John 10
1 „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, nýbrž vlézá jinudy, to je zloděj a lupič.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3 Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, volá pak jménem své ovce a vyvádí je.
4 Když vypustí své ovce, jde před nimi; a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.
5 Za cizím však nepůjdou, ale utekou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6 Toto podobenství jim řekl Ježíš, ale oni nepochopili, co k nim promluvil.
7 Ježíš proto zase řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Já jsem ty dveře k ovcím.
8 Všichni, kdo vstoupili přede mnou, jsou zloději a lupiči; ale ovce je neslyšely.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, zachrání se, a bude (volně) vcházet a vycházet a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází jen aby kradl, rdousil a hubil. Já jsem přišel, aby měly život a aby měly hojnost.“
11 „Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává v sázku svůj život za ovce.
12 Ale námezdník, ten, kdo není pastýř, kterému ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká, a vlk (je) trhá a rozhání.
13 Vždyť je to námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř a znám svoje a znají mě moje,
15 jako mne zná Otec a jako já znám Otce. A svůj život obětuji za svoje ovce.
16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést, a budou slyšet můj hlas; i bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Proto mě Otec miluje, že já obětuji svůj život, abych si ho zase vzal.
18 Nikdo mi ho nebere, ale já ho obětuji sám od sebe. Mám moc obětovat ho, a mám moc zase si ho vzít; tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Pro tyto řeči nastala znovu roztržka mezi Židy.
20 Mnozí z nich řekli: „Má zlého ducha a blouzní; proč ho posloucháte?“
21 Jiní pravili: „To nejsou slova posedlého; může zlý duch otevřít oči slepým?“
22 V Jerusalemě se tehdy slavilo posvícení; byla zima.
23 A Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí.
24 Tu ho obstoupili Židé a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš udržovat v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám, a nevěříte. O mně svědčí skutky, které já dělám ve jménu svého Otce.
26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou;
28 a já jim dávám věčný život a nezahynou na věky a nikdo mi je nevyrve z ruky.
29 Co mi dal můj Otec, je větší nade všecko, a nikdo to nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
30 Já a Otec jsme jedno.“
31 Židé se opět chopili kamení, aby ho kamenovali.
32 Ježíš jim na to řekl: „Mnoho dobrých skutků od Otce jsem vám ukázal. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“
33 Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání, že se ty - člověk - děláš Bohem.“
34 Ježíš jim odpověděl: „Copak není psáno ve vašem Zákoně: Řekl jsem: Jste bohové?
35 Jestliže nazval bohy ty, pro které bylo dáno Boží slovo - a Písmo se nemůže zrušit,
36 jak o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, vy říkáte: ´Rouháš se', poněvadž jsem řekl: ´Jsem Boží Syn´?
37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi.
38 Ale činím-li je, i když nechcete věřit mně, věřte skutkům, abyste věděli a poznali, že Otec je ve mně a já v Otci.“
39 Proto znova usilovali zmocnit se ho, ale unikl jejich rukám.
40 A odebral se zase za Jordán na to místo, kde Jan dříve křtil, a zůstal tam.
41 A mnozí k němu přišli a pravili: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan o něm řekl, bylo pravda.“
42 A mnoho jich tam v něj uvěřilo.