1Pověděl jim také podobenství o tom, že se musejí stále modlit a neustávat:
2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a na lidi nedal.
3V tom městě žila také jedna vdova. Ta k němu přicházela a říkala: ´Ujmi se mého práva proti mému odpůrci!“
4A dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ´I když se Boha nebojím a na lidi nedám,
5přece obhájím tuto vdovu, protože mě obtěžuje, aby nakonec nepřišla a nenabila mi'.“
6A řekl Pán: „Slyšte, co praví nespravedlivý soudce!
7A Bůh se neujme práva svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechá je čekat?
8Pravím vám, že jim brzy zjedná spravedlnost. Ale najde Syn člověka skutečně víru na zemi, až přijde?“
9Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, taky řekl toto podobenství:
10„Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se modlili; ten jeden (byl) farizeus a ten druhý celník.
11Farizeus stál a takto se u sebe modlil: ´Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo jak i tenhle celník.
12Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vyzískám!´
13Celník však stál zpovzdáli a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal:
14´Bože, buď milostiv mně hříšníkovi!´ Pravím vám: Tento sestoupil domů ospravedlněn, onen nikoli. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
15Přinášeli mu i děti, aby se jich dotýkal. Když to viděli apoštolově, plísnili je.
16Ale Ježíš je přivolal a řekl: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně, a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
17Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“
18A tázal se ho jeden předák: „Dobrý mistře, co mám dělat, abych dostal údělem věčný život?“
19Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo (není) dobrý, leč jediný Bůh.
20Přikázání znáš: Nebudeš cizoložit, nezabiješ, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, cti svého otce i matku“.
21A on řekl: „Toto všechno jsem zachovával od svého mládí“.
22Když (to) Ježíš uslyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti schází: prodej všechno, co máš, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě!“
23Když to on uslyšel, zesmutněl, protože byl velmi bohatý.
24Když ho Ježíš viděl, řekl: „Jak nesnadno vcházejí do Božího království bohatí!
25Snadnější je totiž pro velblouda, aby prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“
26Avšak posluchači řekli: „A kdo může být spasen?“
27I řekl: „(Co je) nemožné u lidí, je možné u Boha.“
28A Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co jsme měli, a šli jsme za tebou.“
29A on jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo manželku nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království,
30aby nedostal mnohem více v tomto čase a v budoucím věku věčný život.“
31Vzal pak k sobě dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a naplní se všecko, co proroci napsali o Synu člověka.
32Bude totiž vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a na něj plivat,
33a až ho zbičují, zabijí ho, ale třetí den vstane“.
34Oni však ničemu z toho neporozuměli a to slovo bylo před nimi skryto a nechápali, co bylo řečeno.
35Když se blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
36Když slyšel, že jde kolem zástup, ptal se, co to znamená.
37Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38I zvolal: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“
39A ti, co šli první, okřikovali ho, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“
40Tu se Ježíš zastavil a nařídil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho:
41„Co chceš, abych ti učinil? „A on řekl: „Pane, ať zase vidím!“
42A Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“
43A najednou prohlédl a šel za ním a velebil Boha. A všechen lid, když to uviděl, vzdal Bohu chválu.