Bible

1 Pověděl jim také podobenství o tom, že se musejí stále modlit a neustávat: 2 „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a na lidi nedal. 3 V tom městě žila také jedna vdova. Ta k němu přicházela a říkala: ´Ujmi se mého práva proti mému odpůrci!“ 4 A dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ´I když se Boha nebojím a na lidi nedám, 5 přece obhájím tuto vdovu, protože mě obtěžuje, aby nakonec nepřišla a nenabila mi'.“ 6 A řekl Pán: „Slyšte, co praví nespravedlivý soudce! 7 A Bůh se neujme práva svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechá je čekat? 8 Pravím vám, že jim brzy zjedná spravedlnost. Ale najde Syn člověka skutečně víru na zemi, až přijde?“ 9 Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, taky řekl toto podobenství: 10 „Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se modlili; ten jeden (byl) farizeus a ten druhý celník. 11 Farizeus stál a takto se u sebe modlil: ´Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo jak i tenhle celník. 12 Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vyzískám!´ 13 Celník však stál zpovzdáli a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 14 ´Bože, buď milostiv mně hříšníkovi!´ Pravím vám: Tento sestoupil domů ospravedlněn, onen nikoli. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 15 Přinášeli mu i děti, aby se jich dotýkal. Když to viděli apoštolově, plísnili je. 16 Ale Ježíš je přivolal a řekl: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně, a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 17 Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ 18 A tázal se ho jeden předák: „Dobrý mistře, co mám dělat, abych dostal údělem věčný život?“ 19 Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo (není) dobrý, leč jediný Bůh. 20 Přikázání znáš: Nebudeš cizoložit, nezabiješ, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, cti svého otce i matku“. 21 A on řekl: „Toto všechno jsem zachovával od svého mládí“. 22 Když (to) Ježíš uslyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti schází: prodej všechno, co máš, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě!“ 23 Když to on uslyšel, zesmutněl, protože byl velmi bohatý. 24 Když ho Ježíš viděl, řekl: „Jak nesnadno vcházejí do Božího království bohatí! 25 Snadnější je totiž pro velblouda, aby prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“ 26 Avšak posluchači řekli: „A kdo může být spasen?“ 27 I řekl: „(Co je) nemožné u lidí, je možné u Boha.“ 28 A Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co jsme měli, a šli jsme za tebou.“ 29 A on jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo manželku nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království, 30 aby nedostal mnohem více v tomto čase a v budoucím věku věčný život.“ 31 Vzal pak k sobě dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a naplní se všecko, co proroci napsali o Synu člověka. 32 Bude totiž vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a na něj plivat, 33 a až ho zbičují, zabijí ho, ale třetí den vstane“. 34 Oni však ničemu z toho neporozuměli a to slovo bylo před nimi skryto a nechápali, co bylo řečeno. 35 Když se blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. 36 Když slyšel, že jde kolem zástup, ptal se, co to znamená. 37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38 I zvolal: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ 39 A ti, co šli první, okřikovali ho, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ 40 Tu se Ježíš zastavil a nařídil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: 41 „Co chceš, abych ti učinil? „A on řekl: „Pane, ať zase vidím!“ 42 A Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ 43 A najednou prohlédl a šel za ním a velebil Boha. A všechen lid, když to uviděl, vzdal Bohu chválu.