James 2
1 Moji bratři, nestraňte lidem při víře v našeho Pána slávy, Ježíše Krista.
2 Neboť vejde-li do vašeho shromáždění muž se zlatými prsteny, ve skvělém oděvu, a vejde-li i chudák v ušpiněném šatě,
3 věnujete pozornost tomu, který je nádherně oděn, a řeknete: „Ty seď pěkně zde\, ale chudákovi řeknete: „Ty stůj tam“ nebo „Sedni si u mého podnoží.“
4 Zdaž nečiníte rozdíly mezi sebou a neusuzujete podle špatných zásad?
5 Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé lidi v tomto světě za boháče ve víře a za dědice království, které slíbil těm, kdo ho milují?
6 Avšak vy jste zneuctili chudého. Neutiskují vás právě boháči a netahají vás oni k soudům?
7 Což nehanobí právě oni krásné jméno, podle kterého jste byli nazváni?
8 Plníte-li ovšem královský zákon podle Písma: Milovat budeš svého bližního jako sám sebe, dobře činíte.
9 Straníte-li však osobám, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako provinilce.
10 Neboť kdo zachovává celý Zákon, a pochybí v jedné věci, proviní se proti všem.
11 Neboť ten, který řekl: Nezcizoložíš, řekl také: Nezabiješ. Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, provinil ses proti Zákonu.
12 Tak mluvte a tak jednejte jako lidé, kteří budou souzeni podle Zákona svobody.
13 Neboť nemilosrdný soud přijde na toho, kdo nečiní milosrdenství; milosrdenství se vynáší nad soudem.
14 Co prospěje, moji bratři, říká-li kdo, že má víru, ale nemá skutků? Může ho ta víra spasit?
15 Jsou-li bratr nebo sestra nazí a mají-li nedostatek denního živobytí,
16 a někdo z vás jim řekne: „Jděte v pokoji, zahřejte se a najezte\, a nedá-li jim, co potřebují pro tělo, co to prospěje?
17 Tak i víra, nemá-li skutků, je mrtva sama v sobě.
18 Ale někdo (snad) řekne: „Ty máš víru, a já mám skutky. Ukaž mi svou víru beze skutků, a já ti ukážu svými skutky víru.“
19 Věříš, že je jeden Bůh? Dobře činíš. Také zlí duchové věří, a třesou se.
20 Chceš však poznati, prázdný člověče, že víra beze skutků není k ničemu?
21 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když obětoval na oltáři svého syna Izáka?
22 Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že skutky se víra dokonala?
23 I naplnilo se Písmo, které praví: Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to započteno jako spravedlnost a byl nazván přítelem Božím.
24 Vidíte, že člověk bývá ospravedlňován skutky a ne pouhou vírou.
25 Podobně také nevěstka Raab. Nebyla ospravedlněna skutky, když přijala posly a propustila je jinou cestou?
26 Neboť jako tělo bez ducha je mrtvé, tak i víra beze skutků je mrtvá.