1Jednou se modlil na kterémsi místě, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan naučil své učedníky!“
2I řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se tvé jméno! Přijď tvé království!
3Chléb náš vezdejší dej nám dnes!
4A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme každému svému vinníku! A neuvoď nás v pokušení!“
5Dále jim řekl: „Někdo z vás bude mít přítele a přijde k němu o půlnoci a řekne mu: ´Příteli, půjč mi tři chleby,
6neboť přišel ke mně můj přítel z cesty a nemám, co bych mu předložil'.
7On však by zvnitřku odpověděl: ´Neobtěžuj mě! Dveře už jsou zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti!´
8Pravím vám: I když nevstane a nedá mu proto, že je jeho přítel, přece vstane pro jeho neodbytnost a dá mu všechno, co potřebuje..
9Tak já vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevřeno!
10Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11Vždyť prosí-li syn některého otce z vás o chléb, což mu podá kámen? Nebo o rybu, což mu místo ryby podá hada?
12Nebo bude-li také prosit o vejce, což mu podá štíra?
13Jestliže tedy vy, ačkoliv jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“
14A vyháněl zlého ducha, a ten byl němý. Jakmile zlý duch vyšel, němý mluvil; i žasly zástupy.
15Ale někteří z nich řekli: „Beelzebulem, knížetem zlých duchů, vyhání zlé duchy“.
16Jiní zase ho pokoušeli a žádali na něm znamení s nebe.
17On však, protože znal jejich myšlenky, jim řekl: „Každé království uvnitř rozdvojené zpustne a dům na dům padne.
18Jestliže je i satan proti sobě rozdvojen, jak se udrží jeho království! Pravíte totiž, že zlé duchy vyháním Beelzebulem.
19Jestliže však já zlé duchy vyháním Beelzebulem, kým (je) vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.
20Vyháním-li však zlé duchy Božím prstem, pak se k vám dostalo Boží království.
21Když si ozbrojený silák hlídá dům, jeho majetek je v pokoji.
22Ale překvapí-li ho větší silák než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, v kterou důvěřoval, a co mu ukořistí, rozdá.
23Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozhazuje“.
24„Když nečistý duch vyjde z Člověka, chodí po vyprahlých místech a hledá odpočinek; a protože nenalézá, řekne: ´Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel'.
25A když přijde, nalezne ho zametený a vyzdobený.
26Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, i vejdou a přebývají tam. A poslední věci takového člověka bývají horší než první.“
27A přihodilo se, že když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu a řekla mu: „Blažený život, který tě nosil, a prsy, z kterých jsi ssál.“
28Ale on řekl: „Spíše (jsou) blažení ti, kdo Boží slovo poslouchají a zachovávají“.
29Když se hrnuly zástupy, začal mluvit: „Tohle pokolení je zlé pokolení. Hledá znamení, a (jiné) znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.
30Neboť jako Jonáš byl znamení pro Ninivany, tak i Syn člověka bude pro toto pokolení.
31Královna z Jihu vstane při soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přišla ze vzdálených končin země poslechnout Šalomounovu moudrost, a hle, tu je někdo větší než Šalomoun!
32Ninivští muži vstanou při soudu proti tomuto pokolení a odsoudí je, neboť dělali pokání na Jonášovo kázání, a hle, tu je někdo větší než Jonáš!“
33„Nikdo nerozsvěcuje svíčku a nestrčí ji do kouta nebo pod kbelík, nýbrž na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
34Svítilnou těla je tvé oko. Je-li tvé oko správné, také celé tvoje tělo má světlo. Je-li však špatné, také tvoje tělo je ve tmě.
35Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tma!
36Má-li tedy celé tvoje tělo světlo a nic z něho není ve tmě, bude celé osvětlené, jako by tě ozářila svítilna svým světlem.“
37Když mluvil, pozval ho jeden farizeus k sobě na oběd. I vstoupil a položil se ke stolu.
38Když však farizeus viděl, že se před jídlem dříve neumyl, podivil se.
39Pán mu však řekl: „Tak vy, farizeové, očišťujete vnějšek číše a mísy, ale vaše nitro je plné lupu a nepravosti.
40Pošetilci! Ten, kdo učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?
41Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno máte čisté!
42Avšak běda vám, farizeové, že dáváte desátek z máty, z routy a z veškeré zeleniny, ale opomíjíte spravedlnost a Boží lásku. Toto bylo třeba dělat, a ono neopomíjet.
43Běda vám, farizeové, že rádi sedáte na předních místech v synagogách a libujete si v pozdravech na náměstích!
44Běda vám, že jste jako hroby, které nelze poznat, a lidé po nich nevědomky chodí.“
45A jeden ze znalců Zákona mu na to pravil: „Mistře, těmi slovy haníš i nás.“
46A on řekl: „Také vám, znalcům Zákona, běda! Protože vkládáte na lidi břemena, která nemohou unést, ale sami se těch břemen nedotknete ani jediným svým prstem.
47Běda vám, že budujete prorokům náhrobky, ale vaši otcové je zabíjeli.
48Tím tedy dosvědčujete, že schvalujete skutky svých otců, neboť oni je sice zabíjeli, vy však budujete (náhrobky).
49Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a posly, a některé z nich zabijí a budou pronásledovat,
50takže od tohoto pokolení bude vymáhána krev všech proroků, která byla prolita od stvoření světa,
51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, bude vymáhána od tohoto pokolení.
52Běda vám, znalci Zákona, že jste vzali klíč od poznání; sami jste nevešli, a zabránili jste těm, kteří vcházeli.“
53Když odtamtud vycházel, začali být vykladatelé Písma a farizeové silně nevraživí a zahrnovat ho všelijakými otázkami
54a číhali na něj, jak by něco zachytili z jeho úst.