1Řekl dále svým učedníkům: „Je nemožné, aby nepřicházela pohoršení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.
2Bylo by pro něj lépe, kdyby mu byl na krk vložen mlýnský kámen a byl vržen do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3Mějte se na pozoru!“ „Zhřeší-li tvůj bratr, domluv mu; a dá-li si říci, odpusť mu.
4A zhřeší-li proti tobě sedmkrát za den, a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ´Je mi (to) líto´, odpusť mu!“
5A apoštolově Pánu řekli: „Přidej nám víry!“
6A Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ´Vykořeň se a přesaď se do moře!´, a poslechla by vás.“
7„Kdo z vás řekne svému služebníku, kterého má na orání nebo na pasení, když se vrátí z pole: ´Hned pojď a posaď se k jídlu'?
8Což mu neřekne spíše: ´Připrav mi večeři, přepásej se a posluhuj mi, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty?“
9Zdali je zavázán tomu služebníkovi díky, že udělal, co mu bylo poručeno?
10Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ´Služebníci neužiteční jsme; co jsme měli vykonat, vykonali jsme´.“
11Cestou do Jerusalema procházel mezi Samařskem a Galilejí.
12Když vcházel do jedné vesnice, šlo proti němu deset malomocných mužů. Opodál se zastavili
13a zavolali: „Ježíši, mistře, slituj se nad námi!“
14Když je spatřil, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“A zatím co šli, byli očištěni.
15Jeden z nich, sotva zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě velebil Boha,
16padl mu k nohám a děkoval mu; a byl to Samaritán.
17Ježíš na to řekl: „Což jich nebylo očištěno deset? A kde je těch devět?
18Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal čest Bohu, kromě tohoto cizince?“
19A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě uzdravila.“
20Když se ho farizeové tázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království přijde nepozorovaně,
21takže se nebude moci říci: 'Hle, tady je' nebo 'Tam je', neboť Boží království je mezi vámi.“
22Svým učedníkům pak řekl: „Při jdou dny, kdy budete toužit vidět jeden den Syna člověka, ale neuvidíte.
23A řeknou vám: 'Hle, tady je' a 'Hle, tam!' Neodcházejte ani nepátrejte!
24Neboť jako blesk se blýská a září od jednoho konce pod nebem až do druhého pod nebem, tak bude Syn člověka ve svůj den.
25Dříve však musí mnoho trpět a být zavržen tímto pokolením.
26A jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:
27jedli, pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a přišla potopa a zahubila všechny.
28Podobně, jak se stalo za Lotových dnů: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli;
29ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršelo s nebe ohněm a sírou, a zahubil všecky.
30Stejně bude i v den, kdy se zjeví Syn člověka.
31Kdo v ten den bude na střeše, a své věci bude mít v domě, ať si pro ně nesestupuje, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací nazpátek!
32Vzpomeňte si na Lotovu ženu!
33Kdo bude hledět si zachránit život, ztratí ho; a kdo ho ztratí, zachová ho na živu.
34Pravím vám: Tu noc budou dva na jednom loži: jeden bude vzat, a druhý ponechán.
35Dvě budou spolu mlít: jedna bude vzata, druhá ponechána\.
36***
37Zeptali se ho: \Kde, Pane?\ On jim řekl: \Kde bude mrtvola, tam se shromáždí i supi\.