John 12
1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Bethanie, kde byl Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých.
2 Uchystali mu tam večeři a Marta posluhovala, a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním byli u stolu.
3 Tu Marie vzala libru drahocenné masti pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je vlastními vlasy; a dům se naplnil vůní z té masti.
4 Než jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekne:
5 „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se (to) chudým?“
6 To však pravil ne ze starostlivosti o chudé, nýbrž proto, že byl zloděj a že si ukládal stranou z příspěvků do měšce, který měl.
7 Ježíš tedy řekl: „Nech ji, ať to uchová ke dni mého pohřbu!
8 Vždyť chudé máte s sebou vždycky, mne však vždycky nemáte.“
9 Četný zástup Židů se dověděl, že je tam; i přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale aby viděli i Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10 Veleknězi se však uradili, že zabijí taky Lazara,
11 protože mnoho Židů kvůli němu odcházelo a přidávalo se k víře v Ježíše.
12 Když druhý den uslyšel hojný zástup, který přišel na svátky, že Ježíš jde do Jerusalema,
13 vzal palmové ratolesti, vyšel mu vstříc a volal: „Hosana! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, izraelský král!“
14 Ježíš pak nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 Neboj se, siónská dcero! Hle, přichází tvůj král a sedí na oslátku.
16 Jeho učedníci tomu zprvu nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, rozpomenuli se, že to bylo o něm psáno a že mu to učinili.
17 Takto tedy vydával o něm svědectví zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.
18 Proto mu také šel zástup vstříc, neboť uslyšeli o tom zázraku, který udělal.
19 Tu si farizeové řekli: „Vidíte, že vůbec nemáte úspěchu; hleďte, celý svět odešel za ním!“
20 A někteří z těch, kdo vystoupili klanět se o svátcích, byli Řekové.
21 Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z Bethsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“
22 Filip jde a řekne to Ondřejovi, Ondřej a Filip zase jdou a řeknou to Ježíšovi.
23 Ježíš jim odpoví: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
24 Vpravdě, vpravdě vám pravím: Neodumře-li pšeničné zrno v zemi, do které padne, zůstává samo; ale odumře-li, přináší hojný užitek.
25 Kdo miluje svůj život, ztratí ho, a kdo nenávidí svůj život na tomto světě, uchrání ho pro život věčný.
26 Jestliže mi kdo slouží, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, toho poctí můj Otec.
27 Nyní je má duše rozechvěna; a co mám říci? Otče, ochraň mě před tou hodinou? Než proto jsem přišel do této hodiny.
28 Otče, oslav své jméno!“A přišel hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
29 Zástup, který tam byl a uslyšel to, pravil, že zahřmělo. Jiní říkali: „Anděl k němu mluvil.“
30 Ježíš odpověděl: „Ten hlas nepřišel kvůli mně, nýbrž kvůli vám.
31 Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní vládce tohoto světa bude vypuzen ven.
32 A až já budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“
33 A toto říkal, aby naznačil, jakou smrtí zemře.
34 Zástup mu tedy odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věky; a jak to, že ty pravíš: ´Syn člověka musí být vyzdvižen´? Kdo je ten Syn člověka?“
35 Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma; vždyť kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste měli ve světle účast.“ Když to Ježíš řekl, odešel a skryl se před nimi.
37 Ačkoli tedy učinil před nimi takové zázraky, nevěřili v něj,
38 aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel? A komu byla zjevena moc Páně?
39 Proto nemohli věřit, neboť opět Izaiáš řekl:
40 Zaslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, aby očima neviděli a svým srdcem nechápali a neobrátili se a abych je neuzdravil.
41 Toto řekl Izaiáš, protože viděl jeho slávu a mluvil o něm.
42 Přesto i mnoho z předáků v něj uvěřilo, ale kvůli farizeům to nevyznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy.
43 Měli totiž raději chválu lidskou než chválu Boží.
44 Ježíš pak zvolal: „Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, nýbrž v toho, který mě poslal,
45 a kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
46 Já, světlo, přišel jsem na svět, aby nezůstával ve tmě nikdo, kdo věří ve mne.
47 A bude-li kdo poslouchat mé řeči, a nebude je zachovávat, nesoudím ho já; vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil.
48 Kdo mnou pohrdá a nepřijímá moje řeči, má svého soudce. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den.
49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co mám mluvit.
50 A vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.