1Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
2Farizeové však a vykladatelé Písma reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
3I pověděl jim toto podobenství:
4„Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratí-li z nich jednu, nenechá těch devadesátdevět v pustině a nejde za tou ztracenou, až ji najde?
5A když ji najde, rozradostněně si ji vloží na ramena,
6a když přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ´Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci'.
7Pravím vám: Tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se dal na pokání, než nad devadesátidevíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
8Nebo která žena, když má deset drachem a jednu drachmu ztratí, nezapálí svíčku a nemete dům a nehledá pozorně, dokud (ji) nenalezne?
9A když ji najde, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ´Radujte se se mnou, neboť jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.´
10Tak, pravím vám, je radost u Božích andělů nad jedním hříšníkem, který se dal na pokání.“
11Dále řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12Mladší z nich řekl otci: ´Otče, dej mi ze statku podíl, který na mne připadá!´ I rozdělil jim majetek.
13A po nemnoha dnech sebral mladší syn všechno, odcestoval do daleké krajiny a tam promrhal svůj majetek rozmařilým životem.
14Když všecko utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on počal mít nouzi.
15Šel tedy a přidržel se jednoho občana té krajiny; ten pak ho poslal na svůj dvorec pást vepře.
16A dychtil naplnit si žaludek lusky, které žrali vepři, a nikdo mu je nedával.
17Šel tedy do sebe a řekl: ´Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem.
18Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;
19už nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej ze mne jednoho ze svých nádeníků.´
20A vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, spatřil ho jeho otec, slitoval se a přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho.
21A syn mu řekl: ´Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, už nejsem hoden nazývat se tvým synem.´
22Ale otec řekl svým služebníkům: ´Ihned přineste nejlepší roucho a oblecte ho, dejte mu prsten na ruku a opánky na nohy;
23přiveďte pak tučné tele a zabijte je, ať jíme a radujeme se,
24protože tento můj syn byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.´ A začali se veselit.“
25Jeho starší bratr byl na poli. A když se vracel a blížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.
26I přivolal jednoho ze služebníků a zeptal se ho, co to znamená.
27On mu řekl: ´Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, protože ho zase dostal zdravého.´
28I rozzlobil se a nechtěl vejít. Jeho otec tedy vyšel a uklidňoval ho.
29Ale on otci odpověděl: ´Hled, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvé nařízení. Ale mně jsi nedal nikdy ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30Když však přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.´
31Ale on mu řekl: ´Dítě, ty jsi stále se mnou a všecko moje je tvoje. Bylo však proč hodovat a radovat se, protože tenhle tvůj bratr byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen´.“