Luke 10
1 Potom ustanovil Pán ještě jiných dvaasedmdesát a poslal je po dvou před sebou do každého města a na každé místo, kam chtěl sám přijít.
2 A řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
3 Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
4 Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky a cestou nikoho nepozdravujte.
5 A když vejdete do některého domu, nejdříve řekněte: 'Pokoj tomuto domu!'
6 A bude-li tam kdo přístupný pokoji, váš pokoj na něm spočine; jinak se vrátí k vám.
7 V tom domě pak zůstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu!
8 A když vejdete do některého města a přijmou vás, jezte, co se vám předkládá;
9 uzdravujte nemocné, kteří jsou v něm, a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'
10 Když však vejdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:
11 'I prach z vašeho města, který se nám přichytil na nohou, vám setřásáme. To však vězte, že Boží království se přiblížilo!'
12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než onomu městu\.
13 „Běda ti, Korozaine! Běda ti, Bethsaido! Neboť kdyby se byly v Tyru a Sidonu udály ty zázraky, jaké se staly ve vás, dávno by seděly v žíni a popelu a kály by se.
14 Ale Tyru a Sidonu bude na soudu snesitelněji než vám.
15 A ty, Kafarnaum! Což se až do nebe vypneš? Až do pekla klesneš.
16 Kdo vás slyší, mne slyší, a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; ale kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal“.
17 Těch dvaasedmdesát se vrátilo s radostí a pravili: „Pane, také zlí duchové se nám podrobují v tvém jménu!“
18 A řekl jim: „Viděl jsem satana padat s nebe jako blesk.
19 Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech, štírech a po veškeré nepřítelově moci, a nic vám neuškodí.
20 Ale neradujte se proto, že se vám podrobují duchové, nýbrž (z toho) se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21 V té chvíli zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes ukryl tyto věci před moudrými a učenými a zjevils je maličkým. Ano, Otče, protože se ti tak zalíbilo.
22 Všechno mi bylo dáno od mého Otce. A nikdo nezná, kdo je Syn, kromě Otce, a kdo je Otec, kromě Syna a toho, komu by (to) chtěl Syn zjevit.“
23 A obrátil se k učedníkům a v soukromí řekl: „Blažené oči, které vidí, co vy vidíte.
24 Neboť vám pravím, že si mnoho proroků a králů přálo vidět, co vidíte vy, a neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli“.
25 A hle, jeden znalec Zákona povstal a zkoušel ho takto: „Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život? “
26 Než on mu řekl: „Co je psáno v Zákoně“? Jak (tam) čteš?“
27 On odpověděl: „Miluj svého Pána Boha celým svým srdcem, celou svou duší, všemi svými silami a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého“.
28 A řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít“.
29 Ale on, protože se chtěl ospravedlnit, řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní“?
30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jerusalema do Jericha a upadl mezi lupiče. A ti ho vysvlekli, poranili a odešli a zanechali ho polomrtvého.
31 Náhodou pak sestupoval touže cestou jeden kněz; viděl ho sice, ale vyhnul se (mu).
32 Podobně i levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se (mu).
33 Když však k němu přišel na své cestě jeden Samaritán a uviděl ho, slitoval se nad ním.
34 A přistoupil, obvázal mu rány, nalil (do nich) oleje a vína, vložil ho na svého soumara, dovedl do hostince a pečoval o něj.
35 Druhý den pak vyňal dva denáry a dal (je) hostinskému se slovy: ' Pečuj o něj, a co vynaložíš nad to, já nahradím, až se vrátím'.
36 Který z těch tří se ti zdá, že jednal jako bližní vůči tomu, jenž upadl mezi lupiče?“
37 A on řekl: „Ten, co mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej podobně i ty!“
38 A on, jak šli, vstoupil do jedné osady, a jedna žena, jménem Marta, přijala ho do domu.
39 A měla sestru jménem Marii; ta se posadila Pánu k nohám a naslouchala jeho slovům.
40 Marta se však velmi zaměstnávala hojnou obsluhou. I přistoupila a řekla: „Pane, je ti to jedno, že mě moje sestra nechala samotnou obsluhovat? Řekni jí tedy, ať mi pomůže!“
41 A Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a znepokojuješ se o mnoho věcí,
42 a zatím je třeba jen jedno. Maria totiž si vyvolila dobrý úděl, a ten jí nebude odňat.“