1Potom ustanovil Pán ještě jiných dvaasedmdesát a poslal je po dvou před sebou do každého města a na každé místo, kam chtěl sám přijít.
2A řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
3Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
4Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky a cestou nikoho nepozdravujte.
5A když vejdete do některého domu, nejdříve řekněte: 'Pokoj tomuto domu!'
6A bude-li tam kdo přístupný pokoji, váš pokoj na něm spočine; jinak se vrátí k vám.
7V tom domě pak zůstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu!
8A když vejdete do některého města a přijmou vás, jezte, co se vám předkládá;
9uzdravujte nemocné, kteří jsou v něm, a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'
10Když však vejdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:
11'I prach z vašeho města, který se nám přichytil na nohou, vám setřásáme. To však vězte, že Boží království se přiblížilo!'
12Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než onomu městu\.
13„Běda ti, Korozaine! Běda ti, Bethsaido! Neboť kdyby se byly v Tyru a Sidonu udály ty zázraky, jaké se staly ve vás, dávno by seděly v žíni a popelu a kály by se.
14Ale Tyru a Sidonu bude na soudu snesitelněji než vám.
15A ty, Kafarnaum! Což se až do nebe vypneš? Až do pekla klesneš.
16Kdo vás slyší, mne slyší, a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; ale kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal“.
17Těch dvaasedmdesát se vrátilo s radostí a pravili: „Pane, také zlí duchové se nám podrobují v tvém jménu!“
18A řekl jim: „Viděl jsem satana padat s nebe jako blesk.
19Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech, štírech a po veškeré nepřítelově moci, a nic vám neuškodí.
20Ale neradujte se proto, že se vám podrobují duchové, nýbrž (z toho) se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21V té chvíli zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes ukryl tyto věci před moudrými a učenými a zjevils je maličkým. Ano, Otče, protože se ti tak zalíbilo.
22Všechno mi bylo dáno od mého Otce. A nikdo nezná, kdo je Syn, kromě Otce, a kdo je Otec, kromě Syna a toho, komu by (to) chtěl Syn zjevit.“
23A obrátil se k učedníkům a v soukromí řekl: „Blažené oči, které vidí, co vy vidíte.
24Neboť vám pravím, že si mnoho proroků a králů přálo vidět, co vidíte vy, a neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli“.
25A hle, jeden znalec Zákona povstal a zkoušel ho takto: „Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život? “
26Než on mu řekl: „Co je psáno v Zákoně“? Jak (tam) čteš?“
27On odpověděl: „Miluj svého Pána Boha celým svým srdcem, celou svou duší, všemi svými silami a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého“.
28A řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít“.
29Ale on, protože se chtěl ospravedlnit, řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní“?
30Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jerusalema do Jericha a upadl mezi lupiče. A ti ho vysvlekli, poranili a odešli a zanechali ho polomrtvého.
31Náhodou pak sestupoval touže cestou jeden kněz; viděl ho sice, ale vyhnul se (mu).
32Podobně i levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se (mu).
33Když však k němu přišel na své cestě jeden Samaritán a uviděl ho, slitoval se nad ním.
34A přistoupil, obvázal mu rány, nalil (do nich) oleje a vína, vložil ho na svého soumara, dovedl do hostince a pečoval o něj.
35Druhý den pak vyňal dva denáry a dal (je) hostinskému se slovy: ' Pečuj o něj, a co vynaložíš nad to, já nahradím, až se vrátím'.
36Který z těch tří se ti zdá, že jednal jako bližní vůči tomu, jenž upadl mezi lupiče?“
37A on řekl: „Ten, co mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej podobně i ty!“
38A on, jak šli, vstoupil do jedné osady, a jedna žena, jménem Marta, přijala ho do domu.
39A měla sestru jménem Marii; ta se posadila Pánu k nohám a naslouchala jeho slovům.
40Marta se však velmi zaměstnávala hojnou obsluhou. I přistoupila a řekla: „Pane, je ti to jedno, že mě moje sestra nechala samotnou obsluhovat? Řekni jí tedy, ať mi pomůže!“
41A Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a znepokojuješ se o mnoho věcí,
42a zatím je třeba jen jedno. Maria totiž si vyvolila dobrý úděl, a ten jí nebude odňat.“