrý člověk z dobré pokladnice svého srdce vynáší věci dobré, a zlý člověk ze zlé vynáší věci zlé; mluví totiž z toho, čím srdce oplývá.“
46 „Proč mě oslovujete: ´Pane, Pane´, ale nekonáte, co říkám?
47 Každý, kdo ke mně přichází a poslouchá, co mluvím, a dělá to, ukážu vám, komu je podoben.
48 Je podoben člověku, který staví dům; kopal, šel do hloubky a položil základ na skálu. Když nastala povodeň, proud narazil na ten dům, a nemohl jím otřást, neboť byl dobře vystavěn.
49 Ale ten, kdo slyší, a nedělá, podobá se člověku, který vystavěl dům na zemi bez základu; a když proud na něj narazil, ihned spadl a nastalo velké zhroucení toho domu.“