Luke 5
1 Když se k němu lid tlačil, aby slyšel Boží slovo, jak stál u Genesaretského jezera,
2 spatřil u břehu dva čluny; rybáři z nich vystoupili a prali sítě.
3 Vstoupil tedy na jednu loď, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby poněkud odrazil od břehu. A posadil se a učil lid z loďky.
4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a rozestřete své sítě k lovení!“
5 A Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se namáhali, a nechytili jsme nic. Ale na tvé slovo rozestřu sítě.“
6 A když to udělali, zahrnuli hojné množství ryb, takže se jim sítě trhaly.
7 Tu pokynuli společníkům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodi, takže se skoro potápěly.
8 Když to viděl Šimon Petr, padl Ježíšovi k nohám a pravil: „Pane, odejdi ode mne, protože jsem hříšný člověk.“
9 Zmocnila se totiž bázeň jeho i všech jeho společníků pro zátah ryb, jaký udělali;
10 podobně i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří patřili k Petrovým společníkům. A Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Ode dneška budeš lovit bdi.“
11 Přitáhli pak lodi ke břehu, opustili všechno a šli za ním.
12 A když byl v jednom městě, ukázal se muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl na tvář a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“
13 I vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Chci, buď čistý!“A malomocenství ho ihned opustilo.
14 On mu pak přikázal: „Nikomu to neříkej, ale jdi, ukaž se knězi a přines dar za své očištění, jak přikázal Mojžíš, aby jim byl na svědectví.“
15 Pověst o něm se šířila víc a více; i přicházely velké zástupy, aby ho poslouchaly a aby je uzdravil od jejich nemocí.
16 On se však uchyloval na osamělá místa a modlil se (tam).
17 A když jednoho dne učil, seděli tam také farizeové a učitelé Zákona; přišli ze všech vesnic Galileje, Judeje a z Jerusalema, a moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
18 A hle, muži nesli na loži člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést a položit před něj.
19 Když neměli kudy ho pronést pro zástup, vystoupili na střechu a mezi cihlami ho spustili s ložem doprostřed před Ježíše.
20 Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“
21 Ale vykladatelé Písma a farizeové začali uvažovat takto: „Co je to za rouhače? Kdo může odpouštět hříchy kromě samého Boha?“
22 Ale Ježíš poznal jejich myšlenky a řekl jim na to: „Co uvažujete ve svém srdci?
23 Co je snadnější, říci: ´Odpouštějí se ti tvé hříchy´, anebo říci: ´Vstaň a chod'?
24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“
25 A hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a odešel do svého domu s velebením Boha.
26 Všichni byli ohromeni a velebili Boha; byli plni bázně a říkali: „Dnes jsme viděli věci podivuhodné.“
27 Potom vyšel a pohleděl na celníka jménem Levi, který seděl u celnice. A řekl mu: „Pojď za mnou!“
28 A on všechno opustil, vstal a šel za ním. Levi mu pak připravil ve svém domě velkou hostinu.
29 A byl s nimi značný počet celníků a jiných, kteří s nimi byli u stolu.
30 I reptali farizeové a jejich vykladatelé Písma a říkali jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“
31 A Ježíš jim odpověděl: „Nepotřebují lékaře zdraví, nýbrž nemocní.
32 Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání“.
33 Oni mu však řekli: „Janovi učedníci a podobně i farizejští se často postí a konají modlitby, kdežto tvoji jedí a pijí.“
34 A Ježíš jim řekl: „Což můžete ženichovy druhy mít k tomu, aby se postili, dokud je ženich s nimi'?
35 Ale přijdou dni, kdy jim bude ženich odňat, a tehdy v ony dny se budou postit.“
36 Pověděl jim také podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nových šatů, aby ji dal na staré šaty; sice jinak roztrhne nové, a pak záplata z nových se nehodí na staré.
37 Nikdo také neleje mladé víno do starých měchů; sice jinak mladé víno měchy roztrhá, samo vyteče a měchy se zničí.
38 Ale mladé víno se má lít do nových měchů.
39 A když někdo pije staré, nechce nové; říká totiž: To staré je dobré.“