1Když tedy Pán poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíšovi přibývá více učedníků a že více křtí než Jan
2- ačkoliv Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci - ,
3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
4Musel však projít Samařskem.
5Přijde tedy k samařskému městu, které se nazývá Sychar, blízko pole, které dal Jakub svému synu Josefovi. Tam byl Jakubův pramen.
6Ježíš tedy unavený cestou se prosto posadil u pramene. Bylo kolem šesti hodin.
7Přijde samařská žena načerpat vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ -
8Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit pokrmů. -
9Samaritánka mu tedy řekne: „Jak to, že ty, ačkoliv jsi Žid, žádáš pít ode mne, Samaritánky?“ - Židé se totiž se Samaritány nestýkají. -
10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti to říká: ' Dej mi napít', (spíše) bys prosila ty jeho, a dal by ti živou vodu“.
11Žena mu praví: „Pane, ani nemáš nádobu, a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu?
12Což ty jsi větší než náš otec Jakub, který nám dal tu studnu a pil z ní sám i jeho synové a jeho dobytek? “
13Ježíš jí na to řekl: „Každý, kdo pije z této vody, bude zase žíznit.
14Kdo se však napije z vody, kterou mu dám já, nebude žíznit, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody vytryskující do věčného života“.
15Žena mu řekne: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila a nemusela sem chodit čerpat!“
16Řekne jí: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“
17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekne: „Dobře jsi pravila 'Nemám muže',
18neboť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi pověděla pravdu.“
19Řekne mu žena: „Pane, vidím, že jsi prorok.
20Naši otcové se klaněli na této hoře, a vy říkáte, že v Jerusalemě je místo, kde se náleží klanět.“
21Řekne jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře, ani v Jerusalemě.
22Vy se klaníte tomu, co neznáte, my se klaníme tomu, co známe, protože spása je ze Židů.
23Ale přichází hodina, a už je tady, kdy se praví ctitelé budou Otci klanět v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá ty, kteří by se mu takto klaněli.
24Bůh je duch, a ti, kdo se mu klanějí, mají to dělat v duchu a v pravdě“.
25Žena mu praví: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Pomazaný. Až on přijde, oznámí nám všecko“.
26Řekne jí Ježíš: „Já to jsem, který a tebou mluvím“.
27A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Nikdo však neřekl: „Co se ptáš?“ nebo: „Proč s ní mluvíš?“
28Žena zatím nechala svou nádobu, odešla do města a pověděla lidem:
29„Pojďte a podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala! Není to snad Mesiáš?“
30Vyšli z města a dali se na cestu k němu.
31Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, pojez!“
32On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, o kterém vy nevíte.“
33Učedníci si tedy pravili mezi sebou: „Což mu někdo přinesl jídlo?“
34Ježíš jim řekne: „Můj pokrm je činit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo.
35Což neříkáte: ´Ještě čtyři měsíce, a nastane žeň´? Hle, pravím vám: Zdvihněte oči a pohleďte na pole, že se už bělají ke žni.
36A ten, kdo žne, dostává odplatu a shromažduje užitek k věčnému životu, aby se radoval zároveň jak rozsévač, tak žnec.
37V tom je zajisté pravdivé přísloví: Jiný rozsévá, a jiný žne.
38Já jsem vás posla] žnout to, o čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy jste nastoupili do jejich práce.“
39Z onoho města pak mnoho Samaritánů v něj věřilo pro to, co svědčila ta žena svým slovem: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“
40Když tedy Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. A zůstal tam dva dni.
41A mnohem více jich uvěřilo pro jeho řeč.
42Té ženě pak pravili: „Už nevěříme pro tvé vyprávění, neboť sami jsme slyšeli a víme, že je to jistě Spasitel světa.“
43Po těch dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.
44Sám Ježíš totiž osvědčil, že prorok není ve cti ve vlastní otčině.
45Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jerusalemě o svátcích; také oni totiž přišli na svátky.
46přišel tedy opět do galilejské Kány, kde proměnil vodu ve víno. A jeden královský úředník měl v Kafarnau nemocného syna.
47Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odebral se k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil mu syna, neboť byl blízek smrti.
48Ježíš mu však řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy, neuvěříte.“
49Královský úředník mu praví: „Pane, sestup, dříve než mé dítě umře!“
50Řekne mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Onen člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
51Když byl ještě na cestě, přišli mu vstříc služebníci a oznámili mu: „Tvůj chlapec je živ!“
52Tázal se jich tedy na hodinu, kdy se mu ulevilo. A oni mu řekli: „Včera v sedm hodin ho opustila horečka“.
53Poznal tedy otec, že právě v tu hodinu mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i celý jeho dům.
54To byl zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje.