1Moji bratři, nebuďte všichni učitelé; víte přece, že se nám dostane přísnějšího soudu.
2Neboť všichni klesáme často. Neklesá-li kdo slovem, to je dokonalý muž, schopný držeti na uzdě i celé tělo.
3Když totiž dáváme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, řídíme i celé jejich tělo.
4Hle i lodi, ač jsou veliké a bývají hnány prudkými větry, bývají řízeny nepatrným kormidlem, kam se zachce tomu, kdo je řídí.
5Tak i jazyk je sice malý úd, a honosí se velikými věcmi. Hleďte, jak malý oheň, a jak veliký les zapálí.
6I jazyk (je) oheň, (je) celý svět nepravostí. Právě jazyk mezi našimi údy poskvrňuje celé tělo a zapaluje koloběh (našeho) života, sám pak je zapalován peklem.
7Vždyť každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských zvířat bývá krocen a je zkrocen člověkem,
8avšak jazyk nedovede nikdo z lidí zkrotit. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.
9Jím velebíme Pána a Otce, a jím také zlořečíme lidem stvořeným podle Božího obrazu.
10Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak se to nemá dít!
11Což vydává pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?
12Může, moji bratři, nést fíkovník olivy nebo réva fíky? Ani slané (zřídlo) nemůže dávat vodu sladkou.
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže krásným chováním své skutky v tichosti s moudrostí.
14Ale máte-li v srdci hořkou řevnivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15To není moudrost, která přichází shora, nýbrž pozemská, tělesná, ďábelská.
16Neboť kde je řevnivost a svárlivost, tam je nepořádek a všechno možné zlo.
17Avšak moudrost shůry je především čistá, dále pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrých plodů, bez obojetnosti a přetvářky.
18Ovoce pak spravedlnosti se rozsévá v pokoji těm, kdo působí pokoj.