1Potom Ježíš odešel za galilejské jezero Tiberiadské.
2A šlo za ním veliké množství, neboť viděli zázraky, které činil na nemocných.
3Ježíš pak vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky.
4Zakrátko měly být židovské velikonoční svátky.
5Když tedy Ježíš pozvedl oči a viděl, jak k němu přichází tak veliké množství, řekne Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby tito lidé pojedli?“
6To pravil, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co hodlá udělat.
7Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba pro ně nestačí, aby každý dostal aspoň něco.“
8Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik?“
10Ježíš řekl: „Usaďte ty lidi!“ A bylo na tom místě mnoho trávy. I usadilo se mužů asi na pět tisíc.
11Ježíš tedy vzal chleby, a když vzdal díky, rozdal mezi sedící; stejně i z ryb, kolik si kdo přál.
12Když se nasytili, řekne svým učedníkům: „Seberte zbylé drobty, aby nic nepřišlo nazmar!“
13Sebrali tedy a naplnili dvanáct košíků drobty, které zůstaly z pěti ječných chlebů po těch, kteří pojedli.
14Když tedy ti lidé viděli zázrak, který učinil, říkali: „Toto je opravdu ten prorok, který má přijít na svět.“
15Ale když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, uchýlil se zase sám na horu.
16Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17vstoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaa. Už se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel.
18Moře se však vzdouvalo vanutím silného větru.
19Když tedy veslovali asi pětadvacet nebo třicet honů, uvidí Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi; i padl na ně strach.
20Ale on jim řekne: „Já jsem to, nebojte se!“
21Chtěli ho tedy vzít na loď, a loď byla hned u země, kam jeli.
22Druhý den viděl zástup, který stál na druhém břehu jezera, že kromě jednoho člunu nebylo tam jiného a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky na loď, ale že jeho učedníci odjeli sami;
23jiné čluny však připluly z Tiberiady blízko k místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.
24Když tedy lidé zpozorovali, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, sedli do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše.
25A když ho našli na druhé straně jezera, řekli mu: „Rabbi, kdy jsi sem přišel?“
26A Ježíš jim na to řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale proto, že jste jedli z chlebů a nasytili se.
27Pracujte ne o pokrm pomíjející, nýbrž o ten, který zůstává do věcného života, který vám dá Syn člověka; neboť toho potvrdil Bůh.“
28Řekli mu proto: „Co máme činit, abychom dělali Boží díla!“
29Ježíš jim odpověděl: „Toto je Boží dílo, abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
30Řekli mu proto: „Jaké znamení tedy činíš, abychom je viděli a tobě věřili? Co konáš?
31Naši otcové jedli manu na poušti, jak je psáno: Chléb s nebe dal jim k jídlu“.
32Ježíš jim tedy řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Ten chléb s nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž můj Otec vám dává pravý chléb z nebe;
33neboť Boží chléb to sestupuje z nebe a dává život světu.“
34Proto mu pravili: „Pane, stále nám dávej ten chléb!“
35Ježíš k nim promluvil: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nebude lačnět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
36Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a přece nevěříte.
37Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, nevyženu,
38neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, nýbrž vůli toho, který mě poslal.
39A to je vůle toho, který mě poslal: abych neztratil nic z toho, co mi dal, nýbrž abych to vzkřísil v poslední den.
40Vždyť to je vůle mého Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něj, měl věčný život, a já ho vzkřísím v poslední den.“
41Reptali tedy proti němu Židé, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe“
42a říkali: „Což to není Ježíš, Josefův syn, jehož otce a matku známe? Jak může teď říci: ´Sestoupil jsem z nebe?“
43Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou!
44Nikdo nemůže ke mně přijít, nepřitáhne-li ho Otec, který mě poslal, a já ho vzkřísím v poslední den.
45Je psáno u Proroků: A všichni budou Bohem poučováni. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.
46Ne že snad někdo viděl Otce; jenom ten, kdo je u Boha, ten viděl Otce.
47Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo věří, má věčný život.“
48„Já jsem chléb života.
49Vaši otcové jedli na poušti manu, a umřeli.
50Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby neumřel ten, kdo z něho jí.
51Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li kdo jíst z tohoto chleba, bude žít na věky; a chléb, který já dám, je mé tělo, (které vydám) za život světa.“
52Židé se proto mezi sebou přeli a pravili: „Jak on může nám dát svoje tělo za pokrm?“
53Ježíš jim však řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě života.
54Kdo jí moje tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.
55Moje tělo je totiž skutečně pokrm a moje krev je skutečně nápoj.
56Kdo jí moje tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrz Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne.
58Toto je chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako otcové jedli, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky.“
59To promluvil, když učil v synagoze v Kafarnau.
60Když to však uslyšeli mnozí z jeho učedníků, řekli: „Tvrdá je to řeč! Kdo ji může poslouchat?“
61Ježíš však věděl sám u sebe, že jeho učedníci na to reptají, a pravil jim: „To vás pohoršuje?
62A co teprve, až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
63Co oživuje, je duch; tělo (samo) není k ničemu. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.
64Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou tito nevěřící a kdo ho zradí.
65A pravil: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není-li mu (to) dáno od Otce.“
66Od té chvíle mnozí z jeho učedníků odešli a už s ním nechodili.
67Ježíš tedy řekl dvanácti: „Chcete i vy odejít?“
68Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života,
69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží svatý.“
70Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A jeden z vás je ďábel.“
71A to pravil o Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden ze dvanácti.