1Byl jeden nemocný, Lazar z Bethanie, vesnice to Marie a její sestry Marty.
2Byla to ona Marie, která pomazala Pána mastí a utřela mu nohy svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.
3Proto jeho sestry poslaly k němu se vzkazem: „Pane, hle, je nemocen ten, kterého miluješ.“
4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby jí byl Boží Syn oslaven.“
5Ježíš miloval Martu, její sestru i Lazara.
6Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal na tom místě, kde byl, dva dni.
7Až potom řekne svým učedníkům: „Pojďme znova do Judska!“
8Praví mu učedníci: „Rabbi, právě tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam jdeš?“
9Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Chodí-li kdo ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa;
10chodí-li kdo však v noci, klopýtne, neboť nemá světlo.“
11To pověděl a potom jim řekne: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu ho vzbudit.“
12Učedníci mu tedy řekli: „Pane, spí-li, bude zdráv“.
13Ale Ježíš mluvil o jeho smrti, oni se však domnívali, že mluví o skutečnem spaní.
14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar umřel,
15a raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Než pojďme k němu!“
16Tomáš, příjmením Blíženec, řekl proto spoluučedníkům: „Pojďme i my, a zemřeme s ním!“
17Ježíš tedy přišel a shledal, že je už čtyři dni v hrobě.
18Bethanie byla blízko Jerusalema, asi patnáct honů od něho.
19A přišlo mnoho Židů potěšit Martu a Marii pro jejich bratra.
20Jakmile tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, běžela mu vstříc. Marie však zůstávala doma.
21Marta tedy řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl býval zde, můj bratr by nebyl umřel.
22Ale i nyní vím, že Bůh ti dá, začkoli Boha požádáš.“
23Řekne jí Ježíš: „Tvůj bratr vstane.“
24Marta mu odpoví: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, bude živ, i kdyby umřel,
26a nikdo, kdo žije a věří mne, neumře na věky. Věříš tomu?“
27Praví mu: „Ano, Pane! Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který přichází na tento svět.“
28A když to pověděla, vzdálila se a zavolala potají svou sestru Marii a řekla: „Mistr je tu a volá tě!“
29Sotva to ona uslyšela, rychle vstala a šla k němu;
30Ježíš totiž dosud nepřišel do vesnice, ale byl ještě ha tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31Jakmile však spatřili Židé, kteří byli s ní v domě a těšili ji, že Marie rychle vstala a odešla, šli za ní, protože myslili, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32Když tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a pravila mu: „Pane, kdybys byl býval tady, můj bratr by nebyl umřel.“
33Když tedy Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu velice pohnut se zachvěl
34a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řeknou mu: „Pane, pojď a podívej se!“
35Ježíš zaslzel.
36Proto Židé pravili: „Hle, jak ho miloval!“
37Někteří z nich však řekli: „Tento člověk, který otevřel oči slepému, nemohl také udělat, aby on neumřel!“
38A Ježíš opět hluboce pohnut se odebral ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní byl položen kámen.
39Ježíš řekne: „Odstavte ten kámen!“Sestra zemřelého Marta mu řekne: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtyři dni!“
40Ježíš jí praví: „Neřekl jsem ti, že spatříš Boží slávu, budeš-li věřit?“
41Odstavili tedy kámen, Ježíš pak zvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42Já jsem sice věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“
43Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“
44A mrtvý vyšel, ovázaný na nohou a na rukou ovinkami a s tváří obtočenou šátkem. Ježíš jim řekne: „Rozvažte ho a nechtě odejít!“
45Proto v něj uvěřilo mnoho Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co udělal.
46Někteří z nich však odešli k farizeům a oznámili jim, co Ježíš učinil.
47Proto veleknězi a farizeové svolali veleradu a pravili: „Co máme dělat? Vždyť tento člověk činí mnoho znamení.
48Necháme-li ho tak, všichni v něj uvěří; pak přijdou Římané a vezmou naše (svaté) místo i národ.“
49Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl veleknězem toho roku, jim řekl: „Vy nic nevíte,
50ani nemyslíte na to, že je pro vás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby zahynul celý národ.“
51To však neřekl sám ze sebe, nýbrž jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš umře za národ,
52a nejen za národ, ale aby shromáždil vjedno ty Boží děti, které byly rozptýleny.
53Od onoho dne se tedy uradili, že ho zabijí.
54Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtamtud do krajiny na okraj pouště, do města zvaného Efraim, a prodléval tam s učedníky.
55A byly blízko židovské velikonoce a mnozí z té krajiny se odebrali vzhůru do Jerusalema před velikonočními svátky, aby se posvětili.
56Hledali tedy Ježíše a rozmlouvali mezi sebou, jak stáli v chrámě: „Co myslíte? Nepřijde na svátky?´
57Veleknězi a farizeové totiž vydali nařízení, že kdo se doví, kde pobývá, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.