John 3
1 Mezi farizeji byl jeden člověk jménem Nikodém, židovský předák.
2 Ten přišel k němu v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, protože nikdo nemůže dělat taková znamení, jaká děláš ty, není-li s ním Bůh.“
3 Ježíš mu odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže vidět Boží království“.
4 Praví mu Nikodem: „Jak se může člověk narodit, když je stařec? Což může po druhé vejít do matčina lůna a narodit se?“
5 Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.
6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: ´Je třeba, abyste se znova narodili´.
8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9 Nikodém mu na to řekl: „Jak se to může stát?“
10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel v Izraeli, a nevíš to?
11 Vpravdě, vpravdě ti pravím: Co víme, o tom mluvíme, a co jsme viděli, o tom svědčíme, ale naše svědectví nepřijímáte.
12 Jestliže jsem vám řekl pozemské věci, a nevěříte, jak uvěříte, až vám budu mluvit o nebeských?
13 A nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka.
14 A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka,
15 aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, nýbrž měl věčný život.
17 Vždyť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby byl svět skrze něj spasen.
18 Kdo v něj věří, není souzen, kdo však nevěří, už je odsouzen, poněvadž neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.
19 A toto je soud: světlo přišlo na svět, a lidé více milovali tmu než světlo, neboť jejich skutky byly zlé.
20 Každý totiž, kdo dělá zlo, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby se neprokázalo, co jsou jeho skutky.
21 Kdo však jedná podle pravdy, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.
22 Potom přišel Ježíš a jeho učedníci do judské země a tam s nimi zůstával a křtil.
23 Ale i Jan křtil v Ainonu u Salimu, protože tam bylo mnoho vody; a lidé přicházeli a dávali se křtít.
24 Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře.
25 Tu povstala mezi Janovými učedníky a jedním Židem hádka o očišťování.
26 I přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o kterém jsi svědčil, hle, on křtí a všichni chodí k němu.“
27 Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic vzít, není-li mu dáno z nebe.
28 Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ´Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním'.
29 Kdo má nevěstu, je ženich; a ženichův přítel, který je při něm a slyší ho, velmi se raduje ze ženichova hlasu.
30 Tato moje radost se tedy naplnila. On musí růst, já však se zmenšovat.“
31 Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, patří zemi a mluví po zemsku. Kdo přichází z nebe, je nade všechny;
32 co viděl a co slyšel, o tom svědčí, a nikdo nepřijímá jeho svědectví.
33 Kdo jeho svědectví přijímá, stvrdil, že Bůh je pravdivý.
34 Neboť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; vždyť nedává Ducha odměřeně.
35 Otec miluje Syna a všechno mu dal do ruky.
36 Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo však nevěří v Syna, neuvidí života, nýbrž Boží hněv na něm trvá.