Bible

1 Jednou se modlil na kterémsi místě, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan naučil své učedníky!“ 2 I řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se tvé jméno! Přijď tvé království! 3 Chléb náš vezdejší dej nám dnes! 4 A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme každému svému vinníku! A neuvoď nás v pokušení!“ 5 Dále jim řekl: „Někdo z vás bude mít přítele a přijde k němu o půlnoci a řekne mu: ´Příteli, půjč mi tři chleby, 6 neboť přišel ke mně můj přítel z cesty a nemám, co bych mu předložil'. 7 On však by zvnitřku odpověděl: ´Neobtěžuj mě! Dveře už jsou zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti!´ 8 Pravím vám: I když nevstane a nedá mu proto, že je jeho přítel, přece vstane pro jeho neodbytnost a dá mu všechno, co potřebuje.. 9 Tak já vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevřeno! 10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 11 Vždyť prosí-li syn některého otce z vás o chléb, což mu podá kámen? Nebo o rybu, což mu místo ryby podá hada? 12 Nebo bude-li také prosit o vejce, což mu podá štíra? 13 Jestliže tedy vy, ačkoliv jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ 14 A vyháněl zlého ducha, a ten byl němý. Jakmile zlý duch vyšel, němý mluvil; i žasly zástupy. 15 Ale někteří z nich řekli: „Beelzebulem, knížetem zlých duchů, vyhání zlé duchy“. 16 Jiní zase ho pokoušeli a žádali na něm znamení s nebe. 17 On však, protože znal jejich myšlenky, jim řekl: „Každé království uvnitř rozdvojené zpustne a dům na dům padne. 18 Jestliže je i satan proti sobě rozdvojen, jak se udrží jeho království! Pravíte totiž, že zlé duchy vyháním Beelzebulem. 19 Jestliže však já zlé duchy vyháním Beelzebulem, kým (je) vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. 20 Vyháním-li však zlé duchy Božím prstem, pak se k vám dostalo Boží království. 21 Když si ozbrojený silák hlídá dům, jeho majetek je v pokoji. 22 Ale překvapí-li ho větší silák než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, v kterou důvěřoval, a co mu ukořistí, rozdá. 23 Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozhazuje“. 24 „Když nečistý duch vyjde z Člověka, chodí po vyprahlých místech a hledá odpočinek; a protože nenalézá, řekne: ´Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel'. 25 A když přijde, nalezne ho zametený a vyzdobený. 26 Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, i vejdou a přebývají tam. A poslední věci takového člověka bývají horší než první.“ 27 A přihodilo se, že když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu a řekla mu: „Blažený život, který tě nosil, a prsy, z kterých jsi ssál.“ 28 Ale on řekl: „Spíše (jsou) blažení ti, kdo Boží slovo poslouchají a zachovávají“. 29 Když se hrnuly zástupy, začal mluvit: „Tohle pokolení je zlé pokolení. Hledá znamení, a (jiné) znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. 30 Neboť jako Jonáš byl znamení pro Ninivany, tak i Syn člověka bude pro toto pokolení. 31 Královna z Jihu vstane při soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přišla ze vzdálených končin země poslechnout Šalomounovu moudrost, a hle, tu je někdo větší než Šalomoun! 32 Ninivští muži vstanou při soudu proti tomuto pokolení a odsoudí je, neboť dělali pokání na Jonášovo kázání, a hle, tu je někdo větší než Jonáš!“ 33 „Nikdo nerozsvěcuje svíčku a nestrčí ji do kouta nebo pod kbelík, nýbrž na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. 34 Svítilnou těla je tvé oko. Je-li tvé oko správné, také celé tvoje tělo má světlo. Je-li však špatné, také tvoje tělo je ve tmě. 35 Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tma! 36 Má-li tedy celé tvoje tělo světlo a nic z něho není ve tmě, bude celé osvětlené, jako by tě ozářila svítilna svým světlem.“ 37 Když mluvil, pozval ho jeden farizeus k sobě na oběd. I vstoupil a položil se ke stolu. 38 Když však farizeus viděl, že se před jídlem dříve neumyl, podivil se. 39 Pán mu však řekl: „Tak vy, farizeové, očišťujete vnějšek číše a mísy, ale vaše nitro je plné lupu a nepravosti. 40 Pošetilci! Ten, kdo učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek? 41 Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno máte čisté! 42 Avšak běda vám, farizeové, že dáváte desátek z máty, z routy a z veškeré zeleniny, ale opomíjíte spravedlnost a Boží lásku. Toto bylo třeba dělat, a ono neopomíjet. 43 Běda vám, farizeové, že rádi sedáte na předních místech v synagogách a libujete si v pozdravech na náměstích! 44 Běda vám, že jste jako hroby, které nelze poznat, a lidé po nich nevědomky chodí.“ 45 A jeden ze znalců Zákona mu na to pravil: „Mistře, těmi slovy haníš i nás.“ 46 A on řekl: „Také vám, znalcům Zákona, běda! Protože vkládáte na lidi břemena, která nemohou unést, ale sami se těch břemen nedotknete ani jediným svým prstem. 47 Běda vám, že budujete prorokům náhrobky, ale vaši otcové je zabíjeli. 48 Tím tedy dosvědčujete, že schvalujete skutky svých otců, neboť oni je sice zabíjeli, vy však budujete (náhrobky). 49 Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a posly, a některé z nich zabijí a budou pronásledovat, 50 takže od tohoto pokolení bude vymáhána krev všech proroků, která byla prolita od stvoření světa, 51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, bude vymáhána od tohoto pokolení. 52 Běda vám, znalci Zákona, že jste vzali klíč od poznání; sami jste nevešli, a zabránili jste těm, kteří vcházeli.“ 53 Když odtamtud vycházel, začali být vykladatelé Písma a farizeové silně nevraživí a zahrnovat ho všelijakými otázkami 54 a číhali na něj, jak by něco zachytili z jeho úst.