1Pravil také učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, který byl u něho obviněn, že prý mu rozhazuje majetek.
2I zavolal ho a řekl mu: ´Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcování, neboť už nemůžeš být správcem!´
3I řekl si správce: ´Co mám dělat, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nedokážu, žebrat se stydím.
4Vím, co udělám, aby mě přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.´
5A zavolal každého z dlužníků svého pána zvlášť a řekl prvnímu: ´Kolik jsi dlužen mému pánovi?´
6A on řekl: ´Sto měr oleje.´ I řekl mu: ´Vezmi svůj úpis, sedni a rychle napiš padesát.´
7Potom řekl druhému: ´Kolik jsi dlužen ty?´ A on pravil: ´Sto korců pšenice.´ Praví mu: ´Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.´
8I pochválil pán nepoctivého správce, že jednal prozíravě; vždyť lidé tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než lidé světla.
9A já vám říkám: Dělejte si přátele z nespravedlivého mamonu, aby vás přijali do věčných stanů, až ho nebude.
10Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je nespravedlivý v málu, je nespravedlivý i ve velkém.
11Jestliže jste tedy nebyli věrni v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravá (dobra)?
12A jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co je vaše?
13Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Protože buď bude jednoho nenávidět, a druhého milovat, nebo k jednomu přilne, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
14To všechno poslouchali farizeové, kteří měli rádi peníze, a vysmívali se mu.
15A řekl jim: „Vy právě se před lidmi vydáváte za spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je před lidmi vysoké, před Bohem je ohavné.“
16„Zákon a Proroci (jsou) až po Jana; od té doby je Boží království hlásáno a každý se do něho stůj co stůj tlačí.
17Ale je snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jediná čárka ze Zákona.
18Každý, kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere propuštěnou od muže, cizoloží.“
19„Byl jeden boháč, který se oblékal do šarlatu a kmentu a denně skvěle hodoval.
20A jeden žebrák, jménem Lazar, lehával u jeho vrat pluý vředů
21a dychtil nasytit se z toho, co padalo s boháčova stolu; dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.
22Potom žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahamova lůna. Umřel však i boháč a byl pohřben.
23Když ve svém trápení zvedl oči z pekla, viděl zdáli Abrahama a Lazara v jeho lůně.
24A zvolal: ´Otče Abrahame, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí koneček prstu ve vodě a osvěží mi jazyk, protože se trápím v tomto plamenu.´
25Ale Abraham řekl: ´Dítě, vzpomeň si, že jsi (už) dostal své dobré věci ve svém životě, kdežto Lazar podobně zlé. Nyní pak on se tu těší, ty se však trápíš.
26Kromě toho mezi námi a vámi je stanovena veliká propast, aby ti, kteří by chtěli, nemohli přijít odtud k vám ani odtamtud se přepravit sem.´
27Řekl pak: ´Prosím tě tedy, otče, pošli ho do domu mého otce,
28mám totiž pět bratrů, ať jim naléhavě domluví, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
29A Abraham řekl: ´Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají.´
30On však pravil: ´Ne, otče Abrahame. Ale přijde-li k nim někdo od mrtvých, dají se na pokání.´
31Ale řekl mu: ´Jestliže neposlouchají Mojžíše a proroky, neuvěří, ani kdyby někdo vstal z mrtvých´.“