John 5
1 Potom byl židovský svátek a Ježíš se odebral vzhůru do Jerusalema.
2 V Jerusalemě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, o pěti podloubích.
3 V těch leželo množství nemocných, slepých, chromých, s uschlými údy, kteří čekali na pohyb vody.
4 [Časem totiž sestupoval do rybníka anděl Páně a rozvířil vodu. A kdo po pohnutí vody sestoupil první, uzdravoval se, ať byl stižen jakoukoli nemocí.]
5 Byl pak tam nějaký člověk osmatřicet let nemocný.
6 Když ho spatřil Ježíš ležet a poznal, že je tam už dlouho, řekl mu: „Chceš být zdráv?“
7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když je voda rozvířena; zatím co já jdu, jiný sestoupí přede mnou“.
8 Ježíš mu řekne: „Vstaň, vezmi svoje lože a choď!“
9 A ten člověk se hned uzdravil, vzal svoje lože a chodil. Ten den však byla sobota.
10 Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je sobota, a není ti dovoleno nosit lože!“
11 On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi svoje lože a choď!“
12 Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti pravil: Vezmi a chod?“
13 Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě byl shromážděn lid.
14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: „Hled, byl jsi uzdraven; už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“
15 Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ho to uzdravil Ježíš.
16 Proto Židé Ježíše pronásledovali, že takové věci dělal v sobotu.
17 On jim však odpověděl: „Můj Otec pracuje až doposud, a i já pracuji.“
18 Proto Židé tím více usilovali o jeho smrt, protože nejen rušil sobotu, ale i nazýval Boha svým otcem, a tak se dělal rovným Bohu.
19 Ježíš jim tedy odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, leč co vidí dělat Otce; neboť cokoli dělá on, dělá podobně i Syn.
20 Otec totiž Syna miluje a ukazuje mu všecko, co on dělá, ano ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.
22 Otec také nikoho nesoudí, ale odevzdal všechen soud Synovi,
23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.
24 Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo slyší moje slova a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřichází před soud, ale přešel ze smrti do života.
25 Vpravdě, vpravdě vám pravím: Přichází hodina, ano už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kdo uslyší, budou žít.
26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
27 Dal mu i moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
28 Nedivte se tomu, že přichází hodina, kdy všichni, kdo jsou v hrobech, uslyší jeho hlas;
29 ti pak, kdo činili dobro, půjdou ke vzkříšení k životu, ti však, kdo páchali zlo, ke vzkříšení na soud.
30 Já od sebe nemohu nic dělat. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je správný, protože nehledám vůli svou, nýbrž vůli toho, který mě poslal.
31 Jestliže vydávám svědectví sám o sobě, mé svědectví není pravdivé.
32 Někdo jiný vydává o mně svědectví, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.
33 Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě.
34 Já však nepřijímám svědectví od Člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni.
35 On byl lampa hořící a svítící, ale vy jste se chtěli veselit v jeho světle jen chvilku.
36 Já mám větší svědectví než od Jana. Skutky totiž, které mi svěřil Otec, abych je vykonal, samy skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec.
37 I Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu
38 a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, kterého on poslal.
39 Zkoumáte Písma, ježto se domníváte, že v nich máte věčný život; a právě ona svědčí o mně.
40 Nechcete však přijít ke mně, abyste měli věčný život.
41 Od lidí oslavu nepřijímám,
42 ale vím o vás, že v sobě nemáte Boží lásky.
43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete.
44 Jak byste mohli uvěřit vy, když přijímáte oslavu jeden od druhého, ale nehledáte slávu, která pochází jedině od Boha?
45 Nemyslete si, že já budu na vás žalovat u Otce; váš žalobce je Mojžíš, v něhož vy doufáte.
46 Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.
47 Nevěříte-li však tomu, co napsal, jak budete věřit mým slovům?“