Bible

1 Když tedy Pán poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíšovi přibývá více učedníků a že více křtí než Jan 2 - ačkoliv Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci - , 3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje. 4 Musel však projít Samařskem. 5 Přijde tedy k samařskému městu, které se nazývá Sychar, blízko pole, které dal Jakub svému synu Josefovi. Tam byl Jakubův pramen. 6 Ježíš tedy unavený cestou se prosto posadil u pramene. Bylo kolem šesti hodin. 7 Přijde samařská žena načerpat vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ - 8 Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit pokrmů. - 9 Samaritánka mu tedy řekne: „Jak to, že ty, ačkoliv jsi Žid, žádáš pít ode mne, Samaritánky?“ - Židé se totiž se Samaritány nestýkají. - 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti to říká: ' Dej mi napít', (spíše) bys prosila ty jeho, a dal by ti živou vodu“. 11 Žena mu praví: „Pane, ani nemáš nádobu, a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? 12 Což ty jsi větší než náš otec Jakub, který nám dal tu studnu a pil z ní sám i jeho synové a jeho dobytek? “ 13 Ježíš jí na to řekl: „Každý, kdo pije z této vody, bude zase žíznit. 14 Kdo se však napije z vody, kterou mu dám já, nebude žíznit, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody vytryskující do věčného života“. 15 Žena mu řekne: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila a nemusela sem chodit čerpat!“ 16 Řekne jí: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ 17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekne: „Dobře jsi pravila 'Nemám muže', 18 neboť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi pověděla pravdu.“ 19 Řekne mu žena: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20 Naši otcové se klaněli na této hoře, a vy říkáte, že v Jerusalemě je místo, kde se náleží klanět.“ 21 Řekne jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře, ani v Jerusalemě. 22 Vy se klaníte tomu, co neznáte, my se klaníme tomu, co známe, protože spása je ze Židů. 23 Ale přichází hodina, a už je tady, kdy se praví ctitelé budou Otci klanět v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá ty, kteří by se mu takto klaněli. 24 Bůh je duch, a ti, kdo se mu klanějí, mají to dělat v duchu a v pravdě“. 25 Žena mu praví: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Pomazaný. Až on přijde, oznámí nám všecko“. 26 Řekne jí Ježíš: „Já to jsem, který a tebou mluvím“. 27 A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Nikdo však neřekl: „Co se ptáš?“ nebo: „Proč s ní mluvíš?“ 28 Žena zatím nechala svou nádobu, odešla do města a pověděla lidem: 29 „Pojďte a podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala! Není to snad Mesiáš?“ 30 Vyšli z města a dali se na cestu k němu. 31 Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, pojez!“ 32 On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, o kterém vy nevíte.“ 33 Učedníci si tedy pravili mezi sebou: „Což mu někdo přinesl jídlo?“ 34 Ježíš jim řekne: „Můj pokrm je činit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. 35 Což neříkáte: ´Ještě čtyři měsíce, a nastane žeň´? Hle, pravím vám: Zdvihněte oči a pohleďte na pole, že se už bělají ke žni. 36 A ten, kdo žne, dostává odplatu a shromažduje užitek k věčnému životu, aby se radoval zároveň jak rozsévač, tak žnec. 37 V tom je zajisté pravdivé přísloví: Jiný rozsévá, a jiný žne. 38 Já jsem vás posla] žnout to, o čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy jste nastoupili do jejich práce.“ 39 Z onoho města pak mnoho Samaritánů v něj věřilo pro to, co svědčila ta žena svým slovem: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ 40 Když tedy Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. A zůstal tam dva dni. 41 A mnohem více jich uvěřilo pro jeho řeč. 42 Té ženě pak pravili: „Už nevěříme pro tvé vyprávění, neboť sami jsme slyšeli a víme, že je to jistě Spasitel světa.“ 43 Po těch dvou dnech odtamtud odešel do Galileje. 44 Sám Ježíš totiž osvědčil, že prorok není ve cti ve vlastní otčině. 45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jerusalemě o svátcích; také oni totiž přišli na svátky. 46 přišel tedy opět do galilejské Kány, kde proměnil vodu ve víno. A jeden královský úředník měl v Kafarnau nemocného syna. 47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odebral se k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil mu syna, neboť byl blízek smrti. 48 Ježíš mu však řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy, neuvěříte.“ 49 Královský úředník mu praví: „Pane, sestup, dříve než mé dítě umře!“ 50 Řekne mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Onen člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51 Když byl ještě na cestě, přišli mu vstříc služebníci a oznámili mu: „Tvůj chlapec je živ!“ 52 Tázal se jich tedy na hodinu, kdy se mu ulevilo. A oni mu řekli: „Včera v sedm hodin ho opustila horečka“. 53 Poznal tedy otec, že právě v tu hodinu mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i celý jeho dům. 54 To byl zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje.