1Odkud jsou mezi vámi boje a odkud potyčky? Což ne odtud, z vašich náruživostí, které bojují ve vašich údech?
2Žádáte, a nemáte; zabíjíte a řevníte, a nemůžete (ničeho) dosáhnouti; potýkáte se a bojujete. Nic nemáte, protože neprosíte.
3Prosíte, ale nic nedostáváte, protože špatně prosíte, když to chcete promarnit v svých náruživostech.
4Cizoložnice, nevíte, že přátelství s tímto světem je v nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
5Či si myslíte, že nadarmo praví Písmo: Žárlivě touží po duchu, kterému dal přebývat v nás?
6Dává tak větší milost. Proto praví: Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost.
7Poddejte se tedy Bohu a postavte se proti ďáblu, a uteče od vás.
8Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a posvěťte srdce, dvojací lidé.
9Poznejte svou ubohost, naříkejte a plačte; váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v zkroušenost.
10Pokořte se před Pánem, i povýší vás.
11Bratři, nemluvte navzájem proti sobě! Kdo mluví proti bratrovi nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi plnitelem Zákona, nýbrž soudcem.
12Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může spasit a zahubit. Ale kdo jsi ty, že soudíš bližního?
13Nuže tedy vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zejtra půjdeme do toho a toho města a pobudeme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat\,
14nevíte přece ani, co bude zítra! Vždyť co je náš život? Jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.
15Místo abyste říkali: „Bude-li Pán chtít, pak budeme živi a učiníme to a ono.“
16Vy se však vychloubáte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je špatné.
17Kdo tedy umí dobře činit, a nečiní to, má (za to) hřích.