1Potom byl židovský svátek a Ježíš se odebral vzhůru do Jerusalema.
2V Jerusalemě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, o pěti podloubích.
3V těch leželo množství nemocných, slepých, chromých, s uschlými údy, kteří čekali na pohyb vody.
4[Časem totiž sestupoval do rybníka anděl Páně a rozvířil vodu. A kdo po pohnutí vody sestoupil první, uzdravoval se, ať byl stižen jakoukoli nemocí.]
5Byl pak tam nějaký člověk osmatřicet let nemocný.
6Když ho spatřil Ježíš ležet a poznal, že je tam už dlouho, řekl mu: „Chceš být zdráv?“
7Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když je voda rozvířena; zatím co já jdu, jiný sestoupí přede mnou“.
8Ježíš mu řekne: „Vstaň, vezmi svoje lože a choď!“
9A ten člověk se hned uzdravil, vzal svoje lože a chodil. Ten den však byla sobota.
10Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je sobota, a není ti dovoleno nosit lože!“
11On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi svoje lože a choď!“
12Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti pravil: Vezmi a chod?“
13Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě byl shromážděn lid.
14Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: „Hled, byl jsi uzdraven; už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“
15Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ho to uzdravil Ježíš.
16Proto Židé Ježíše pronásledovali, že takové věci dělal v sobotu.
17On jim však odpověděl: „Můj Otec pracuje až doposud, a i já pracuji.“
18Proto Židé tím více usilovali o jeho smrt, protože nejen rušil sobotu, ale i nazýval Boha svým otcem, a tak se dělal rovným Bohu.
19Ježíš jim tedy odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, leč co vidí dělat Otce; neboť cokoli dělá on, dělá podobně i Syn.
20Otec totiž Syna miluje a ukazuje mu všecko, co on dělá, ano ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
21Neboť jako Otec křísí mrtvé a oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.
22Otec také nikoho nesoudí, ale odevzdal všechen soud Synovi,
23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.
24Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo slyší moje slova a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřichází před soud, ale přešel ze smrti do života.
25Vpravdě, vpravdě vám pravím: Přichází hodina, ano už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kdo uslyší, budou žít.
26Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
27Dal mu i moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
28Nedivte se tomu, že přichází hodina, kdy všichni, kdo jsou v hrobech, uslyší jeho hlas;
29ti pak, kdo činili dobro, půjdou ke vzkříšení k životu, ti však, kdo páchali zlo, ke vzkříšení na soud.
30Já od sebe nemohu nic dělat. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je správný, protože nehledám vůli svou, nýbrž vůli toho, který mě poslal.
31Jestliže vydávám svědectví sám o sobě, mé svědectví není pravdivé.
32Někdo jiný vydává o mně svědectví, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.
33Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě.
34Já však nepřijímám svědectví od Člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni.
35On byl lampa hořící a svítící, ale vy jste se chtěli veselit v jeho světle jen chvilku.
36Já mám větší svědectví než od Jana. Skutky totiž, které mi svěřil Otec, abych je vykonal, samy skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec.
37I Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu
38a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, kterého on poslal.
39Zkoumáte Písma, ježto se domníváte, že v nich máte věčný život; a právě ona svědčí o mně.
40Nechcete však přijít ke mně, abyste měli věčný život.
41Od lidí oslavu nepřijímám,
42ale vím o vás, že v sobě nemáte Boží lásky.
43Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete.
44Jak byste mohli uvěřit vy, když přijímáte oslavu jeden od druhého, ale nehledáte slávu, která pochází jedině od Boha?
45Nemyslete si, že já budu na vás žalovat u Otce; váš žalobce je Mojžíš, v něhož vy doufáte.
46Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.
47Nevěříte-li však tomu, co napsal, jak budete věřit mým slovům?“