Bible

1 Byl jeden nemocný, Lazar z Bethanie, vesnice to Marie a její sestry Marty. 2 Byla to ona Marie, která pomazala Pána mastí a utřela mu nohy svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. 3 Proto jeho sestry poslaly k němu se vzkazem: „Pane, hle, je nemocen ten, kterého miluješ.“ 4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby jí byl Boží Syn oslaven.“ 5 Ježíš miloval Martu, její sestru i Lazara. 6 Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal na tom místě, kde byl, dva dni. 7 Až potom řekne svým učedníkům: „Pojďme znova do Judska!“ 8 Praví mu učedníci: „Rabbi, právě tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam jdeš?“ 9 Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Chodí-li kdo ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa; 10 chodí-li kdo však v noci, klopýtne, neboť nemá světlo.“ 11 To pověděl a potom jim řekne: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu ho vzbudit.“ 12 Učedníci mu tedy řekli: „Pane, spí-li, bude zdráv“. 13 Ale Ježíš mluvil o jeho smrti, oni se však domnívali, že mluví o skutečnem spaní. 14 Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar umřel, 15 a raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Než pojďme k němu!“ 16 Tomáš, příjmením Blíženec, řekl proto spoluučedníkům: „Pojďme i my, a zemřeme s ním!“ 17 Ježíš tedy přišel a shledal, že je už čtyři dni v hrobě. 18 Bethanie byla blízko Jerusalema, asi patnáct honů od něho. 19 A přišlo mnoho Židů potěšit Martu a Marii pro jejich bratra. 20 Jakmile tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, běžela mu vstříc. Marie však zůstávala doma. 21 Marta tedy řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl býval zde, můj bratr by nebyl umřel. 22 Ale i nyní vím, že Bůh ti dá, začkoli Boha požádáš.“ 23 Řekne jí Ježíš: „Tvůj bratr vstane.“ 24 Marta mu odpoví: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, bude živ, i kdyby umřel, 26 a nikdo, kdo žije a věří mne, neumře na věky. Věříš tomu?“ 27 Praví mu: „Ano, Pane! Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který přichází na tento svět.“ 28 A když to pověděla, vzdálila se a zavolala potají svou sestru Marii a řekla: „Mistr je tu a volá tě!“ 29 Sotva to ona uslyšela, rychle vstala a šla k němu; 30 Ježíš totiž dosud nepřišel do vesnice, ale byl ještě ha tom místě, kde se s ním setkala Marta. 31 Jakmile však spatřili Židé, kteří byli s ní v domě a těšili ji, že Marie rychle vstala a odešla, šli za ní, protože myslili, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32 Když tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a pravila mu: „Pane, kdybys byl býval tady, můj bratr by nebyl umřel.“ 33 Když tedy Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu velice pohnut se zachvěl 34 a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řeknou mu: „Pane, pojď a podívej se!“ 35 Ježíš zaslzel. 36 Proto Židé pravili: „Hle, jak ho miloval!“ 37 Někteří z nich však řekli: „Tento člověk, který otevřel oči slepému, nemohl také udělat, aby on neumřel!“ 38 A Ježíš opět hluboce pohnut se odebral ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní byl položen kámen. 39 Ježíš řekne: „Odstavte ten kámen!“Sestra zemřelého Marta mu řekne: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtyři dni!“ 40 Ježíš jí praví: „Neřekl jsem ti, že spatříš Boží slávu, budeš-li věřit?“ 41 Odstavili tedy kámen, Ježíš pak zvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42 Já jsem sice věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ 43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44 A mrtvý vyšel, ovázaný na nohou a na rukou ovinkami a s tváří obtočenou šátkem. Ježíš jim řekne: „Rozvažte ho a nechtě odejít!“ 45 Proto v něj uvěřilo mnoho Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co udělal. 46 Někteří z nich však odešli k farizeům a oznámili jim, co Ježíš učinil. 47 Proto veleknězi a farizeové svolali veleradu a pravili: „Co máme dělat? Vždyť tento člověk činí mnoho znamení. 48 Necháme-li ho tak, všichni v něj uvěří; pak přijdou Římané a vezmou naše (svaté) místo i národ.“ 49 Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl veleknězem toho roku, jim řekl: „Vy nic nevíte, 50 ani nemyslíte na to, že je pro vás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby zahynul celý národ.“ 51 To však neřekl sám ze sebe, nýbrž jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš umře za národ, 52 a nejen za národ, ale aby shromáždil vjedno ty Boží děti, které byly rozptýleny. 53 Od onoho dne se tedy uradili, že ho zabijí. 54 Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtamtud do krajiny na okraj pouště, do města zvaného Efraim, a prodléval tam s učedníky. 55 A byly blízko židovské velikonoce a mnozí z té krajiny se odebrali vzhůru do Jerusalema před velikonočními svátky, aby se posvětili. 56 Hledali tedy Ježíše a rozmlouvali mezi sebou, jak stáli v chrámě: „Co myslíte? Nepřijde na svátky?´ 57 Veleknězi a farizeové totiž vydali nařízení, že kdo se doví, kde pobývá, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.