Luke 16
1 Pravil také učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, který byl u něho obviněn, že prý mu rozhazuje majetek.
2 I zavolal ho a řekl mu: ´Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcování, neboť už nemůžeš být správcem!´
3 I řekl si správce: ´Co mám dělat, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nedokážu, žebrat se stydím.
4 Vím, co udělám, aby mě přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.´
5 A zavolal každého z dlužníků svého pána zvlášť a řekl prvnímu: ´Kolik jsi dlužen mému pánovi?´
6 A on řekl: ´Sto měr oleje.´ I řekl mu: ´Vezmi svůj úpis, sedni a rychle napiš padesát.´
7 Potom řekl druhému: ´Kolik jsi dlužen ty?´ A on pravil: ´Sto korců pšenice.´ Praví mu: ´Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.´
8 I pochválil pán nepoctivého správce, že jednal prozíravě; vždyť lidé tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než lidé světla.
9 A já vám říkám: Dělejte si přátele z nespravedlivého mamonu, aby vás přijali do věčných stanů, až ho nebude.
10 Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je nespravedlivý v málu, je nespravedlivý i ve velkém.
11 Jestliže jste tedy nebyli věrni v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravá (dobra)?
12 A jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co je vaše?
13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Protože buď bude jednoho nenávidět, a druhého milovat, nebo k jednomu přilne, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
14 To všechno poslouchali farizeové, kteří měli rádi peníze, a vysmívali se mu.
15 A řekl jim: „Vy právě se před lidmi vydáváte za spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je před lidmi vysoké, před Bohem je ohavné.“
16 „Zákon a Proroci (jsou) až po Jana; od té doby je Boží království hlásáno a každý se do něho stůj co stůj tlačí.
17 Ale je snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jediná čárka ze Zákona.
18 Každý, kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere propuštěnou od muže, cizoloží.“
19 „Byl jeden boháč, který se oblékal do šarlatu a kmentu a denně skvěle hodoval.
20 A jeden žebrák, jménem Lazar, lehával u jeho vrat pluý vředů
21 a dychtil nasytit se z toho, co padalo s boháčova stolu; dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.
22 Potom žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahamova lůna. Umřel však i boháč a byl pohřben.
23 Když ve svém trápení zvedl oči z pekla, viděl zdáli Abrahama a Lazara v jeho lůně.
24 A zvolal: ´Otče Abrahame, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí koneček prstu ve vodě a osvěží mi jazyk, protože se trápím v tomto plamenu.´
25 Ale Abraham řekl: ´Dítě, vzpomeň si, že jsi (už) dostal své dobré věci ve svém životě, kdežto Lazar podobně zlé. Nyní pak on se tu těší, ty se však trápíš.
26 Kromě toho mezi námi a vámi je stanovena veliká propast, aby ti, kteří by chtěli, nemohli přijít odtud k vám ani odtamtud se přepravit sem.´
27 Řekl pak: ´Prosím tě tedy, otče, pošli ho do domu mého otce,
28 mám totiž pět bratrů, ať jim naléhavě domluví, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
29 A Abraham řekl: ´Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají.´
30 On však pravil: ´Ne, otče Abrahame. Ale přijde-li k nim někdo od mrtvých, dají se na pokání.´
31 Ale řekl mu: ´Jestliže neposlouchají Mojžíše a proroky, neuvěří, ani kdyby někdo vstal z mrtvých´.“